Když dva dělají totéž, není to totéž. Pavel šel na Lysou horu sportovat, Babiš zde uspořádal politický happening
Lysá hora je jedna. Způsoby, jak ji proměnit v politické jeviště, jsou dva, a propastnější, než by se zdálo.
Obsah článku
Česká politika má zvláštní vztah k horám. Stačí se podívat, co se stane, když na tentýž beskydský vrchol vyrazí dva muži s odlišným záměrem, ale totožnou ambicí: přesvědčit voliče, že jsou „normální“. Petr Pavel šel na Lysou horu v létě 2022 s youtuberem Janem Špačkem. Tři hodiny chůze, satirický rozhovor v pohybu, žádné pódium na vrcholu. Andrej Babiš vyrazil na tutéž horu 15. srpna 2025, uprostřed sněmovní kampaně, s desítkami příznivců, poslancem Alešem Juchelkou, novináři a několika psy. Na vrcholu pak odpovídal na dotazy médií k bitcoinové aféře. Společná je hora. Všechno ostatní je jiný příběh.
Komorní výšlap versus kampaňový průvod
Pavlův výstup na Lysou byl součástí Fabulací Jana Špačka, formátu, který sám jeho autor popisuje jako pokus strhnout z kandidátů nános kampaně a ukázat je jinak než v televizních debatách. Špaček zpětně říká, že sledoval, jak se Pavel během výšlapu postupně uvolňoval. Žádný summitový press point, žádný organizovaný doprovod, žádné fotozastávky s fanoušky. Těžiště bylo v chůzi a konverzaci, ne v mediálním výstupu.
Babišova akce měla parametry volební show od prvního kroku. Start u hotelu Bezruč v Malenovicích, předem oznámený program, průvod příznivců, kteří ho cestou zastavovali kvůli společným fotkám. Na vrcholu pak klasický politický provoz: kamery, mikrofony, odpovědi na palčivé otázky. To už není turistika. To je happening v kulisách hor.
Hora jako marketingové jeviště
Proč zrovna Lysá? Protože je to nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, regionální symbol s obrovskou rozpoznatelností. Nabízí přesně to, co politik potřebuje: vizuální sílu, fyzický výkon jako metaforu odolnosti a iluzi „obyčejnosti“. Člověk, který stoupá do kopce, přece nemůže být elitář.
Jenže právě tady se láme rozdíl mezi civilním gestem a průhledným manévrem. Když politik jde na horu a mluví u toho s jedním člověkem, je to rozhovor. Když na horu táhne štáb, fanoušky a novináře, je to inscenace. Kopec zůstává stejný. Množství režie, které si na něj politik nese, říká všechno.
Lysá hora to nepotřebuje
Pikantní je, že Lysá hora sama o sobě žádnou další reklamu nepotřebuje, a místní to vědí. V regionálních debatách o cestovním ruchu v Beskydech opakovaně zaznívá, že vrchol je přetížený a další propagace mu škodí. Agentura ochrany přírody a krajiny upozorňuje, že turistické trasy a zkratky zasahují do maloplošných chráněných území. Zákon o ochraně přírody zakazuje v přírodních rezervacích sbírat rostliny a za přestupek hrozí pokuta do deseti tisíc korun.
Když politik přivede na přetížený vrchol desítky lidí navíc a promění ho v kulisu kampaně, neříká tím „miluji přírodu“. Říká tím „příroda je můj billboard“. A to je přesně ten druh politické fikce, kterou Lysá hora ani Beskydy nepotřebují.
Co to říká o české politice
Špaček ve svých rozhovorech otevřeně přiznává, že chtěl kandidáty „odkampaňovat“, a už samotná existence toho slova ukazuje, jak silně jsou čeští politici obaleni režií. Hora je pro ně nástrojem, jak působit autenticky. Paradox je v tom, že čím víc režie na horu přinesou, tím méně autenticky působí.
Důležitý je i časový kontext. Babišův srpnový výšlap proběhl ještě jako kampaňová akce před sněmovními volbami, nikoli z pozice premiéra; do funkce nastoupil až 9. prosince 2025. Šlo tedy o čistě volební kalkulaci, ne o reprezentační gesto. U Pavla zase nelze tvrdit, že výšlap se Špačkem nebyl součástí prezidentské kampaně, byl. Rozdíl není v tom, zda šlo o kampaň, ale v tom, kolik politického provozu si kdo na horu přinesl.
Jedna hora, dva světy. Pavel si na ni odnesl boty a rozhovor. Babiš celý volební štáb.