V ANO jde vše podle plánu: Strana dál krade voliče Motoristům a pohřbívá si tam dalšího koaličního partnera
Andrej Babiš nemusí Motoristy ničit. Stačí, když je nechá stát vedle sebe dostatečně dlouho, a oni se zmenší sami.
Obsah článku
Je to starý trik české politiky a ANO ho ovládá lépe než kdokoli před ním. Hegemonní strana nepotřebuje menšího partnera likvidovat zákulisními intrikami nebo mediálními útoky. Postačí, když mu sebere témata, vstřebá jeho voliče a počká, až aritmetika udělá zbytek. Přesně tohle se právě děje Motoristům sobě, a pokud vám to připomíná osud ČSSD nebo komunistů, gratuluji k dobré paměti.
Čísla, která nepotřebují komentář (ale dostanou ho)
Květnový volební model Medianu posadil Motoristy na 3,5 procenta. Pod čáru. Pryč ze Sněmovny. V červnovém modelu se vyškrábali na rovných 5 procent, tedy na samotnou hranu, kde jeden špatný týden znamená politickou smrt. Strana, která před necelým rokem vstoupila do Sněmovny se 6,77 procenta a koaliční smlouvou v kapse, dnes balancuje nad propastí.
A teď ta klíčová pointa: ANO to nebolí. V květnovém modelu mělo hnutí 93 mandátů, SPD 17. Dohromady 110. Většina ve Sněmovně je 101. Motoristé v tomto scénáři vůbec nefigurují a vládní většina stojí bez nich. V červnovém modelu má současná trojkoalice ANO, SPD a Motoristů 116 mandátů, pohodlnější polštář, ale nikoli existenční nutnost. Motoristé jsou pro Babiše příjemný bonus. Ne podmínka přežití.
Jak se kradou témata, aniž by někdo křičel „zloděj“
Průhledný manévr, který ANO provádí s motoristickou agendou, by zasloužil učebnicovou kapitolu. Stačí otevřít programové prohlášení vlády a vedle něj položit program Motoristů. Překryv je až komický:
- Odmítnutí zákazu spalovacích motorů od roku 2035, ve vládním programu i u Motoristů.
- Odpor k uhlíkovým daním na paliva, totéž.
- Radarové výnosy směřované do Státního fondu dopravní infrastruktury, totéž.
- Flotilové dálniční známky, totéž.
Proč by volič, který chce zachránit spalovací motor, volil pětiprocentní stranu, když totéž slibuje třicetipětiprocentní kolos? To není řečnická otázka. To je volební realita, kterou lednový model Kantaru pro Českou televizi popsal černé na bílém: zklamaní voliči Motoristů odcházejí primárně k ANO nebo ODS. Ne do politického nicoty, přímo ke konkurenci.
Petr Macinka přitom sedí ve vládě jako místopředseda a ministr zahraničí, Boris Šťastný řídí resort sportu, prevence a zdraví. Motoristé mají viditelné funkce, prestižní tituly, přístup k médiím. A přesto se jejich značka neproměňuje ve stabilní voličský kapitál. Ministerská křesla jsou výloha, ne generátor preferencí. ANO to ví. Podle nás na to spoléhá.
Hřbitov menších partnerů
Kdo nevěří, ať se podívá na nedávnou historii. ČSSD podepsala s ANO koaliční smlouvu v lednu 2014 jako sebevědomá strana s premiérským nárokem. O sedm let později skončila na 4,65 procenta a bez jediného mandátu. Komunisté, kteří Babišovu první vládu tolerovali zvenčí, spadli ze 7,76 procenta v roce 2017 na 3,60 procenta v roce 2021. Patnáct mandátů se proměnilo v nulu.
Vzorec je vždy stejný. Menší partner dodá ANO legitimitu, ANO mu na oplátku nabídne viditelnost. Jenže viditelnost vedle hegemona funguje jako politický rentgen: voliči skrz menší stranu prosvítí a uvidí, že originál stojí hned vedle. A originál má 53 procent jistých voličů, tedy nejpevnější elektorát ze všech sněmovních stran podle červnového Medianu. Proti takové gravitaci nemá hraniční strana šanci.
KDU-ČSL je jedinou výjimkou, která po vládní zkušenosti s ANO přežila. Ale lidovci měli něco, co Motoristé nemají: ideovou identitu, která se s babišovským pragmatismem nepřekrývá. Motoristé takový luxus postrádají. Jejich program je podmnožinou vládního.
Spotřební materiál s ministerským platem
Říkejme věcem pravým jménem. Partner, jehož témata vláda převezme a jehož mandáty už nepotřebuje, přestává být spojencem. Stává se spotřebním materiálem, užitečným do chvíle, než se opotřebuje, a nahraditelným ve chvíli, kdy dojde. ANO nemusí Motoristy aktivně sabotovat. Stačí dělat přesně to, co dělá: vládnout jejich agendou pod vlastní hlavičkou a nechat čas a aritmetiku pracovat.
Existuje důkaz, že je to záměr? Ne. Existuje struktura, která tak působí? Naprosto. ANO drží 34 až 35,5 procenta, má nejstabilnější voličskou základnu a koaliční partner osciluje mezi třemi a pěti procenty. Pokud tohle není plán, pak je to nejšťastnější série náhod v dějinách české stranické politiky.
Motoristům zbývá jediná naděje: že se dokážou odlišit od strany, která jim ukradla program, a přesvědčit voliče, že pětiprocentní hlas není vyhozený hlas. Median ovšem opakovaně varuje, že při téměř polovině nezakotvených voličů nelze bezpečně říct, která z hraničních stran se do Sněmovny skutečně dostane. Jinými slovy, i ta naděje je politická fikce opřená o statistickou nejistotu.