ANO dál drtí opozici. A ta se nezmůže na nic jiného než hádky o tom, proč se nedokáže spojit
Pět stran, jeden civilizační rámec, a nula společných kandidátek. Babišovi stačí být sám sebou.
Obsah článku
Česká demokratická opozice právě předvádí politickou fikci v přímém přenosu. Hraje divadlo, ve kterém všichni herci vědí, že musí na jeviště společně, ale každý trvá na tom, že právě on má dostat hlavní roli. Mezitím ANO klidně sedí v hledišti s třetinou hlasů a sleduje, jak se konkurence požírá zevnitř. Není to Babišova genialita. Je to kolektivní selhání těch, kdo se prohlašují za jeho alternativu.
Čísla, která nemají slitování
Podívejme se na holá data, protože ta lžou nejméně. Median za červen 2026: ANO 34 %, ODS 13 %, STAN 12,5 %, Piráti 7 %, KDU-ČSL 3,5 %, TOP 09 3 %. STEM za březen: ANO 34,2 %, STAN 13,3 %, ODS 12,2 %, Piráti 8,1 %. Kantar za duben: ANO 32 %, STAN druhý. Tři nezávislé agentury, tři měsíce, jeden výsledek: ANO kolem třetiny, všichni ostatní daleko za ním.
A nejde jen o průzkumy. Ve sněmovních volbách 2025 ANO získalo 34,51 % a 80 mandátů. Druhé SPOLU skončilo na 23,36 % s 52 mandáty. Náskok není mediální dojem. Je to strukturální realita.
Když sečtete samostatné zisky ODS, STAN, Pirátů, KDU-ČSL a TOP 09, dostanete zhruba 39 %. Víc než ANO. Aritmetika říká, že porazit Babiše jde. Politika říká, že to nikdo neumí zorganizovat.
Tři brzdy, žádný volant
Proč se pět stran se společným civilizačním rámcem (obrana institucí, západní orientace, odpor ke střetu zájmů) nedokáže domluvit na společné kandidátce? Protože nejde o program. Jde o to, kdo bude vlastnit značku „vláda po Babišovi“ a kdo za ni zaplatí ztrátou vlastní identity.
Martin Kupka, nový předseda ODS, to řekl otevřeně: „Naše politika nebude Antibabiš.“ Chce obnovit čitelnost občanských demokratů, nabídnout „konkrétní řešení a praktickou politiku“. Zní to rozumně. Jenže v praxi to znamená, že nejsilnější opoziční strana místo stavění mostů řeší vlastní rebranding.
Petr Fiala vidí věci jinak. V rozhovoru z dubna 2026 říká, že bez širší spolupráce demokratických stran šance proti sjednocenému Babišovi prostě není. Připouští těsnější propojení ODS a TOP 09, mluví o debatě se STAN. Jenže Fiala už není předseda. Je to hlas, který uvnitř vlastní strany „není zrovna populární“, jak sám přiznal.
A pak je tu Zdeněk Hřib, který v rozhovoru pro Seznam Zprávy odmítá zákulisní optiku a otevřeně se vysmívá soutěži o premiérské „židličky“. Když Fiala jedná s Rakušanem, Hřib to komentuje narážkou na Rakušanovy premiérské ambice. Piráti spolupracují na tématech (svolávají společná prohlášení, organizují opoziční postup ke Grónsku), ale formální koalici odmítají.
Tři póly, tři strategie, nulový průnik. Kupka buduje značku. Fiala staví mosty. Hřib odmítá chodit po nich.
Spolupráce existuje, ale jen jako hasičský sbor
Bylo by neférové říct, že opozice nespolupracuje vůbec. Spolupracuje. Jenže výhradně defenzivně. Společné prohlášení k zahraniční politice? Podepsáno. Mimořádná schůze ke střetu zájmů? Svolaná. Matěj Ondřej Havel z TOP 09 popisuje koordinaci ve Sněmovně, Marek Výborný na sjezdu KDU-ČSL mluví o týmovosti a odmítá „koketování s Babišem“.
Jenže tohle je hasičský sbor, ne stavební firma. Opozice umí reagovat na požáry, ale neumí postavit dům, ve kterém by chtěl někdo bydlet. V roce 2021 to šlo: koalice SPOLU, koalice Pirátů a Starostů, po volbách pětičlenná koaliční smlouva s jasným rozdělením odpovědností. Dnes neexistuje ani zárodek takové konstrukce. Existují jen varianty a úvahy, které každý z aktérů interpretuje po svém.
Babiš nevyhrává smírem, vyhrává polarizací
Častý omyl zní: Babiš je prostě oblíbený. Není. CVVM v lednu 2026 zachytilo, že mu alespoň polovina veřejnosti nedůvěřuje. Není to politik konsensu. Je to politik, který dokáže proměnit polarizaci ve volební výkon. STEM mu po návratu k moci naměřil vyšší důvěru, než měl Fiala po nástupu v lednu 2022. To není paradox, to je dovednost.
Babišova základna je široká a sociologicky rozmanitá: silná mezi lidmi bez maturity, voliči nad šedesát, ženami. Carnegie Europe ho popisuje jako transakčního populistu, méně ideologického než Orbán, méně proruského než Fico, ale stejně efektivního v držení moci. Nebuduje neliberální režim po maďarském vzoru. Buduje oligarchickou pragmatiku, která funguje, dokud proti ní nestojí jediná srozumitelná alternativa.
A právě to je jádro problému. STEM ukazuje silný překryv elektorátů STAN, ODS, Pirátů a TOP 09: městští, vzdělanější, prozápadní voliči. Čtyři strany loví ve stejném rybníku a diví se, že ryb ubývá. Babišovi stačí mít vlastní jezero.
Spor o budoucnost, která zatím nikomu nepatří
Opozice dnes neřeší, zda Babiše brzdit. Na tom se shodne. Řeší, kdo bude vlastnit příběh „po Babišovi“ a kdo se v něm rozpustí. ODS nechce být junior. STAN nechce být satelit. Piráti nechtějí být komparz. TOP 09 a KDU-ČSL nemají sílu určovat formát, ale mají dost hlasů na to, aby bez nich žádný formát nefungoval.
Každá veřejná hádka o lídra, o styl, o „antibabiš versus vlastní značka“ posiluje Babišův obraz jediné velké a funkční síly. Fiala to říká téměř doslova: pokud proti sjednocené mašinerii soupeří pět oddělených ambicí, výsledek je předem daný.
Aritmeticky porazit ANO lze. Organizačně to dnes nedokáže nikdo, ne proto, že by chyběly hlasy, ale proto, že pět ego se nevejde do jedné kandidátky.