Ani Motoristé ve vládě české řidiče nezachrání. Stát přestane hlídat ceny paliv, řidiči budou odkázáni na vývoj trhu
Strana, která si dala řidiče do názvu i do programu, sedí ve vládě a přihlíží, jak se vypíná jediná reálná brzda proti zdražování na pumpách.
Obsah článku
Politická ochrana řidičů v podání téhle koalice je laciný trik s expirací. Tři a půl měsíce stát denně vyhlašoval cenové stropy, držel marže na uzdě a odpouštěl část daně z nafty. Od pondělí 20. července 2026 z toho všeho nezbude nic než vágní slib, že ministerstvo bude trh „intenzivně sledovat“. Sledovat. Ne zasahovat, ne chránit, ne regulovat. Jen sledovat. Jako divák v první řadě, který si koupil lístek na představení, v němž hlavní roli hrají ropné marže a rozpočtová disciplína.
Konec stropu, konec iluze
Slib ochrany řidičů byl od začátku podmíněný tím, co dovolí Ministerstvo financí. A ministerstvo právě řeklo: dost. Podle tiskové zprávy MF k 19. červenci skončí cenový strop na neprémiová paliva, zmizí limit marže 3 Kč na litr a vrátí se plná spotřební daň na naftu. Ještě 14. července stát určoval maximální cenu benzinu na 41,89 Kč a nafty na 39,34 Kč za litr. O pět dní později? Nic. Žádný strop, žádný limit, žádná pojistka.
Kdo si myslí, že jde o abstraktní administrativní změnu, ať si spočítá jednu nádrž. Samotný návrat spotřební daně na naftu znamená +2,35 Kč na každý litr. Padesátilitrovka dieselu vyjde o 117,50 Kč dráž, aniž by se pohnul jediný barel na burze. To není vývoj trhu. To je politické rozhodnutí přestat pomáhat.
Motoristé bez motoru
Kde jsou v celém příběhu Motoristé? Řečnická otázka, protože odpověď je trapně jednoduchá: nikde. Ve vládních materiálech k palivové regulaci nevystupují jako autor, navrhovatel ani obhájce prodloužení. Filip Turek sedí v kabinetu jako vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal. Pro Green Deal. Ne pro ceny benzinu.
Je to politická fikce nejhrubšího zrna. Strana, která vyhrávala hlasy slibem, že bude bránit české řidiče, nedokázala ani veřejně požadovat prodloužení opatření, které řidičům reálně šetřilo peníze. Možná bojovali za zavřenými dveřmi a prohráli. Možná s koncem regulace souhlasili. Obojí je pro voliče stejně špatná zpráva, protože výsledek je identický: ochrana skončila a Motoristé u toho stáli se založenýma rukama.
Když se střetne koaliční rétorika s rozhodovací převahou ministerstva financí, rétorika vždycky prohraje. Motoristé nejsou řídicí síla. Jsou koaliční kulisa.
Rozpočet vyhrál, řidič zaplatí
Alena Schillerová zdůvodnění podala s úřednickou elegancí: situace na trhu se zlepšuje, volatilita klesá, rozpočet to stojí miliardu měsíčně. Orientačně tedy celé období regulace od 8. dubna do 19. července přišlo stát na zhruba 3,4 miliardy korun podle ministerského odhadu. To je reálné číslo a reálný rozpočtový tlak.
Jenže podívejme se, co za ty peníze stát skutečně dělal. Před regulací ministerstvo samo popisovalo marže až 7 Kč u benzinu a 6,5 Kč u nafty na některých dálničních stanicích. Strop je srazil na 3 Kč. Od pondělí se ten prostor znovu otevírá. Nikdo neříká, že každá pumpa okamžitě vyšroubuje marži na maximum. Ale kdo to zakáže? Ministerstvo, které slibuje „intenzivní sledování“ bez jediného zveřejněného detailu, jak bude ten dohled vypadat?
Navíc je poctivé říct, že samotná regulace nebyla zázrak. Data z EU Oil Bulletin ukazují, že ceny klesaly i v zemích bez českého typu stropu. Německá nafta spadla ve stejném období o víc než 50 centů na litr, slovenská o téměř 27 centů. Globální trh se uklidňoval sám. Ale to neznamená, že strop byl zbytečný. Znamená to, že chránil hlavně proti lokálním extrémům, proti těm sedmikorunovým maržím na dálnici D1. A právě tuhle pojistku teď vláda vypíná.
Zadní vrátka jako alibi
Schillerová na tiskové konferenci 29. června prohlásila, že vláda může v případě potřeby do cen pohonných hmot kdykoli zasáhnout. Právní nástroj skutečně existuje, zákon o regulaci cen pohonných hmot prošel už v dubnu. Ale zadní vrátka nejsou politika. Jsou to alibi.
Řidič, který v pondělí 21. července natankuje padesát litrů nafty a zaplatí o stovku víc než o týden dřív, se nemůže utěšovat tím, že někde v trezoru ministerstva leží paragraf, který by teoreticky mohl situaci změnit. Teoreticky. Pokud se vyhrotí Blízký východ. Pokud vláda uzná, že je situace mimořádná. Pokud se koalice shodne. Pokud rozpočet dovolí. Kolik podmínek musí nastat, aby stát znovu udělal to, co právě přestal dělat?
Kdo za to může a koho to bolí
Politickou odpovědnost nese celá vláda Andreje Babiše, věcnou pak Alena Schillerová a její ministerstvo. Motoristé nesou odpovědnost jinou, možná horší: odpovědnost za promarněný mandát. Dostali se do vlády na vlně nespokojenosti řidičů a ve chvíli, kdy měli dokázat, že ta přítomnost ve vládě má smysl, nedokázali nic viditelného.
Praktická rada pro řidiče s naftovým motorem je prostá: natankujte před víkendem 18. a 19. července. Ušetříte minimálně těch 2,35 Kč na litr, které vám stát od pondělí přestane odpouštět. U benzinu je motiv slabší, žádný daňový skok nenastává. Ale kdo jezdí po dálnici a zná tamní pumpy, ví, že bez stropu se může stát cokoli.
Vláda řidičům tři měsíce říkala: chráníme vás. Teď říká: trh to zvládne. Jenže trh nemá voliče. Voliče mají Motoristé. A ti právě zjistili, že ve vládě se jezdí jinak než v kampani.