ANO dalo SPD a Motoristům košem: Ve vládě je potřebuje, v Senátu je ale nechce. Tomu se říká vypočítavost
Babišovo hnutí právě předvedlo učebnicovou ukázku toho, jak vypadá spojenectví, ve kterém si jeden partner vybírá, kdy se mu hodí být velkorysý a kdy bezohledný.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické loajality, která funguje přesně do chvíle, než se začnou rozdělovat mandáty. V lednu Andrej Babiš na sněmu ANO mluvil o koordinaci, o netříštění sil, o vzájemné podpoře koaličních partnerů před senátními volbami. V červnu Karel Havlíček oznámil, že ANO postaví vlastní kandidáty ve všech 27 obvodech a nepodpoří nikoho z „konkurenční strany“. Půl roku stačilo na to, aby se z koaličního partnera stal konkurent. A právě v tom je celá podstata tohoto manévru: spolupráce platí, dokud se nemusí dělit zisk.
Koalice na jedno použití
Průhlednost celé operace je až urážlivá. ANO drží SPD a Motoristy ve vládě, protože je potřebuje pro většinu a hladký průchod zákonů. Havlíček ještě v březnu na iROZHLASe koalici chválil jako důležitou, popisoval, jak s Radimem Fialou a Petrem Macinkou ladí hospodářskou strategii. Jenže vládní užitek a senátní užitek jsou pro ANO dvě zcela odlišné kategorie. Ve vládě menší partneři přinášejí hlasy. V jednomandátových obvodech by přinášeli hlavně reputační zátěž a nutnost sdílet politický kredit. A to je pro hnutí s preferencemi přes třicet procent nepřijatelný obchod.
Říkejme tomu, čím to je: instrumentální partnerství. SPD a Motoristé jsou pro ANO nástroj, ne spojenec. Nástroj se používá tam, kde plní funkci, a odkládá se tam, kde by překážel.
Matematika, která mluví sama
Kdo chce pochopit, proč si ANO může takovou aroganci dovolit, musí se podívat na čísla. V letošní senátní obměně ANO téměř nic neobhajuje. Může prakticky jen získávat. SPD ani Motoristé v horní komoře nemají jediné křeslo. Motivace ke spolupráci je tedy naprosto asymetrická: menší partneři ANO zoufale potřebují, ANO je nepotřebuje vůbec. A přesně tak se k nim chová.
Okamura přitom ještě v květnu na koaličním jednání mluvil o nejsilnějším vládním senátorském klubu, Macinka zdůrazňoval výhody koordinovaného postupu. Oba stáli o dohodu. Oba odešli s prázdnýma rukama. Havlíčkův červnový výrok jim fakticky zavřel dveře, a to ve chvíli, kdy do uzávěrky kandidátek 4. srpna zbývá zoufale málo času na jakýkoli plán B.
Na Hrad spolu, do Senátu odděleně
Nejpikantnější na celém příběhu je srovnání s prezidentskou volbou. Babiš v lednu prohlásil, že koalice ANO, SPD a Motoristů by měla nabídnout společného kandidáta na Hrad. Společná značka pro prezidentské volby ano, pro Senát ne. Proč? Protože prezidentská volba je jedna, celostátní, mediálně viditelná. Tam se společná značka vyplatí. Senát je sedmadvacet lokálních bitev, kde se kredit drobí a kde silný hráč nechce táhnout slabší. Je to racionální? Bezpochyby. Je to férové vůči partnerům, které člověk nazývá spojenci? Ani náhodou.
A tady se dostáváme k jádru věci. Problém není v tom, že ANO jedná pragmaticky. Problém je v tom, že ještě v lednu předstíralo, že jedná principiálně. Babišův apel na netříštění sil nebyl program. Byl to laciný trik, rétorické gesto pro kamery, které mělo vytvořit dojem koaliční soudržnosti. Skutečný záměr se ukázal ve chvíli, kdy kandidáti ANO v regionech začali odmítat společnou značku se SPD. Vedení to nejen nepřetlačilo, ale s úlevou přijalo jako alibi.
Co to říká o celé koalici
Pokud si SPD a Motoristé toto zacházení nechají líbit bez viditelné reakce, potvrdí tím něco, co je zřejmé už měsíce: v této koalici existuje jeden hegemon a dva přívěsky. Vláda funguje, protože ANO to tak chce. Přestane fungovat ve chvíli, kdy ANO přestane chtít. A senátní volby právě ukázaly, že loajalita v tomto svazku teče jedním směrem.
Podle nás nejde o spor o princip spolupráce. Jde o spor o to, komu se v říjnu 2026 připíše zisk moci. ANO si odpovědělo samo: sobě. SPD a Motoristé mohou protestovat, mohou mlčet, mohou postavit vlastní kandidáty do obvodů, kde nemají šanci. Ať udělají cokoli, výsledek bude stejný. V Babišově politickém světě se spojenectví měří výhradně tím, co přináší Babišovi.