Umělé oplodnění pro single ženy? Dobrý krok, kdyby za ním nestál Babiš, který vlastní skoro polovinu reprodukčních klinik v Česku
Málokterý zákon dokáže být současně tak správný a tak podezřelý.
Obsah článku
Ministerstvo zdravotnictví předložilo novelu, která otevírá asistovanou reprodukci ženám bez mužského partnera. Odstraňuje pokrytectví, které roky nutilo ženy tahat na kliniky fiktivní doprovod nebo jezdit do zahraničí. Jenže předkladatel sedí ve vládě premiéra, jehož holdingová skupina Hartenberg Capital patří k historicky nejsilnějším hráčům na českém trhu reprodukční medicíny. A český zákon o střetu zájmů na tohle nemá odpověď. Ani se o ni nepokouší.
Průhledný manévr, nebo spravedlivá reforma?
Buďme féroví k samotnému textu novely, ne k tomu, kdo ji předkládá. Důvodová zpráva staví na třech pilířích: odstranění nerovnosti, konec obcházení zákona a zachování stávajících zdravotních standardů. Ministr Adam Vojtěch přidává demografický argument a odkazuje na podněty Amnesty International ČR i České ženské lobby. To všechno zní rozumně. Jenže rozumně zní i otázka, proč zrovna tato vláda prosazuje zrovna tento zákon zrovna v tomto oboru.
Návrh totiž nemluví jen o „single ženách“, jak se zjednodušeně opakuje v médiích. Text pracuje šířeji, s kategorií žen „bez mužského partnera“. Rozšiřuje okruh legálních klientek IVF. A každá nová klientka je potenciální zákaznice klinik, z nichž významná část patří do sítě FutureLife, nepřímo kontrolované přes Hartenberg Holding. Podle rozhodnutí ÚOHS z dřívější akvizice činil společný podíl FutureLife a GENNET v Praze a Středočeském kraji 35–45 % celého trhu asistované reprodukce a 45–55 % u výkonů hrazených z veřejných zdrojů. Skutečnými majiteli Hartenberg Holdingu jsou Andrej Babiš a Jozef Janov.
Premiér tedy politicky spoluurčuje pravidla trhu, na kterém jeho firmy vydělávají. A nikdo mu v tom formálně nemůže zabránit.
Zákon na střet zájmů, který si na střet nehraje
Tady je jádro problému a zároveň důvod, proč je celá debata o „dobrém zákoně od špatného člověka“ tak frustrující. Český zákon o střetu zájmů je napsaný taxativně. Zakazuje členům vlády čerpat veřejné zakázky, dotace podle rozpočtových pravidel a investiční pobídky. Tvrdé brzdy. Jasné hranice.
Jenže úhrady z veřejného zdravotního pojištění jsou jiný právní režim. A sektorová regulace, tedy zákon, který mění podmínky celého trhu, není v zákoně o střetu zájmů vůbec ošetřena jako riziko. Premiér může klidně sedět u stolu, kde se schvaluje novela rozšiřující klientelu oboru, v němž jeho firmy podnikají. Není to nezákonné. Je to jen obscénní.
Do klinik spojených s Babišem přitom z veřejného zdravotního pojištění plynou podle dostupných informací významné částky; přesný roční součet v otevřených zdrojích chybí, ale samotný fakt, že těžiště byznysu FutureLife stojí na veřejných úhradách, potvrzuje i Deník N. Důvodová zpráva k novele sice deklaruje, že ženy bez mužského partnera budou samoplátkyně. Ale připomínky zaměstnavatelů upozorňují, že novela sama nemění zákon o veřejném zdravotním pojištění, takže toto vyloučení není legislativně neprůstřelné. Politická fikce o čistém oddělení veřejných a soukromých peněz se tu rozpadá na první pohled.
Brzdy, které nebrzdí
Kontrolní mechanismy formálně existují. Etická komise ministerstva zdravotnictví se ale na návrhu neshodla, a Vojtěch na její stanovisko nepočkal. Několik resortů uplatnilo zásadní připomínky. MPSV Aleše Juchelky chce držet asistovanou reprodukci jako léčbu zdravotní neplodnosti, požaduje dokazování neplodnosti a řeší otcovství i anonymitu původu dítěte. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc doporučuje část o ženách bez mužského partnera rovnou vypustit. Boris Šťastný mluví o zásadním posunu od léčby k naplnění reprodukčního přání bez zdravotního důvodu.
Žádná z těchto připomínek ale nemá sílu veta. Návrh prošel připomínkovým řízením a čeká na vypořádání. Pak poputuje dál standardní legislativní cestou: vláda, Legislativní rada, parlament. Celý systém je navržený tak, aby kritické hlasy zazněly, ale nemusely být vyslyšeny.
A ještě jedna věc, která stojí za pozornost: citlivá změna přístupu k IVF není předložena jako samostatný zákon, kde by se o ní dalo izolovaně a důkladně debatovat. Je schovaná v širší novele zákona o specifických zdravotních službách, která řeší i jiné oblasti. Laciný trik? Možná jen legislativní pragmatismus. Ale v kontextu střetu zájmů to vypadá jako další vrstva, která ztěžuje veřejnou kontrolu.
Konzervativní premiér, progresivní byznys
Řečnická otázka na závěr celého paradoxu: jak se člen frakce Patrioti pro Evropu, která v Evropském parlamentu pěstuje konzervativní rétoriku o tradiční rodině, slučuje s návrhem, který veřejně podporují Amnesty International a Česká ženská lobby? Důvodová zpráva se chytře vyhýbá jakékoli progresivní argumentaci, staví na rovnějším přístupu, demografii a pragmatickém konci pokrytectví. Žádná zmínka o LGBT právech, žádný kulturní boj. Jen čistý pronatalitní kalkul, který se náhodou kryje s byznysovým zájmem.
Veřejný zájem a soukromý zájem tu nejsou v konfliktu. Jsou v nepříjemném objetí, ze kterého se ani jeden nemůže vymanit, aniž by přiznal, že tam ten druhý je.
Samotný návrh může být obhajitelný. Ale země, která ho nedokáže projednat bez stínu premiérova portfolia, má problém hlubší než jeden zákon o reprodukci.