Ignorantská vláda neposlouchala své experty. Ty teď práskli dveřmi a odchází

Vláda si může lidskoprávní rady zaplnit novými členy, kteří budou kývat. Ale to není poradenství, to je divadlo. A právě to si Babišova koalice objednala, když v květnu 2026 přistoupila k přesunu lidskoprávních agend z Úřadu vlády na ministerstva bez konzultace s odborníky, jejichž práci tím rozhodla zrušit.

53 lidí nepodá rezignaci z rozmaru

Rezignovalo 53 expertů. Jsou mezi nimi akademici, právníci, terénní pracovníci a lidé, kteří těmto radám věnovali roky dobrovolné práce bez nároku na odměnu. Šimůnková to pojmenovala přesně: nejdramatičtější zásah za třicet let existence těchto orgánů. Takový krok se nepodniká kvůli nespokojenosti s jedním usnesením. Podniká se, když člověk ví, že jeho účast přestala mít smysl.

A smysl ztrácí, když poradní orgán existuje jen formálně, bez zázemí, bez sekretariátu, bez analytické podpory. Rada bez odborného zázemí je jako komise bez pravomoci. Je to výbava na papíře, ne skutečný hlas, který mění politiku.

Optimalizace, která nechce slyšet

Vláda celý přesun prezentuje jako „odstranění duplicit.“ Jenže klíčový detail je jiný: odborníci upozorňují, že rozhodnutí s nimi nikdo neprojednal. Výbor pro práva obětí vydal kritické stanovisko dva dny po vládním usnesení. Kompromisní návrhy přišly. Vláda je ignorovala.

To je přesně ten typ rozhodnutí, které odhaluje skutečný vztah kabinetu k odbornosti. Pokud by šlo o technickou reorganizaci, proč se vláda vyhýbala konzultaci s těmi, kteří tuto agendu znají nejlépe? Odpověď je nepříjemná: protože konzultace by přinesla námitky. A námitky by musela vláda buď přijmout, nebo veřejně odmítnout. Jednodušší bylo neptat se.

Skupiny, které se nebrání samy

Romové, cizinci, oběti domácího násilí, děti v ústavech, lidé s postižením. To jsou skupiny, jejichž práva se nehájí sama. Potřebují institucionální strukturu, která tlačí ministerstva ke změně praxe. Dosud tenhle tlak vycházel z nadresortního bodu na Úřadu vlády, kde jedna analytická jednotka viděla průřezově přes resorty. Od 1. července 2026 bude každé ministerstvo hlídat samo sebe.

Opozice varuje. Přímý dopad na životy lidí nebude okamžitě vidět. Ale střednědobé důsledky jsou předvídatelné: slabší připomínkování zákonů, ztráta koordinace, rozmělnění závazků vůči EU a mezinárodním lidskoprávním orgánům. Tiché oslabení systému je přesně ten typ poškození, které se těžko dokazuje, ale silně cítí.

Vláda si může nové členy najmenovat. Ale participaci, která se stane dekorací, je horší než žádná participace. Vytváří iluzi, že stát naslouchá, zatímco mluví sám se sebou.