Koalice proti suchu je dobrý krok, jenže přichází pozdě. Babiš si dělá jen svoje PR
Šest let a tři měsíce bez koordinační platformy, a pak se premiér postaví před kamery přesně ve chvíli, kdy už sucho nelze ignorovat.
Obsah článku
Andrej Babiš 17. srpna 2026 slavnostně obnovil Národní koalici pro boj se suchem. Desetičlenný orgán pod jeho osobním vedením, Richard Brabec po boku, experti z ČHMÚ a Intersucha v záloze. Zní to jako rozhodný státnický krok. Jenže od 1. ledna do 10. srpna letošního roku spadlo v Česku nejméně srážek za totéž období od roku 1961. Sedmdesát procent sledovaných podzemních vod je ve stavu silného nebo mimořádného sucha. InterSucho mluví o rekordní délce trvání nedostatku půdní vláhy. Koalice je správná odpověď, položená s absurdním zpožděním, v obalu osobního brandingu.
Správný nástroj, špatný čas
Koordinace proti suchu na nadresortní úrovni dává smysl. Vždycky dávala. Problém není v tom, co vláda udělala, ale kdy to udělala, a hlavně kdy to přestala dělat. Původní koalice podle Babišova vlastního přiznání fungovala do května 2020. Pak přišel covid a s ním ticho. Šest let ticha. Šest let, během nichž se sucho neodmlčelo ani na sezonu.
Kdyby premiér obnovil platformu na jaře 2026, kdy ministerstvo životního prostředí samo tvrdí, že monitoring dopadů běžel už od března, vypadalo by to jako prevence. V srpnu, po nejsušším půlroce za šedesát pět let, to vypadá jako hasičský vůz, který přijíždí k ohořelému domu. Vláda měla data, měla aparát, měla historickou zkušenost. Přesto čekala, až bude sucho politicky neudržitelné.
Brabec se vrací, a to není náhoda
Na tiskové konferenci 17. srpna se Babiš opakovaně přepínal z věcné roviny do obhajoby vlastního obrazu. Útočil na média, sčítal minulé investice do velkých souhrnných čísel (21 tisíc projektů za 16,5 miliardy od roku 2015, z toho 10 tisíc projektů zeleně, revitalizací a mokřadů za 8 miliard) a vedle sebe posadil Richarda Brabce. Ne jako ministra, ale jako „premiérova poradce“ a zástupce krajů. Signál je průhledný: my jsme to řešili první, my to řešíme znovu.
Brabcův návrat je klíčový symbol. Bývalý ministr životního prostředí, který téma sucha v letech 2018–2019 skutečně tlačil, teď slouží jako živý důkaz kontinuity hnutí ANO. Jenže kontinuita, která má šestiletou díru, není kontinuita. Je to rekonstrukce.
A zatímco vládní zpráva mluví o mapě 500 až 1 000 nejkritičtějších míst, o navýšení rozpočtů a o svolání Ústřední komise pro sucho na 24. srpna, konkrétní nové závazné částky z ministerstva životního prostředí chybí. Ty mají být teprve předmětem jednání s ministryní financí. Takže koalice zatím má úkoly, ale ne peníze.
Co sucho mezitím udělalo s krajinou
Zatímco politici ladili komunikaci, krajina mluvila jiným jazykem. Podle hlášení Intersucha z 9. srpna 2026 hlásí 29 okresů očekávané ztráty na výnosech přes 40 %. Dalších 13 okresů počítá se ztrátami mezi 30 a 40 %. Tráva zasychá, kukuřice a cukrovka trpí, ovocné stromy stresují, mělké studny vysychají, potoky mizí.
Ministerstvo zemědělství samo přiznává, že bez nadlepšování z přehrad by průtoky řek klesly na 10 až 40 % obvyklého stavu. Vodárenské nádrže drží na 70 až 90 %, takže systémové zásobování pitnou vodou zatím funguje. Ale „zatím“ je klíčové slovo; lokálně závislé obce už teď balancují na hraně.
Koalice, nebo kulisa?
Buďme féroví k faktům, ne k premiérovi. Koalice není čistá kulisa. Má složení, má mandát, má návaznost na Koncepci ochrany před následky sucha 2023–2027. Svolání Ústřední komise pro sucho na 24. srpna ukazuje, že vláda situaci bere vážněji než jen jako tiskovou konferenci. Běží výzvy na vodní a vegetační prvky v krajině za 730 milionů a 200 milionů korun, MŽP v červenci přidalo dvě výzvy za 3,4 miliardy.
Jenže konstrukce koalice prozrazuje i něco jiného. Premiér si ji stáhl pod sebe, ne pod ministerstvo životního prostředí, které řídí Motoristé. To je pojistka i přiznání: vláda ví, že resort, který má sucho v gesci, nemá v klimatické debatě důvěryhodnost. A tak raději obejde vlastního ministra a postaví se do čela sám. Pragmatické? Ano. Systémové? Sotva.
Čtyři miliardy ročně mají jít do vodárenských soustav, malých nádrží, rybníků, závlah a přípravy strategických vodních děl. Vedle toho stojí přírodě blízká opatření: mokřady, tůně, revitalizace. Obojí je potřeba. Ale bez seriózní analýzy nákladové efektivity vláda jen sčítá miliardy, aniž by řekla, která koruna zachrání víc vody.
Koalice proti suchu je správná myšlenka obnovená ve špatný čas, zabalená do špatného obalu. Krajina potřebuje peníze a systém, ne premiéra, který u mikrofonu přepočítává vlastní zásluhy. Až se na podzim ukáže, kolik z těch slíbených miliard skutečně dorazilo do vysychajících okresů, bude jasné, jestli šlo o politiku, nebo o počasí.