ANO má morální kodex pro srandu králíkům. Babiš nedodržuje ani svá vlastní pravidla
Morální kodex ANO slibuje, že politici imunitu nevyužijí a střet zájmů rychle vyřeší. Andrej Babiš ale dělá pravý opak a hnutí mlčí. Co to říká o moci a pravidlech?
Obsah článku
Stranické sliby jsou nejlevnějším druhem závazku, protože jejich autori je sami vymáhají, nebo nevymáhají. ANO si v roce 2017 napsalo morální kodex, a přesto ho dnes jeho předseda ignoruje přímo na sněmovním plénu. Tohle není nová politická epizoda. Je to archiv toho, čemu říkáme politická integrita.
Kodex jako kampaňová zbraň, ne jako pravidlo hry
Morální kodex ANO byl od počátku nástroj útoku, ne vlastní disciplíny. Článek IX sliboval, že poslanec nebude využívat imunitu a požádá o vydání; článek IV zakazoval jakýkoli střet zájmů; článek XI předepisoval okamžitou rezignaci za závažné nebo opakované porušení. Na papíře to vypadá jako přísná seberegulace, ale pravidla z opozičních let se osvědčí teprve tehdy, až strana usedne do vlády. A právě v téhle chvíli se ukáže, jestli jsou kodex i jeho autor z jednoho těsta. Ukázalo se. Nejsou.
Babiš 15. ledna 2026 ve Sněmovně říká „nenechám se vydat“, čímž přesekává článek IX, který sám svým podpisem stvrdil. Tenhle výrok není chyba, je to záměr: premiér, který disponuje 108 hlasy koaliční většiny, nemá důvod se kodexem řídit, pokud kodex nemá vymahače. Vymahačem měla být ANO vlastní Rozhodčí a smírčí komise, ale o ní není v kauze slyšet nic.
Tři vydání, třikrát souhlas, dnes jiný šéf
Kauza Čapí hnízdo prošla Sněmovnou třikrát, pokaždé se souhlasem nadpoloviční většiny poslanců. Nehledejme v tom paradox. Vysvětlení je prosté: tehdy ANO sedělo buď v opozici, nebo jako junior partner a souhlas s vydáním byl levný signál, který nic nestál. Dnes Babiš vládne s vlastní koaliční většinou a tentýž signál by stál dost. Logika je ve skutečnosti konzistentní, jen se změnily podmínky.
Výbor pro mandáty a imunitu 17. února 2026 nedoporučil vydání ani Babiše, ani Okamury. Ale podle § 12 jednacího řádu drží konečné slovo plénum, ne výbor, a výsledek pléna nezavírá kauzu, pouze ji odkládá. Novela Ústavy z roku 2013 omezila parlamentní imunitu tak, že nevydání poslance neznamená trvalou ochranu, nýbrž odložení řízení na dobu mandátu. Imunita poskytuje v nejlepším případě čtyřleté moratorium, nikoli osvobozující rozsudek. Kdo to prezentuje jako vítězství, buď nerozumí právu, nebo doufá, že mu to projde.
Soud, který čeká za zatáčkou
O trvalosti kauzy Čapí hnízdo rozhodl Vrchní soud v Praze, nikoli Sněmovna. V červnu 2025 zrušil zprošťující rozsudek a vrátil případ k novému projednání. Toto rozhodnutí je důležitější než jakékoli hlasování v plénu: potvrzuje, že kauza má žít bez ohledu na výsledky v poslaneckých lavicích. Hlasování v březnu tak vlastně neklade otázku „je Babiš vinen?“, nýbrž „jak dlouho Sněmovna soud odloží?“ A tenhle překlad by měl zaznít hlasitěji v každé zpravodajské relaci.
Komise, která nedohlíží
Přibývá ještě jeden rozměr, na nějž kodex pamatoval přesně. Audity Evropské komise v letech 2019 až 2021 konstatovaly střet zájmů mezi Babišem jako premiérem a holdingem Agrofert, jehož ovládání nikdy plně neodstoupil. Kodex to nazývá porušením článku IV, jež má bez prodlení vést k rezignaci. Výsledek je ale jiný: Rozhodčí a smírčí komise ANO za roky neuzavřela ani jedno rozhodnutí, které by kauzu střetu zájmů stranicky adresovalo.
Toto mlčení má konkrétní cenu. Pokud stranická kontrola nefunguje, neexistuje žádný vnitřní opravný mechanismus a zbývají jen vnější tlaky: soudy, Brusel, volební výsledky. ANO tím přiznává, že jeho kodex neobsahuje záruky třetí strany. Platí jen tehdy, kdy ho plnit chce ten, kdo ho podepsal. A stranická demokracie, která takový stav tiše akceptuje, nemá na co být pyšná.
Dokument, který nikdo nestáhne
ANO kodex nestáhne z webu, protože to by bylo přiznání. Nechá ho viset v adresáři z roku 2017, kde nikomu nepřekáží a kde ho každý může přečíst, ne však vymáhat. Tohle je přesný model stranické integrity v České republice: pravidla vznikají, aby existovala, nikoli aby fungovala. Politici je zveřejní, novináři je ocitují, voliči je přečtou, a pak každý ví, a přesto se nestane nic. To není náhoda. Je to systém.
Morální kodex ANO je v roce 2026 především dokladem o datu vzniku a o autorech, kteří ho podepsali. Díky kauze Čapí hnízdo, kauze Agrofert a mlčení Rozhodčí komise slouží dnes jako inventář selhání, jež kodex výslovně zakazuje a jichž se dopouštějí přesně ti, jimž byl určen. Těžko o nepsaném pravidle napsat lépe.