ANO slibovalo levnější energie, teď Babišova chemička zdražuje teplo skoro o pětinu. To je výsměch voličům do tváře
Málo co odhalí prázdnotu politického slibu tak spolehlivě jako složenka za teplo.
Obsah článku
Hnutí ANO šlo do voleb s heslem „Levnější energie“ vytištěným mezi pěti hlavními prioritami. Černé na bílém, v oficiálním programu: snížit platby za distribuci, nepřipustit ETS2 pro domácnosti, zajistit „dostupné vytápění za přijatelné ceny“. Jenže ve Valašském Meziříčí, kde teplo pro zhruba 5 600 bytů dodává soustava napojená na chemičku DEZA z koncernového okruhu Agrofert, se od 1. září 2026 chystá zdražení o bezmála pětinu. Z lednových 1 092 korun za gigajoule na 1 295 korun. Nárůst o 203 korun, tedy 18,6 procenta. Pro průměrnou domácnost to podle propočtů CZT znamená zhruba čtyři tisíce korun ročně navíc. Politická fikce o levném teple se tu rozbíjí o aritmetiku.
Slib jako marketingový produkt
Když politik napíše do programu „levnější energie“, neprodává energetickou strategii. Prodává pocit. A právě na tom pocitu ANO vystavělo značnou část své volební legitimity. Formulace v programu jsou přitom dostatečně konkrétní na to, aby se daly měřit: snížení regulovaných složek ceny, cenová dostupnost vytápění, ochrana domácností před emisními poplatky. Nejde o vágní vizi, jde o slib s adresátem, českými domácnostmi, které po energetické krizi platí za teplo víc, než si mohou dovolit. A právě proto je valašskomeziříčské zdražení tak výmluvné. Ne proto, že by šlo o celostátní trend; podle Teplárenského sdružení ČR většina tepláren pro rok 2026 ceny významně nezvyšovala a dvouciferný růst čekal jen několik menších soustav. Ale proto, že se děje ve městě, kde je tepelný řetězec provázaný s podnikatelským ekosystémem, který s politickou značkou ANO splývá.
Chemička, koncern a otázka, komu vlastně patří
Provozní řetězec je průhledný: hlavním dodavatelem tepelné energie pro městskou soustavu CZT je od roku 2000 DEZA. DEZA je členem koncernu Agrofert. A Agrofert? Ten od února 2026 formálně patří správci svěřenského fondu RSVP TRUST a na svém webu deklaruje „úplnou nezávislost na předchozím akcionáři, panu Andreji Babišovi“. Laciný trik. Formálně se vlastnická linie přestřihla, ale politická, personální i historická vazba zůstává čitelná každému, kdo sleduje českou politiku déle než jedno volební období. Označení „Babišova chemička“ je zkratka, ale zkratka, které rozumí celá země. A právě proto je tak nepříjemná.
Podstatné ovšem je, že ani po formálním oddělení od Babiše se DEZA nechová jako subjekt, který by slib svého bývalého majitele o levnějších energiích bral vážně. Proč by taky měla? Je to soukromá firma s vlastní nákladovou strukturou. Jenže právě v tom spočívá jádro problému: politik slibuje levné teplo, zatímco firma z jeho koncernového okruhu ho zdražuje. Kdo z toho vyjde jako lhář?
Čísla, která mluví jasně
Cenový vývoj ve Valašském Meziříčí posledních let vypadal jako pozvolný návrat k normálu po energetické krizi:
- 2023: 1 045 Kč/GJ
- 2024: 1 081 Kč/GJ
- 2025: 1 019 Kč/GJ
- leden 2026 (předběžná): 1 092 Kč/GJ
- září 2026 (plánovaná): 1 295 Kč/GJ
Tři roky mírného kolísání kolem tisícovky, a pak skok o téměř tři sta korun nad dosavadní maximum. DEZA se odvolává na 43% nárůst ceny zemního plynu. Je trh s plynem volatilní? Bezpochyby, geopolitická situace na Blízkém východě drží velkoobchodní ceny v napětí. Ale konkrétní interní nákupní cenu DEZY a její skutečný hedging nikdo nezávisle neověřil. Číslo 43 procent je tvrzení dodavatele, ne auditovaný fakt. A i kdyby bylo přesné, jak se to slučuje s programovým slibem hnutí, které dnes řídí zemi?
Město mlčí, voliči platí
Řečnická otázka: kde je v celém příběhu starosta Robert Stržínek, člen ANO a stoprocentní vlastník městské firmy CZT? V dřívějších vyjádřeních zdůrazňoval, že město dbá na co nejvýhodnější cenovou politiku a nízký zisk společnosti. K zářijovému zdražení a k roli DEZY v něm: ticho. Žádná veřejně dohledatelná reakce, žádné pojmenování toho, že město je v pozici rukojmí jediného dominantního dodavatele tepla.
A právě tady je ten nejpalčivější bod. Obyvatelé napojení na centrální zásobování si nemohou jednoduše přepnout dodavatele jako u elektřiny. Nemají žádné tlačítko na změnu. Reálná alternativa by znamenala kolektivní investici celého domu či SVJ do jiného zdroje vytápění, nákladnou, pomalou a pro většinu panelákových bytů prakticky nedostupnou. Jsou chyceni v systému, který ovládá jeden dodavatel z jednoho koncernu.
Průhledný manévr jménem „nezávislost“
Celý příběh je v miniaturě příběhem české politiky posledních let. Politik vybuduje koncern. Koncern zásobuje města. Politik slíbí levné energie. Koncern zdraží. Politik formálně převede vlastnictví na svěřenský fond. A když se někdo zeptá, dostane odpověď, že jde o „zcela nezávislý subjekt“. Jenže 5 600 domácností ve Valašském Meziříčí nezajímá korporátní struktura svěřenského fondu. Zajímá je, proč za teplo zaplatí o čtyři tisíce ročně víc v zemi, jejíž premiér jim slíbil přesný opak.
Složenka nelže. Program ANO ano.