Antikoncepce zdarma? Tak jednoduché to není. Poslankyně ODS otevřela Pandořinu skříňku
Jedna věta o antikoncepci zdarma vyvolala dojem, že stát otevírá peněženku. Jenže skutečný spor neleží tam, kde ho teď většina hledá.
Ne, zdarma zatím nebude, ale právě proto teď antikoncepce míří do politiky. Jeden výrok stačil, aby část veřejnosti získala pocit, že stát chystá plošnou novinku. Ve skutečnosti se zatím jen nahlas otevřela otázka, komu má systém pomáhat a kde už pomoc končí.
Zákon zatím plošnou úhradu nezná
Nic se neschválilo. Žádná změn, která by zaváděla plošnou úhradu pro všechny ženy, zatím schválená není. Platný zákon o veřejném zdravotním pojištění, tedy systém, z něhož pojišťovny platí zákonem uznanou zdravotní péči, takovou novinku dnes nestanoví.
Dnešní realita je prostší. Pojištění běžně nehradí samotné antikoncepční přípravky a Contraception Policy Atlas Europe 2026 vede Česko v úhradě antikoncepce jako „No coverage“. Když se tedy v politice mluví o pomoci, nejde o plošnou úhradu, tedy placení pro všechny, ale nanejvýš o cílenou úhradu pro vybranou skupinu žen. A právě ten rozdíl teď rozhoduje o všem.
Zkratka s „antikoncepcí zdarma“ proto neříká, co už stát zavedl, ale co se teprve někdo snaží dostat do debaty. Spor se zatím vede hlavně o to, zda má veřejné zdravotní pojištění otevřít dveře aspoň části žen. Konkrétně totiž poslankyně Eva Decroix z ODS nedávno na svém facebooku uvedla, že by byla pro, aby byla antikoncepce hrazena z veřejného zdravotního pojištění, pro začátek alespoň mladým dívkám a studentkám.
Ne všichni jsou ale z nápadu nadšení. Objevují se i názory, že v souvislosti s klesající porodností je návrh takzvaně „mimo mísu“.
V ordinaci se ukáže, kdo účet platí
Rozpor je vidět u gynekologa. Samotná návštěva ordinace hrazená je, ale pilulky nebo tělísko už žena v lékárně platí sama. Zákon o veřejném zdravotním pojištění počítá s preventivní prohlídkou jednou ročně od 15 let a uvádí i dispenzární péči, tedy pravidelné sledování pacientky, u žen s hormonální nebo nitroděložní antikoncepcí, jednoduše řečeno u pilulek nebo tělíska. Atlas 2026 navíc u Česka uvádí skóre 47,3 % a v položce úhrady stále „No coverage“, bez zvláštní úhrady pro mladé či zranitelné skupiny.
Silné číslo pak míří jinam, než naznačuje zkratka. Ročenka ÚZIS 2021 uvádí celkem 15 492 UPT, tedy umělých přerušení těhotenství, a osnova debaty pracuje s tím, že 11 092 z nich připadlo na ženy, které už měly alespoň jedno dítě. Veřejně dohledatelná data Potraty 2021 přitom u žen s předchozím porodem ukazují 11 321. V obou čteních ale zůstává pointa stejná: spor dopadá i na ženy, které už rodinu mají.
To mění tón celé věci. Když žena platí pilulky či tělísko sama, neřeší jen osobní volbu, ale často i rodinný rozpočet. V redakci právě tady vidíme nejsilnější praktický argument zastánců cílené pomoci: nemluví o automatickém daru pro všechny, ale o úlevě tam, kde cena může rozhodovat. Jenže ani silný sociální motiv ještě neznamená automatickou většinu.
Finální střet proto neleží v morálce. Pravidla úhrady v zákoně o veřejném zdravotním pojištění staví úhradu na cíli zachovat nebo zlepšit zdravotní stav či zmírnit utrpení. A čím hlasitěji teď politici mluví o svobodě, tím otevřeněji musí říct i to, komu přesně pošlou účet, protože bez téhle věty je „zdarma“ jen drahá iluze.
