Babiš zase otočil a tváří se, že chce urovnat spor s prezidentem. Je to upřímné, nebo jen další léčka?
Andrej Babiš neotočil. Přelakoval. Stejný mocenský manévr dostal nový nátěr a měkčí slovník, ale pod ním se nic nezměnilo.
Obsah článku
Stačí si položit vedle sebe tři data. 22. června 2026 vláda oficiálně vyřadila prezidenta Petra Pavla z delegace na summit NATO v Ankaře. 1. července Babiš posílá Pavlovi dopis plný slov o velkorysosti a neeskalaci: „Nemám žádný zájem o to vést s Vámi spory.“ A 12. července, pět dní po summitu, premiér před kamerami České televize odmítá obnovit koordinační schůzky s Hradem, Pavlovu přítomnost v Ankaře označuje za ostudu a mluví o prezidentově „kampani“. Mezi tvrdou konfrontací a tvrdou konfrontací se vešlo přesně deset dní smířlivého tónu. Tomu se v politice neříká obrat. Tomu se říká taktická pauza na nádech.
Chronologie jednoho průhledného manévru
Celý příběh začal v dubnu 2026 dopisem prezidenta Pavla, v němž oznámil, že hodlá vést českou delegaci na ankarský summit. Měl k tomu důvod: z dvaceti summitů NATO, kterých se Česko zúčastnilo, jich devatenáct vedl prezident. Ještě v roce 2025 na summitu v Haagu delegaci vedl právě Pavel. Babiš na tiskové konferenci 13. dubna reagoval tím, že odmítl „mediální spor o Ústavu“, ale obsahově Pavla odsouvat začal okamžitě.
Pak přišel 22. červen. Vláda rozhodla, že delegaci povede premiér. Žádné vyjednávání, žádný kompromis. Pavel reagoval kompetenční žalobou k Ústavnímu soudu. A soud zasáhl, předběžným opatřením nařídil Pavlovu akreditaci a zakázal vládě bránit mu v účasti. Teprve v tomhle okamžiku, s verdiktem soudu za zády, Babiš sáhl po smířlivém peru.
Dopis jako politická fikce
Babišův dopis z 1. července je malé rétorické mistrovství, ve smyslu manipulace, nikoli státnického umu. Premiér v něm žádá prezidenta o „velkorysost“ a vyzývá ho, aby zvážil neúčast v Ankaře. Čtete správně: muž, který Pavla z delegace vyhodil, ho teď prosí, ať tam sám nejezdí, a balí to do řeči o smíru.
Kdo tohle čte jako upřímnou nabídku k urovnání, musel by ignorovat celou předchozí časovou osu. A hlavně to, co následovalo. Summit 7.–8. července proběhl v mimořádně křečovém režimu, premiér i prezident na místě, dvě mocenské linie, diplomatická trapnost, kterou si zahraniční partneři nemohli nevšimnout. A pět dní nato Babiš na ČT24 prohlásil, že na koordinační schůzky s prezidentem „nemá čas“.
Jaký smír? Kde?
Vzorec starý jako Babišova kariéra
Nejde o první případ. Babiš má letitý autoportrét politika, který „nemá rád konflikty“ a „nechce rozdělovat společnost“. Říkal to v roce 2019, opakoval to v prezidentské kampani 2022. Pokaždé po období, kdy konflikt aktivně živil nebo z něj těžil. Tentokrát je ale sázka vyšší. Nejde o slovní přestřelku na sociálních sítích, spor došel k Ústavnímu soudu a zasáhl reprezentaci země na summitu největší bezpečnostní aliance světa.
A nejde jen o Babiše samotného. Celá ankarská krize nevznikla ve vzduchoprázdnu. Už v lednu 2026 koaliční partner Petr Macinka v soukromých zprávách, které Hrad následně zveřejnil, vyhrožoval „extrémním případem kohabitace“ a „bojem bez skrupulí“. Babiš tehdy Macinkova slova označil za „nešťastná“ a pozval obě strany k jednání. Jenže věcně se od Macinkovy linie nikdy nedistancoval. Ankara nebyla izolovaný protokolární spor. Byla pokračováním vendety, kterou Babiš navenek hasí a vnitřně nechává hořet.
Komu „léčka“ škodí nejvíc
Pokud je smířlivý tón skutečně jen taktický manévr, a fakta zatím mluví právě tímto směrem, pak největší krátkodobé riziko nese prezident Pavel. Přijme-li verbální smír bez procesních záruk, snadno ho vláda vykreslí jako toho, kdo „zbytečně pokračuje v konfliktu“. Pavel to zjevně ví. Po summitu vyjádřil víru, že se vztahy uklidní, ale Hrad současně trval na tom, že koordinace zahraniční politiky je nutnost, nikoli laskavost.
Dlouhodobě ale prodělává hlavně stát. Kompetenční žaloba leží u Ústavního soudu a konečné rozhodnutí přijde za měsíce. Do té doby zůstává nevyřešeno, kdo rozhoduje o účasti prezidenta na summitech NATO obecně. Konkrétní ankarský spor se vyčerpal tím, že summit proběhl. Spor o pravidla nikoli.
Babišovo „otočení“ je přesně tak upřímné jako hasičská uniforma na žháři. Oheň stále hoří, jen se změnil kostým člověka, který ho založil.