Pomohou Babišovy čtyři miliardy vyřešit sucho v Česku? Ne, ale jako záplata pro voliče to stačí
Čtyři miliardy korun na boj se suchem zní jako průlom. Ve skutečnosti jde o částku, kterou resortní koncepce označuje za minimální roční základ ministerstva zemědělství už od roku 2023.
Obsah článku
Premiér u přehrady, velké číslo na pozadí vodní hladiny a dojem, že se konečně něco děje. Andrej Babiš ovládá tuhle disciplínu lépe než většina českých politiků: vzít existující rozpočtovou položku, zabalit ji do nového celofánu a předložit veřejnosti jako historický závazek. Jenže čtyři miliardy nejsou odpovědí na sucho, které právě teď vysává české podzemní vody tempem, jaké hydrologové nepamatují od roku 1991. Jsou odpovědí na jinou otázku: jak vyhrát příští průzkum.
Šestina potřeby jako celé řešení
Státní Koncepce ochrany před následky sucha na období 2023–2027 počítá s roční potřebou přibližně 15,9 miliardy korun pro ministerstvo zemědělství a 9 miliard pro ministerstvo životního prostředí. Dohromady 24,9 miliardy. Čtyři miliardy z toho jsou šestina. Šestina není průlom, je to základ, pod který resort nemůže klesnout, aniž by přestal plnit vlastní strategii.
A nejde o žádnou novinku. Už v červenci 2023 tehdejší ministr Výborný veřejně říkal, že podle koncepce má do protisuchých programů jít přes čtyři miliardy ročně, přičemž tehdy byly zajištěny necelé dvě. Babiš tedy nepřichází s novým závazkem. Přichází s tím, co stát dluží sám sobě minimálně tři roky.
Srovnání s loňskem je ještě výmluvnější. Podle oficiální zprávy ministerstva zemědělství stát v roce 2025 vynaložil na opatření proti suchu 26,8 miliardy korun napříč resorty, z fondů EU i vlastních zdrojů investorů. Čtyři miliardy představují patnáct procent této částky. Prezentovat je jako hlavní odpověď na sucho je jako hasit lesní požár zahradní hadicí a tvrdit, že voda teče.
Krajina volá, premiér fotí
Zatímco Babiš komunikuje velké číslo, terén mluví jiným jazykem. Duben a květen 2026 byly u hlubokých vrtů nejhorší od začátku měření v roce 1991. Vydatnost pramenů v květnu klesla na úroveň, kterou ČHMÚ označuje za mimořádně podnormální, nejslabší od roku 1981. Červnové odtoky v hlavních povodích dosáhly jen zlomku normálu:
- Vltava – 43 % dlouhodobého červnového průměru
- Labe – 41 %
- Morava – 40 %
V některých profilech (Juhyně u Rajnochovic, Třebůvka, levostranné přítoky Odry) byla podkročena hranice hydrologického sucha. Severozápadní, střední a jihozápadní Čechy spolu s jižní Moravou hlásí nejsilnější problémy s půdní vláhou. Velké vodárenské nádrže sice drží naplněnost mezi 70 a 100 procenty a pitná voda bezprostředně ohrožena není, ale plná nádrž neznamená zdravou krajinu. Řeky, prameny a podzemní zásobárny vysychají způsobem, na který čtyři miliardy nestačí ani jako první pomoc.
Přehrady za dekádu, sucho dnes
Vládní rétorika ráda ukazuje na připravované vodní stavby. Nové Heřminovy, Vlachovice, Kryry, jména, která znějí jako plán. Jenže časové horizonty těchto projektů odhalují propast mezi politickým slibem a fyzickou realitou.
Nové Heřminovy čekají na stavební povolení v roce 2026, stavba má začít v roce 2027, zkušební provoz je plánován na rok 2032. Vlachovice mají podanou EIA od května 2025, žádost o stavební povolení se předpokládá do konce letošního roku a samotná stavba může začít nejdříve v roce 2029. Nejsou to fantomové projekty, ale nejsou to ani řešení pro léto, kdy prameny vysychají.
A tady je jádro problému. Stát sucho řeší od roku 2017 přes opakované koncepce, komise a koalice. Babiš sám v dubnu 2019 představoval Národní koalici pro boj se suchem, mluvil o Rakovnicku, propojování vodárenských soustav, pilotních lokalitách umělé infiltrace. Zpráva o plnění koncepce za období 2017–2022 ale přiznává, že starší strategie neměla nastavené tvrdé hodnoticí ukazatele. Výsledky se vykazovaly počtem projektů a kvalitativním popisem efektů. Teprve koncepce na roky 2023–2027 zavádí měřitelné indikátory, s vyhodnocením až po roce 2027. Česká politika sucho neřeší pomalu proto, že by problém neznala. Řeší ho pomalu proto, že si dekádu neuměla změřit, jestli vůbec něco funguje.
Velké číslo, malý dopad
Pro koho jsou tedy čtyři miliardy přesvědčivé? Pro publikum, které vnímá hlavně velikost částky a obraz premiéra u vodní hladiny. Čtyři miliardy zní jako hodně peněz, a pro běžný rozpočet domácnosti to hodně peněz je. Jenže v kontextu státní vodohospodářské politiky jde o resortní minimum, které koncepce popisuje černé na bílém. Kdo si vedle toho čísla položí 24,9 miliardy roční potřeby, 26,8 miliardy loňských výdajů a data o nejhorších podzemních vodách za 35 let, uvidí průhledný manévr.
Babiš nepřichází s řešením sucha. Přichází s řešením vlastních preferencí. A v tom je, nutno uznat, tradičně efektivní.
Česká krajina mezitím čeká na vodu, ne na tiskovou konferenci.