Šťastný je ministrem zdraví jen na oko. Proč by jinak tak brojil proti návrhu na omezení škodlivých nápojů ve školách?
Ministr s prevencí v názvu funkce odmítá preventivní opatření pro děti. To není paradox, to je politická fikce.
Obsah článku
Boris Šťastný sedí od prosince 2025 na Úřadu vlády jako ministr pro sport, prevenci a zdraví. Jeho agenda má podle vládních materiálů koordinovat prevenci a zdravý životní styl napříč resorty. Jenže 23. června 2026, ve chvíli, kdy jeho kolega Adam Vojtěch veřejně podpořil omezení prodeje energetických nápojů dětem do šestnácti let, Šťastný udělal přesný opak. Energetické nápoje mají dětem zakazovat rodiče, nikoli stát, řekl. A doplnil, že by raději řešil „strukturální reformu zdravotnictví“ než „další regulace chování lidí“. Ministr prevence, který se při první příležitosti k prevenci otočí na podpatku.
Dva ministři, dvě reality
Česko má v jedné vládě dva muže se zdravím v gesci a každý mluví jiným jazykem. Adam Vojtěch řídí Ministerstvo zdravotnictví, resort, který tvoří národní politiku veřejného zdraví, řídí krajské hygienické stanice a kontroluje výkon státní správy v ochraně zdraví. Šťastný má koordinační a strategickou roli; jeho Rada vlády pro sport, prevenci a zdraví je poradní orgán. Nemá pod sebou hygienu, nemá pod sebou nemocnice. Má pod sebou jedno slovo: prevence. A právě tu odmítá vykonávat, když přijde na konkrétní opatření. Jaký smysl má ministerský post, jehož jediná přidaná hodnota, koordinace preventivních kroků, se rozplyne při první debatě o konkrétním zákazu?
Sedmdesát tisíc dětí a argument „ať to řeší rodiče“
Vojtěch svůj postoj opřel o tvrdá čísla. Energetické nápoje alespoň jednou týdně pije téměř pětina českých školáků ve věku jedenáct až patnáct let, zhruba sedmdesát tisíc dětí. Státní zdravotní ústav varuje, že dvě běžné plechovky překračují maximum kofeinu doporučené Evropským úřadem pro bezpečnost potravin pro děti a dospívající. Rizika? Nepravidelný srdeční rytmus, úzkost, nevolnost, nadváha, zubní kaz. Nic z toho není spekulace, nic z toho nevyřeší rodičovská domluva u večeře, když si dítě plechovku koupí cestou ze školy za dvacet korun.
Šťastného mantra o rodičovské odpovědnosti zní na první poslech rozumně, dokud si člověk neuvědomí, že stejnou logikou by šlo zrušit zákaz prodeje alkoholu nezletilým. Rodiče přece mohou říct „nepij“. Jenže stát tu bariéru nastavil, protože ví, že samotná domluva nestačí. Proč by u kofeinu a cukru v koncentraci, která prokazatelně škodí dětskému organismu, měla platit jiná logika?
Evropa reguluje, Česko váhá
Argument, že jde o přehnaný zásah státu, vypadá obzvlášť průhledně ve chvíli, kdy se podíváme za hranice. Polsko od ledna 2024 zakazuje prodej energetických nápojů nezletilým, v obchodech, ve školách i v automatech. Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko mají obdobná omezení. Slovensko v roce 2025 notifikovalo zákon se zákazem prodeje a podávání osobám mladším šestnácti let včetně povinnosti ověřování věku. Podle přehledu Evropského parlamentu jde o jasný evropský trend, ne o výstřelek jedné vlády.
Česko přitom mělo vlastní pokus. V říjnu 2024 podepsalo čtrnáct poslanců napříč šesti stranami návrh, který řešil nejen prodej v kamenných obchodech, ale i online prodej, automaty, akce pro děti a reklamu cílenou na nezletilé. Nestihlo se třetí čtení před volbami 2025, legislativní smůla, ne věcné zamítnutí. Teď se podle Vojtěcha rodí nový poslanecký návrh napříč kluby. A Šťastný stojí proti.
Prevence jako dekorace
Řečnická otázka na závěr není potřeba, protože odpověď je zřejmá. Ministr, který má v popisu práce prevenci a zdravý životní styl, ale odmítne jedinou konkrétní bariéru chránící děti před prokazatelně škodlivým produktem, nedělá prevenci. Dělá PR. Jeho funkce v tu chvíli není ministerský post, je to vizitka bez obsahu.
Sedmdesát tisíc dětí týdně sahá po plechovce, která jim prokazatelně škodí. Šest evropských zemí už řeklo dost. Šťastný říká: nechte to na rodičích. Prevence, která se rozplyne při první konkrétní regulaci, není prevence. Je to alibi.