Babiš si zase připisuje cizí zásluhy a vůbec mu to není trapné. Za vysokým nárůstem počtu vojáků stojí jeho političtí soupeři
Andrej Babiš právě předvedl svůj nejoblíbenější politický trik: přestřihl časovou osu přesně tam, kde se začaly projevovat výsledky jeho předchůdců, a výsledek prodal jako vlastní.
Obsah článku
8. července 2026, čerstvě po summitu NATO v Ankaře, premiér oznámil, že „za prvních šest měsíců jsme navýšili počet vojáků o 2 010″. Řekl to v první osobě množného čísla, v přítomném čase, s hrdostí člověka, který právě dokončil maraton. Jenže on do toho maratonu naskočil dvě stě metrů před cílem. Personální růst armády není výsledek půlročního vládnutí, je to produkt legislativních, platových a koncepčních změn, které roky připravoval a prosadil resort obrany Jany Černochové za vlády Petra Fialy. Babiš neinvestoval, nezměnil zákon, nezvýšil tarify. Jen přišel ve správný čas a prohlásil se za autora.
Časová osa, kterou Babiš přestřihl nůžkami
Celý příběh začíná Koncepcí výstavby AČR 2035, strategickým dokumentem schváleným za Fialovy vlády. Už jeho první etapa pro roky 2024–2030 jasně říká: prioritou je doplnění struktur personálem a úprava podmínek služby. Žádná improvizace, žádný nápad z ledna 2026. Plán existoval dávno předtím, než Babiš složil slib.
V březnu 2025 Senát schválil novelu zákona o vojácích z povolání. Ministerstvo obrany ji tehdy představovalo s naléhavostí odpovídající „krizové personální situaci v armádě“. Od července 2025 novela zjednodušila nábor, zvýšila náborový příspěvek, zkrátila minimální dobu služebního poměru. Méně byrokracie, víc lidí. Přesně ten mechanismus, jehož ovoce Babiš o rok později sbírá.
V červnu 2025 pak Fialova vláda schválila balík, který vojákům přinesl minimálně 8 378 korun navíc měsíčně: vyšší tarify, vyšší příspěvek na bydlení, vyšší stabilizační příspěvek. Balík vznikl na výslovné zadání ministryně Černochové s jediným cílem, posílit nábor a zastavit odliv. A funguje. Armáda sama v roce 2026 vysvětluje zvýšený zájem uchazečů právě lepšími finančními podmínkami a modernějším náborem. Nikoli tím, že se v lednu 2026 vyměnil premiér.
Průhledný manévr s čísly, která si každý počítá jinak
Babišova věta o 2 010 nových vojácích zní jednoduše a úderně. Právě v tom je problém. Ministerstvo obrany v odpovědi podle zákona o svobodném přístupu k informacím podrobně vysvětluje, že veřejná čísla o „počtu vojáků“ se liší podle toho, zda počítáte AČR v užším právním smyslu, ozbrojené síly jako celek, nebo jen podřízenost náčelníka Generálního štábu. K 31. prosinci 2024 bylo v ozbrojených silách 28 285 vojáků z povolání, ale v samotné AČR jen 23 211. Rozdíl přes pět tisíc. A zda Babišových 2 010 znamená čistý nárůst, přesuny mezi kategoriemi, nebo absolventy vojenských škol, to z jeho prohlášení nezjistíte.
Veřejně dostupná průběžná statistika k 30. červnu 2026 neexistuje. Poslední dohledatelný údaj uvádí 29 153 vojáků k 1. říjnu 2025. Babiš tedy operuje s číslem, které si nelze nezávisle ověřit. A právě tohle je ideální prostředí pro politickou fikci: jedna hezká cifra bez metodiky, bez kontextu, bez možnosti srovnání.
Opakovaný vzorec, ne výjimka
Kdo sleduje Babišovu komunikaci déle než jedno volební období, vidí systém. Už v dubnu 2025 se na oficiálním stranickém webu ANO objevila věta, že hnutí „přitáhlo 6 000 nových vojáků“. Odkud se vzalo zrovna tohle číslo a za jaké období, web neupřesňuje. Stačí to jako slogan.
Nejde přitom jen o armádu. Ústavní soud v březnu 2025 potvrdil povinnost omluvy Miroslavu Kalouskovi za nepravdivý výrok. Soudem vynucené omluvy si Babiš vysloužil i vůči Wagenknechtovi, novinářce Holcové či Filipové. Není to novinářská nálada, je to soudně potvrzený vzorec riskantního zacházení s fakty. Armádní čísla jsou jen další kapitola téhož příběhu, jen tentokrát bez žalobce.
Proč mu to prochází a proč je to nebezpečné
Řečnická otázka: kolik voličů si přečte novelu zákona o vojácích z povolání? Kolik z nich bude dohledávat, kdo v červnu 2025 schválil růst tarifů? Babišova metoda funguje právě proto, že jednoduchý slogan porazí složitou rekonstrukci časové osy. „Přidali jsme 2 010 vojáků“ se vejde do titulku. „Fialova vláda schválila koncepci, novelu zákona, platový balík a modernizaci náboru, jejichž kumulativní efekt se projevil v prvním pololetí 2026″ se nevejde nikam.
Jana Černochová se brání. V červnu 2026 v rozhovoru pro web ODS říká, že „díky změně zákona se nyní daří v náborech“ a cíl pro rok 2026 bude splněn nad plán. Martin Kupka mluví o zamlžování obranné debaty. Ale jejich argumenty vyžadují čas, kontext a ochotu poslouchat. Babišův slogan vyžaduje jen palec nahoru.
A mezitím náčelník Generálního štábu už v prosinci 2024 upozorňoval, že armáda potřebuje 37 500 vojáků. V jeho podřízenosti jich bylo necelých 23 600. I kdyby Babišových 2 010 bylo reálné číslo, pořád chybí přes deset tisíc lidí. Personální deficit české armády není příběh o úspěchu, je to příběh o dlouhodobém dluhu, který se teprve začíná splácet. A splácet ho začali jiní.
Obrana jako marketingová komodita
Současně s tvrzením o nových vojácích Babiš na summitu NATO slíbil navýšení rozpočtu na obranu o 36 miliard a dosažení dvou procent HDP. Zní to státnicky. Jenže jeho vlastní ministerstvo obrany přiznává, že rozpočet na rok 2026 je o 21 miliard nižší, než navrhovala předchozí vláda. Takže Babiš nejdřív škrtl a teď slibuje, že příště přidá. Klasická logika: nejdřív zapálíš dům, pak se necháš fotit s hasicím přístrojem.
Obrana státu se v Babišově podání mění v reklamní spot. Víceletý, meziresortní, strukturální proces budování armády se zplošťuje do jednoho čísla a jednoho zájmena, „my“. Jenže to „my“ v tomto případě znamená „oni“. A Babišovi to očividně vůbec nevadí.