Vláda zahnala ČT do kouta. Teď se nemůže divit, že se jí z vedení televize vracejí výhružky
Česká vláda si vyrobila protivníka, kterého nepotřebovala. Stačilo jí k tomu jediné usnesení a pár měsíců ignorování vlastních závazků.
Obsah článku
15. června 2026 kabinet Andreje Babiše schválil návrh, který ruší televizní a rozhlasové poplatky a financování České televize převádí pod státní rozpočet. Plán legislativních prací počítá s účinností od 1. ledna 2027. Generální ředitel Hynek Chudárek odpověděl během hodin: krizový rozpočet, propouštění, konec nových projektů a konstatování, že za těchto podmínek nelze plnit pětileté Memorandum o veřejné službě. Vláda se tváří překvapeně. Neměla by.
Jak si vláda vyrobila vlastní past
Celý konflikt má přesnou mechaniku a dá se popsat třemi tahy. Tah první: v září 2025 Rada ČT schválila Memorandum 2026–2030, dokument plný měřitelných závazků, minimálně třicet procent původní české tvorby na dětském kanálu, povinné podíly pro animaci a dokument, investice do dlouhodobého majetku nejméně sedm procent příjmů z poplatků. Televize se zavázala k výkonům, které stojí konkrétní peníze.
Tah druhý: vláda v plánu legislativních prací zapsala zákon, který poplatky ruší. Oficiální zdůvodnění zní „snížení zátěže občanů a firem“. Zní to rozumně. Jenže třetí tah odhaluje, co se za tou formulací skrývá: vládní rámec počítá pro rok 2027 s částkou kolem 5,7 miliardy korun. Dlouhodobý plán ČT, postavený na poplatcích, počítal se sedmi miliardami. Rozdíl? Nejméně 1,3 miliardy. Pro rok 2028 Chudárek mluví o ztrátě blížící se dvěma miliardám.
Vláda tedy nejdřív televizi připoutala k pětiletému výkonovému rámci a vzápětí jí podřízla zdroj, z něhož měl být placen. To není rozpočtová úspora. To je politická fikce.
Výhružky, nebo logická odpověď?
Slovo „výhružky“ v souvislosti s Chudárkovými výroky zní dramaticky. Podívejme se ale, co přesně řekl. V rozhovoru pro Radiožurnál den po schválení návrhu jmenoval první ohrožené oblasti: původní dramatickou tvorbu, dětskou tvorbu, animaci. Na mimořádném jednání Rady ČT 24. června doplnil, že při vládou navržené částce „nemůže být memorandum naplňováno“. Zaměstnancům sdělil, že se připravuje krizový rozpočet a hrozí propouštění v řádu stovek lidí.
Je tohle výhružka? Nebo prostá aritmetika?
Sportovní práva má ČT nasmlouvaná do roku 2030 a vypovědět je nemůže. Škrty se tedy neprojeví na velkých přenosech, ale na tom, co Česká televize teprve chystala vyrobit. Nové seriály, dětské pořady, animované projekty, přesně to, co Memorandum vyžaduje. Vláda tak televizi neříká „šetřete“. Říká jí „porušte závazky, které jsme vám pomohli podepsat“.
Nejde jen o peníze, jde o každoroční licitování
Průhledný manévr celého návrhu nespočívá v jednorázovém škrtu. Spočívá v systémové změně. Poplatky dávaly České televizi předvídatelný příjem nezávislý na aktuální politické konstelaci. Státní rozpočet funguje jinak. Každý rok nová debata, nový rozpočtový výbor, nová vyjednávací pozice. Z veřejné služby se stává položka, o které rozhoduje vládní většina, a to každý rok znovu.
Vedení ČT i Českého rozhlasu na to upozornilo v otevřeném dopise premiérovi už 27. května. Společné vyjádření obou médií šlo ještě dál: vládní návrh podle nich vnáší právní nejistotu do platnosti kodexů, statutů i samotného Memoranda. Jinými slovy, vláda neřeže jen rozpočet. Řeže i právní rámec, na kterém veřejná služba stojí.
Kdo si myslí, že tohle je jen český problém, ať se podívá na Slovensko, kde EBU v roce 2024 varovala před zákonem posilujícím politickou kontrolu nad RTVS. Nebo na Polsko, kde osm let politizace TVP pod vládou PiS skončilo po změně vlády vypnutím hlavního zpravodajského kanálu a právně sporným převzetím. Jednou otevřený boj o veřejnoprávní médium málokdy zůstane jen u účetní tabulky.
Vláda, která se nemůže divit
Nejabsurdnější na celém sporu je načasování. Ještě v lednu 2026 vedení ČT veřejně varovalo, že přesun pod státní rozpočet přinese novou nejistotu. I z vládního tábora zaznívaly pochybnosti, Patrik Nacher v dubnu zpochybnil, že se účinnost k lednu 2027 vůbec stihne, a mluvil o červenci. Přesto vláda v červnu návrh schválila, jako by žádná z těch výhrad neexistovala.
Předchůdce Chudárka Jan Souček v roce 2024 označil krizovou variantu rozpočtu za „Armageddon“, propad premiérové výroby o třetinu až polovinu. Tehdy šlo o hypotetický scénář před novelou, která nakonec nepřišla. Dnes je situace jiná. Vláda návrh schválila, sněmovní debata běží a Chudárek nestraší budoucností. Reaguje na přítomnost.
Vláda si může říkat, že jde o technickou změnu financování. Může tvrdit, že šetří peněženky občanů. Ale nemůže se tvářit překvapeně, když instituce, kterou zavázala k pětiletým výkonům a současně jí sebrala prostředky na jejich plnění, začne nahlas počítat, co všechno musí zrušit. To není vzdor. To je účetnictví.