ANO slibovalo seniorům vrátit, co jim vzala Fialova vláda. Výsledek? Valorizace penzí nejnižší za posledních 10 let
Slib, který se vejde do 315 korun měsíčně, není slib. Je to účtenka za politický marketing, kterou zaplatí ti, kteří mu uvěřili.
Obsah článku
Když Andrej Babiš před volbami objížděl republiku a říkal seniorům, že jim vrátí, co jim Fialova vláda vzala, nikdo z jeho publika si nepředstavoval třísetkorunové navýšení. Představovali si nápravu. Spravedlnost. Návrat k časům, kdy lednová valorizace znamenala stovky korun navíc a důchodce cítil, že na něj stát myslí. Místo toho se v létě 2026 rýsuje lednové přidání, které by při avizovaných 1,5 procenta na průměrné penzi kolem 21 tisíc korun znamenalo asi 315 korun měsíčně. Podle dosud dostupných oficiálních srovnání by šlo o jednu z nejnižších řádných lednových valorizací za poslední dekádu. A to je teprve začátek příběhu o tom, jak se z „důchodové jistoty“ stala rozpočtová proměnná.
Anatomie slibu, který se smrskl na drobné
Nejdřív je potřeba připomenout, co přesně ANO seniorům slíbilo, ne v kampani u stánku, ale černé na bílém. Programové prohlášení vlády obsahuje závazek zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 letech, obnovit valorizační vzorec zohledňující inflaci a polovinu růstu reálných mezd, zavést věkové valorizace od 80 let a zvýhodnit práci v důchodu automatickým navýšením penze. Totéž se opakuje v plánu legislativních prací vlády na rok 2026. Nešlo o mlhavý předvolební příslib, vláda si ho sama přepsala do harmonogramu.
A teď realita. Při 1,5 procenta na penzi 21 tisíc korun dostane důchodce 315 korun měsíčně. Pro srovnání: v roce 2018 šly důchody nahoru o 4 procenta, průměrně o 475 korun. V roce 2021 o 5,8 procenta, průměrně o 839 korun. I za Fialovy vlády, kterou ANO tak rádo pranýřovalo, činila lednová valorizace pro rok 2025 průměrně 356 korun. Babišova vláda tehdy stavěla celou svou značku na štědrosti k seniorům, ministerstvo práce v roce 2018 hrdě hlásilo „historicky největší navýšení“. Dnes tatáž politická síla obhajuje efekt, který je nižší než to, co doručil její údajný nepřítel.
Každého dalšího půl procentního bodu valorizace přitom dělá na průměrné penzi asi 105 korun měsíčně. Nejde o astronomické částky. O to víc je zarážející, že vláda, která šla k moci na vlně důchodcovského hněvu, nedokáže nebo nechce doručit ani tento symbolický rozdíl.
Manévr se státní pokladnou
Nízká valorizace ale není to nejhorší. Průhlednější manévr běží na jiném hřišti, a týká se peněz, o kterých většina seniorů ani neví. Vláda prosazuje zrušení zvláštního účtu rezervy důchodového pojištění. Oficiální obhajoba zní pragmaticky: jde prý o účetní relikt, žádný reálný pytel peněz neexistuje, přebytek stejně vstupuje do cash flow státu. V debatě se přitom mluví o desítkách miliard ročně a souhrnně o stovkách miliard v dalších letech.
Jenže prezident Petr Pavel to vidí jinak. V dopise předsedovi Sněmovny z 22. července 2026 zákon vetoval s argumentem, že norma „výrazně oslabuje parlamentní kontrolu“ a umožňuje v určitých situacích překročit výdaje státního rozpočtu až o 10 procent. Prezident neútočí na výši penzí. Útočí na to, že mizí viditelná brzda proti rozpuštění důchodových přebytků v běžném rozpočtu.
A právě tady je jádro celého podvodu na voliči. ANO nejenže nedoručuje slíbenou valorizaci, souběžně si rozšiřuje fiskální manévrovací prostor, aby s penězi důchodového systému mohlo nakládat volněji. Říkat seniorům „vrátíme vám, co vám vzali“ a zároveň odstraňovat kontrolní mechanismy nad jejich penězi, to není politika. To je politická fikce.
Proč Babiš opustil svou nejsilnější kartu
Řečnická otázka se nabízí sama: proč politik, který celou kariéru stavěl na péči o seniory, tentokrát tuto linii opouští? Odpověď je prozaická. Senior už není jen vděčný volič. Je i těžký rozpočtový náklad v situaci, kdy vláda řeší schodek a zároveň potřebuje prostor pro jiné výdajové priority. Priorita se posunula z maximalizace přídavků k minimalizaci okamžitého rozpočtového dopadu.
Slib přitom nebyl mediální zkratka, byl napsaný explicitně a opakovaně v oficiálních dokumentech. K létu 2026 ale není vidět jeho plná exekuce. Veřejně obhájen je spíš omezený efekt. Bezpečněji to proto rámovat jako vědomé oslabení slibu, ne jako náhodný technický problém. Vláda věděla, co slibuje. A věděla, co doručí.
Jistě, ANO může nízkou „běžnou“ valorizaci marketingově přebíjet cílenými bonusy. Od ledna 2027 má podle návrhu MPSV začít věkové navyšování důchodů: plus 500 korun při dosažení 80, 85, 90 a 95 let, při stovce plus tisícovka. Laciný trik? Možná ne, pro osmdesátníka je pětistovka reálná pomoc. Ale systémový slib o valorizačním vzorci tím nesplníte. Jen přesunete pozornost.
Vzor, který se opakuje
Mechanismus je starý jako česká politika sama. Před volbami maximalistický slib, po volbách rozpočtový korektiv, pak technické vysvětlování, proč vlastně nebylo možné slíbené doručit naplno. V tomto případě je ale doprovázený něčím nebezpečnějším: snahou oslabit kontrolní mantinely rozpočtu. Prezident to ve vetu výslovně kritizuje, a podle nás právem.
Při inflaci kolem 1,5 procenta znamená valorizace o 1,5 procenta fakticky udržení stavu. Žádné zlepšení, žádná náprava, žádné „vrácení“. Jen setrvání na místě, zatímco se kolem mění pravidla hry. Dá se čekat, že ANO si seniory udrží, nemají totiž kam jinam jít, a strop 65 let nebo věkové příplatky mohou fungovat jako dostatečné alibi. Ale ten rozpor mezi slibem a výsledkem zůstane viset ve vzduchu jako dlužní úpis, na který se jednou někdo zeptá.
Tři sta patnáct korun. Tolik stojí důvěra několika milionů lidí, kteří u voleb zaškrtli ANO s vírou, že tentokrát to bude jinak.