Ve vládě spolupracují, v kampani se skrývají. ANO na billboardech SPD a Motoristy nechce, a říká tím, jak se za ně stydí
Koalice, za kterou se její nejsilnější člen stydí natolik, že ji odmítá ukázat na plakátu, není koalice. Je to mocenský obchod s falešnou etiketou.
Obsah článku
Představte si firmu, která si najme dva subdodavatele, podepíše s nimi smlouvu na čtyři roky, svěří jim třetinu zakázky, a pak je odmítne uvést v referenčním listu, protože se bojí, že by jí to pokazilo reputaci. Přesně tohle dělá ANO se svými koaličními partnery SPD a Motoristy sobě. V Poslanecké sněmovně je potřebuje ke každému hlasování. V koaliční smlouvě se jim zavázalo ke společnému postupu v rozpočtu, daních, zahraniční politice i ústavních zákonech. Ale jakmile přijde řeč na pražské senátní billboardy, najednou je společná značka nepřijatelná. Ne proto, že by se lišili programově. Proto, že ANO samo čte své partnery jako volební přítěž.
Smlouva na papíře, stud v praxi
Koaliční smlouva podepsaná 3. listopadu 2025 je dokument, který by mohl sloužit jako učebnicový příklad institucionální loajality. Devět resortů pro ANO, tři pro SPD, čtyři pro Motoristy. Post předsedy Sněmovny pro Okamurovu stranu. Poslanci všech tří subjektů osobním podpisem stvrdili, že budou podporovat vládu po celé volební období, nebudou vyvolávat hlasování o nedůvěře a budou koordinovat postup v obou komorách Parlamentu. V lednu 2026 kabinet získal důvěru všemi 108 koaličními hlasy, bez jediného výpadku.
A pak přišel červen a s ním senátní kampaň. Babiš měsíce tlačil myšlenku společných „vládních“ kandidátů do Senátu. Logika byla průhledná: zabránit tříštění hlasů pravicově-populistického tábora a pokusit se proměnit horní komoru, kde opozice obhajuje 26 z 27 mandátů. Jenže jeho vlastní lidé mu řekli ne. Nikoli šeptem v zákulisí, ale nahlas, do médií.
Pražský odpor jako rentgen koalice
V Praze si ANO schválilo vlastní senátní kandidáty: Lubomíra Brože, Radka Žaluda a Karla Grabeina Procházku. Žádné společné logo, žádná zmínka o koaličních partnerech. Novinky zachytily otevřený nesouhlas uvnitř hnutí; kandidátka Lucie Kantorová veřejně prohlásila, že o podpoře se SPD a Motoristy nejednala a případnou společnou kandidaturu by si rozmyslela. A nebyla sama, Seznam Zprávy popsaly, že o spolupráci stojí výrazně víc menší partneři než samotné ANO.
Proč zrovna Praha? Čísla mluví jasně. Ve sněmovních volbách 2025 mělo ANO v hlavním městě 19,83 %. SPD 5,23 %. Motoristé 5,16 %. Ani jedno z těchto čísel není hegemonické, ale ta dvě menší jsou přímo na hraně relevance. Společná značka by ANO v Praze nepřinesla masu nových hlasů, přinesla by asociaci se stranami, které jsou pro metropolitního voliče spíš odpudivé. A proti nim stojí kandidáti s širokou opoziční podporou: Jiří Padevět na Praze 1, obhajující David Smoljak na Praze 9, oba podpoření koalicí Pirátů a STAN.
Koaliční partner jako spotřební materiál
Tady se odhaluje skutečná povaha vztahu. Nejde o technický spor, kdo bude na jakém plakátu. Jde o přiznání, které ANO dělá svými činy, nikoli slovy: koaliční partner je dobrý na sněmovní hlasy a špatný na fotografii.
Srovnejte to s opozicí. ODS na svém webu otevřeně popisuje, že v řadě obvodů podpořila kandidáty TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Piráti a STAN na Praze 7 mluví o hodnotové blízkosti a společnou kampaň prezentují jako přednost. Tyto strany se za své spojence nestydí, prodávají je jako výhodu. ANO dělá pravý opak. Uzavírá spojenectví za zavřenými dveřmi a pak dělá vše pro to, aby ho nebylo vidět na ulici.
Řečnická otázka pro voliče SPD a Motoristů: jak se cítíte, když jste dost dobří na to, abyste nesli odpovědnost za vládní škrty, za zahraniční politiku, za rozpočet, ale ne dost dobří na to, aby vás váš hlavní partner ukázal na billboardu v Dejvicích?
Mocenský stroj bez důvěry
Koalice ANO, SPD a Motoristů drží pohromadě. Ale ne proto, že by si její členové věřili nebo sdíleli vizi. Drží ji 108 hlasů, rozdělené resorty a smlouva, která zakazuje koaličním stranám vyvolat pád vlády. Drží ji aritmetika a strach z alternativy. Babiš navíc uvažuje dál, už v lednu mluvil o společném prezidentském kandidátovi vládní koalice pro rok 2028. Senátní koordinace měla být první krok k vybudování dlouhodobého bloku.
Jenže blok, jehož největší člen se za ostatní stydí, není blok. Je to dočasný kartel, který funguje, dokud je u moci, a rozpadá se, jakmile je potřeba jít s kůží na trh. Senátní volby, jejichž první kolo proběhne 9. a 10. října, budou prvním skutečným testem. Ne proto, že by mohly svrhnout vládu, sněmovní aritmetiku nezmění. Ale proto, že ukážou, jestli je vládní koalice schopna vystoupit jako celek, nebo jestli je ANO odsouzeno hrát dvojí hru: ve Sněmovně společně, v kampani každý sám.
Cynismus v politice není nic nového. Horší je, když se politik stydí za vlastní cynismus, protože to znamená, že ví, co dělá, a stejně to dělá dál.