Babiš už je za zenitem, v boji o Hrad nemá šanci. Myslí si to i Zeman, a to už je co říct
Když vám řekne „nech toho“ člověk, který vás léta kryl, není to rada. Je to diagnóza.
Obsah článku
Miloš Zeman si v srpnu 2026 sedl do studia CNN Prima NEWS a udělal něco, co se od něj v posledních letech nečekalo: veřejně zpochybnil prezidentské ambice Andreje Babiše. Ne jako protivník, ne jako komentátor z druhého břehu, ale jako někdo, kdo Babišovu vládu ještě v červenci označoval za „vládu profesionálů“. A právě proto ten výrok bolí víc než cokoli, co na Babišovu adresu kdy řekla opozice. Zeman totiž neříká, že Babiš je špatný politik. Říká, že je špatný prezidentský produkt. A v tom je zásadní rozdíl.
Prohra, která se nezapomíná
Leden 2023 zanechal v Babišově politickém životopise jizvu, kterou žádné premiérské křeslo nezahojí. Podle Českého statistického úřadu získal ve druhém kole 41,67 procenta hlasů, Petr Pavel 58,32 procenta. Rozdíl téměř milion hlasů. To není těsná prohra, po které se říká „příště to vyjde“. To je verdikt, který říká: tenhle člověk mobilizuje vlastní tábor, ale ještě víc mobilizuje tábor protivníka.
A od té doby se nic podstatného nezměnilo. Pavel měl v lednu 2026 podle CVVM důvěru 62 procent. Na jaře si jeho novou kandidaturu přála nadpoloviční většina dotázaných, 57 procent podle STEM, kolem 52 procent podle NMS. Babišova čísla? Sedmnáct procent rozhodně kladného hodnocení jako potenciálního prezidentského kandidáta. To je slušný výsledek pro lídra opozice. Pro premiéra, který chce dobýt Hrad, je to příliš málo.
Zemanův kalkul nemá nic společného s věrností
Bylo by pohodlné číst Zemanův srpnový výstup jako zradu starého spojence. Jenže to je špatná optika. Zeman neopouští Babiše, přesměrovává ho. Ještě pět týdnů před vystoupením v pořadu 360° veřejně chválil jeho kabinet. Současně ale už v rozhovoru pro Aktuálně.cz, jak citovala CNN Prima NEWS i iDNES, tlačil jméno Radka Vondráčka jako ideálního prezidentského kandidáta. Označil ho za „čestného“, „přemýšlivého“ a „lidského“.
Přeloženo z diplomatické zemanštiny do srozumitelné češtiny: Babiš je arogantní, polarizující a pro přímou volbu toxický. Vondráček je měkčí tvář, která neponese antibabišovský balast.
Je to chladná taktická hra. Zeman nechce, aby ANO vyhodilo nejsilnější figuru z premiérského křesla do bitvy, kterou už jednou prohrála, a prohrála výrazně. Premiér ve Strakově akademii je pro hnutí užitečnější než poražený kandidát na Hradě. Zvlášť když porážka není otázkou „jestli“, ale „o kolik“.
Vondráček: projekt bez průzkumového základu
Tady ovšem Zemanova logika naráží na nepříjemný fakt: Vondráček zatím není kandidát, ale přání. V prezidentském trackingu STEM/MARK z května 2026 drží Pavel první příčku a „vážnější konkurenci“ má podle agentury jen v Babišovi. Nikoli ve Vondráčkovi. Nikoli v nikom jiném. V průzkumu NMS se mezi pozitivněji hodnocenými potenciálními kandidáty objevují Pavel, Babiš, Havlíček, Schillerová. Vondráček? Ticho.
To je samo o sobě výmluvné. U skutečných favoritů se čísla zveřejňují, protože existují. Vondráček je zatím Zemanův projekt, nikoli datově podložená alternativa. Sám Vondráček to ostatně ví; v červenci řekl, že o kandidátovi musí rozhodnout hnutí ANO, případně koalice. Opatrnost člověka, který chápe, že bez stranického mandátu a bez průzkumových čísel je jeho kandidatura politická fikce.
Vládní tábor nemluví jedním hlasem
Zemanův tlak na Vondráčka odhaluje ještě jednu trhlinu. Místopředseda vlády Petr Macinka v rozhovoru pro Echo24 na konci července prohlásil, že vláda by vlastního kandidáta stavět vůbec neměla, protože by to jen dál štěpilo společnost. Prezident podle něj musí být osobnost schopná mluvit se všemi.
Takže ANO chce svého člověka na Hradě, Motoristé říkají, že žádný vládní kandidát nemá být. Zeman prosazuje Vondráčka, Babiš ironizuje spekulace o vlastní kandidatuře a nechává si otevřená zadní vrátka. Na tiskové konferenci v květnu 2026 odbyl dotazy na prezidentský úřad s úsměvem, ale bez jednoznačného „ne“. A jeho starší instagramové „už kandidovat nebudu“ je přesně ten typ prohlášení, které v české politice platí do chvíle, než přestane platit.
Řádná prezidentská volba připadá podle Ústavy na rok 2028, koná se v posledních šedesáti dnech mandátu úřadujícího prezidenta. Času je dost. Ale čím déle Babiš mlčí, tím víc prostoru dostávají hlasy jako Zemanův. A ty říkají totéž: na Hrad ne.
Recyklace, která se nevyplatí
Zemanův vzkaz není o tom, že Babiš skončil. Je o tom, že prezidentská recyklace je pro ANO drahý a zbytečně riskantní manévr. Babiš dokáže vyhrát parlamentní volby, sestavit vládu, řídit kabinet. Ale přímá volba prezidenta je jiná disciplína, vyžaduje většinu celé společnosti, ne jen vlastního tábora. A Babišův strop je v téhle disciplíně viditelný holým okem: 42 procent v roce 2023, stagnující pozitivní hodnocení v roce 2026, soupeř se stabilní šedesátiprocentní důvěrou.
Když vám tohle řekne Zeman, není to glosa. Je to epitaf prezidentské ambice, která ještě formálně neumřela, ale už dávno přestala dýchat.