ANO vyhrálo volby na důchodcích a teď jim říká, ať si na splnění slibu počkají do roku 2029. To je drzost nejvyššího kalibru
Politická drzost má v Česku dlouhou tradici, ale tohle je její mistrovský kousek: slíbit milionům seniorů štědřejší důchody, vyhrát na tom volby a pak jim s úsměvem říct, ať si počkají další tři roky.
Obsah článku
Hnutí ANO postavilo svou kampaň na důchodcích jako na nosném pilíři. Víc než polovina seniorů mu hodila hlas. A teď, když přišel čas platit účty, se z plošného slibu stal selektivní balíček pro úzkou skupinu nejstarších penzistů. To není technický skluz. To je průhledný manévr, jak si nechat politický kredit za slib, který nikdo nemá v úmyslu splnit včas.
Slib jako volební měna
Lacnější trik si člověk těžko vymyslí. Napíšete do volebního programu krásnou větu o „spravedlivém valorizačním vzorci“, který zohlední polovinu růstu reálných mezd místo pouhé třetiny. Pak totéž zopakujete v programovém prohlášení vlády z 5. ledna 2026, aby to vypadalo závazně. A ještě v březnu necháte ministra Juchelku na tiskové konferenci po tripartitě říkat, že změna vzorce půjde hned v „první vlně“. Tři úrovně závazku, tři příležitosti couvnout. A přesně to se stalo.
Kdo sleduje českou politiku déle než jedno volební období, pozná ten vzorec okamžitě. Slib se formuluje maximalisticky před volbami, potvrdí se slavnostně po nich a pak se tiše rozloží na etapy, z nichž ta klíčová se posune za horizont, kde ji už nikdo nepočítá. Jenže tady je problém: 53 % důchodců volilo ANO. To není okrajová skupina, to je páteř vítězství. A právě té páteři teď vláda říká, ať si počká.
Červencová novela jako důkaz politické fikce
Když MPSV 20. července 2026 předložilo svou novelu důchodového pojištění, čekal by člověk, že v ní najde to, co bylo slíbeno. Nenajde. Místo plošné změny valorizačního vzorce jsou tam věkové přídavky od 80 let a motivační bonusy pro pracující seniory. Užitečné? Možná. Ale to je jako slíbit celé třídě výlet k moři a pak odvézt pět nejlepších žáků na školní zahradu.
Řečnická otázka se nabízí sama: věděl Aleš Juchelka už v březnu, když mluvil o první vlně, že ta vlna nepřinese to hlavní? Nebo se to rozhodlo někdy mezi březnem a červencem v tichých jednáních s ministerstvem financí, kde deficit důchodového systému za prvních pět měsíců roku 2026 překročil deset miliard korun? Ať tak či tak, výsledek je stejný. Veřejnosti se řeklo jedno, udělalo se něco jiného.
A to je přesně ta drzost, o které je třeba mluvit nahlas. Nejde o to, že se slib plní pomalu. Jde o to, že se aktivně převádí z plošného závazku na selektivní opatření, zatímco rétorika zůstává nezměněná. ANO dál mluví jazykem „nápravy“, jako by napravovalo. Ve skutečnosti přeskládalo karty tak, aby to vypadalo jako činnost, ale téměř tři miliony důchodců z toho nemají nic navíc.
Rok 2029 není termín, je to výmluva
Podívejme se na ten magický rok 2029 střízlivýma očima. Není to datum schválené v zákoně. Není to závazek. Je to nejoptimističtější odhad, kdy by se vyšší podíl reálných mezd vůbec mohl projevit ve valorizacích, protože předchozí propad reálných mezd ještě nebyl dorovnán. Jinými slovy: i kdyby ANO zítra prosadilo změnu vzorce, důchodci by z toho do roku 2029 viděli přibližně nula korun navíc.
A právě tady se odhaluje cynismus celé konstrukce. ANO tento mechanismus muselo znát. Muselo vědět, že samotná změna čísla ve vzorci z jedné třetiny na jednu polovinu nepřinese okamžité peníze. Přesto slib formulovalo tak, aby zněl jako rychlá pomoc. Přesto ho zopakovalo v programovém prohlášení. Přesto Juchelka mluvil o první vlně. A přesto ho z první novely vyřadili.
Pokud tohle není politická fikce, pak ten pojem nemá smysl.
Loajalita, která nemůže trvat věčně
Zatím to ANO prochází. Průzkumy ukazují, že 63 % jeho voličů bylo ještě v červnu 2026 s vládou spokojeno. Devět z deseti voličů ANO po volbách věřilo, že jejich strana se bude snažit sliby plnit. Seniorská loajalita je v české politice notoricky trpělivá. Ale trpělivost má meze, a ty meze se zpravidla projeví ne tehdy, když se slib odkládá, ale tehdy, když se odkládání přestane maskovat jako plnění.
Opozice zatím tuto příležitost propásla. Nikdo dosud nepřevedl technický odklad do jednoduché věty, které by rozuměl každý důchodce u televize. Až se to stane, ANO zjistí, že 53 % seniorského elektorátu není věrnostní program, ale půjčka na splátky. A splátky se právě začínají opožďovat.
České důchody s náhradovou mírou 44 % podle OECD nepatří k velkorysým evropským modelům. Každý odklad jejich vylepšení není neutrální technická záležitost. Je to politické rozhodnutí, kdo počká a kdo ne. A v tomto případě čekají ti, kteří ANO k moci přivedli.