Každý má recept, jak zaručeně zlepšit dopravu v Praze. Zdražení parkovného ani MHD ale Pražany nespasí, skutečné řešení je jinde
Před pražskými komunálními volbami 2026 se politici předhánějí v návrzích na zdražení parkování a MHD. Konkrétní čísla ale přinesla zatím jen jedna strana.
Obsah článku
Nejlevnější předvolební gesto je přepsat ceník. Stačí k tomu jedno usnesení zastupitelstva, pár tiskových konferencí a iluze akce. Nemusíte kopat tunel, nemusíte se hádat se Středočeským krajem, nemusíte čekat na Správu železnic. Prostě řeknete: „Zdražíme parkování, zdražíme MHD, a tím vyřešíme dopravu.“ Jenže Praha nemá problém s ceníkem. Má problém s kapacitou. A na ten žádná změna sazebníku nestačí.
Tři strany, jeden trik
Petr Hlaváček za STAN mluví o nevyhnutelném mýtu a reformě parkování. Tomáš Portlík za ODS/SPOLU chce zdražit MHD i návštěvnické parkování v centru. Tereza Nislerová za Piráty navrhuje rezidentní parkování za 3 600 až 4 000 Kč ročně za první auto a trojnásobek za druhé. Tři proudy, tři rétoriky, a v jádru totéž: sáhnout na ceny a doufat, že se problém vyřeší sám.
Rozdíl je v míře konkrétnosti. Nislerová aspoň řekla čísla. Portlík veřejně neprozradil, o kolik by roční kupon MHD zdražil. Hlaváček přiznal, že koalice na reformu parkování neměla shodu, ale cílovou sazbu taky nedal. Politická fikce funguje nejlíp, když zůstane vágní: nikdo vám nemůže vyčítat nesplněný slib, který jste nikdy přesně neformulovali.
Ceník není dopravní politika
Dnes Pražan zaplatí za roční kupon 3 650 Kč. Za rezidentní parkování prvního auta ve velké zóně 1 200 Kč ročně. Dohromady necelých 5 000 Kč za rok. Pokud by prošla pirátská varianta, parkování vyskočí na 3 600 až 4 000 Kč, celkový roční náklad stoupne zhruba o 2 500 Kč. To je cena dvou plných nádrží.
Jenže i kdyby se parkování ztrojnásobilo, auta z pražských ulic nezmizí. Hlaváček to sám říká: fyzicky se do ulic nevejdou. Nislerová dodává, že parkovací domy masu přijíždějících vozů nespasí. A zdražit jen MHD bez zásahu do parkování? To by podle ní lidi přesouvalo zpátky na silnice. Průhledný manévr jedním směrem rozbije rovnováhu druhým.
Evropské srovnání, které politici tak rádi vytahují, navíc ukazuje složitější obraz, než se hodí do předvolebního letáku:
| Město | Roční MHD kupon | Rezidentní parkování |
|---|---|---|
| Praha | 3 650 Kč | 1 200 Kč/rok (velká zóna) |
| Vídeň | cca 11 800 Kč (461 €) | cca 330 Kč/měs. (13 €) |
| Berlín | cca 25 000 Kč (976 €/rok) | cca 520 Kč (20,40 €) na dva roky |
| Paříž | cca 25 500 Kč (999 €/rok) | abonmá 45 €/rok + denní sazba |
Praha je u MHD mimořádně levná, třikrát až sedmkrát levnější než srovnatelná evropská města. Ale u rezidentního parkování žádný jednotný evropský model neexistuje. Berlín má směšných 520 Kč na dva roky, Vídeň měsíční paušál, Paříž kombinaci předplatného a denní sazby. Kdo tvrdí, že stačí „udělat to jako jinde“, buď neví, jak to jinde vypadá, nebo doufá, že to nevíte vy.
Kde leží skutečný problém
Třetí monitorovací zpráva ke Klimatickému plánu Prahy z roku 2025 konstatuje dvě věci, které by měly viset zarámované na každém předvolebním billboardu. Za prvé: politická shoda na reformě parkování nevznikla. Za druhé: slabinou zůstává prostupnost druhů dopravy a nedostatek záchytných parkovišť P+R.
To je jádro věci. Praha nepotřebuje nový ceník. Potřebuje systém, ve kterém člověk ze Středočeského kraje zaparkuje na okraji města, přestoupí na vlak nebo metro a za dvacet minut je v centru. Dnes to tak nefunguje: podle průzkumu DPP 56 % ekonomicky aktivních dojíždějících ze středních Čech stále jezdí autem, protože alternativa je pomalá, nepohodlná nebo neexistuje.
Řešení má jméno: železniční uzel Praha, přestupní terminály, kapacitnější příměstské vlaky, koordinace se Středočeským krajem. Jenže to je práce na dekády, ne na jedno volební období. Správa železnic má u železničního uzlu stále harmonogram přípravy, ne datum dokončení. A právě proto je tak lákavé místo toho přepsat ceník: výsledek je vidět hned, i když nic neřeší.
Proč se to opakuje každé čtyři roky
Magistrát měl návrh reformy zón placeného stání na stole už v roce 2023. Počítal s připomínkami městských částí a koaliční shodou. Shoda nepřišla. Portlík dává vinu Hřibovi, Hlaváček mluví o chybějícím konsenzu celé koalice. Oficiální dokumenty ukazují spíš na systémové selhání než na jednoho viníka.
A přesto se teď všichni tváří, jako by přicházeli s něčím novým. Město přitom umí ceník měnit: od ledna 2026 třeba zrušilo bezplatné parkování pro nízkoemisní vozy. Administrativně jednoduchý krok, politicky nebolestivý. Jenže komplexní reforma, která by propojila zóny, mýto, P+R a železnici do jednoho funkčního celku? Na tu nestačí jedno usnesení. Na tu je potřeba politická odvaha, kterou žádný z kandidátů zatím nepředvedl.
Laciný slib versus drahá realita
Řečnická otázka na závěr nepomůže. Pomůže spočítat, co Pražané skutečně potřebují: ne dražší lístek na tramvaj, ale vlak ze Zdic, který jede každých deset minut, a terminál, kde na něj navazuje metro. Dokud tohle nebude, každé zdražení je jen přerozdělování nepohodlí, a každý předvolební recept jen variace na totéž téma, které Praha řeší už dvacet let.