Až jednou prozřeme, zklamání z Babiše bude obrovské. Jenže do té doby bude Česko zadlužené až po uši
Andrej Babiš je nejdražší hospodář, jakého si česká politika kdy pořídila.
Obsah článku
Není to pocit, je to aritmetika. Když v prosinci 2017 usedl do premiérského křesla poprvé, státní dluh činil 1 624,7 miliardy korun. Když ho v prosinci 2021 opouštěl, dluh narostl na 2 465,7 miliardy, rozdíl 841 miliard. V přepočtu na dnešní počet obyvatel je to zhruba 77 tisíc korun na každého Čecha včetně kojenců. A teď sedí v tom křesle znovu a v lednu 2026 jeho vlastní vláda předložila rozpočet se schodkem 310 miliard. Manažer, který řídí stát, jako by měl otevřený účet v kasinu.
Legenda o hospodáři a její cenovka
Největší Babišův politický trik není samotný deficit. Je to schopnost prodávat drahý stát jako účetnickou ctnost. Vzpomeňte na rok 2019, poslední předcovidový, kdy se ještě dalo argumentovat normálním provozem. Státní dluh tehdy činil 1 640,2 miliardy, tedy 29,1 % HDP. Slušné číslo. Jenže právě tady se příběh „zodpovědného manažera“ zastavil a začal příběh politika, který si kupuje voliče na dluh.
Covid samozřejmě přišel a s ním mimořádné výdaje. Jenže ministerstvo financí samo ve svých zprávách z roku 2021 přiznalo, že propad hospodaření nezpůsobily jen restrikce a podpůrné programy, ale také vědomé snížení zdanění. Tehdejší ministryně Alena Schillerová veřejně řekla, že si stát na daňový balíček „půjčí na finančních trzích“, a odhadla jeho dopad na 70 miliard do státního rozpočtu a 90 miliard do veřejných financí celkem. To není krizové řízení. To je vědomá sázka: snížíme daně, voliči to ocení a účet pošleme do budoucnosti.
Česko není Řecko, zatím
Kdo chce Babiše bránit, sáhne po evropském srovnání. A na první pohled to funguje: dluh českých vládních institucí dosáhl v prvním čtvrtletí 2026 hodnoty 44,1 % HDP. Průměr Evropské unie? Celých 82,9 %. Polsko je na 61,6 %, Maďarsko na 77,7 %. Česko vypadá jako vzorný žák.
Jenže tahle obrana je průhledný manévr. Podstatné není, kde stojíme, ale kam běžíme. A běžíme rychle špatným směrem. V absolutních číslech dosáhl dluh vládních institucí 3 827,9 miliardy korun, v přepočtu asi 351 tisíc na obyvatele. A hlavně: stát za obsluhu tohoto dluhu zaplatí v roce 2026 úroky kolem 109 miliard korun. Sto devět miliard. Za peníze, které jsme už utratili. To je víc, než kolik stojí celé ministerstvo dopravy i s jeho dálnicemi.
Účet, který nelze vrátit k baru
Řečnická otázka pro fanoušky hnutí ANO: kolik nemocnic, škol nebo kilometrů železnic se dá postavit za 109 miliard ročně? Přesně tolik nám každý rok ukusuje minulost z budoucnosti. A bude hůř.
Národní rozpočtová rada ve své zprávě z října 2025 varovala, že jakákoli vláda (zdůrazněme: jakákoli, bez ohledu na barvu) bude muset nejpozději v návrhu rozpočtu na rok 2027 přijít s dalšími konsolidačními opatřeními. Přeloženo z úřednického jazyka: buď se zvýší daně, nebo se seškrtají výdaje, nebo obojí. Prostor pro pohodlné odkládání se zužuje s každým čtvrtletím.
K červenci 2026 dosáhl kumulovaný schodek státního rozpočtu 176,6 miliardy korun. Jsme v polovině roku a na víc než polovině plánovaného deficitu. Tempo sedí, a právě to je na tom to nejhorší.
Proč to funguje a jak dlouho ještě
Proč tolik lidí stále kupuje značku „Babiš = hospodář“? Jedním z vysvětlení je právě ta evropská tabulka. Dokud Česko nevypadá jako přezadlužená země, dokud se dá ukázat na Řecko nebo Itálii a říct „podívejte, tam je to horší“, funguje politická fikce o zodpovědném řízení. Nižší daně lidé pocítili okamžitě. Cenu za ně uvidí až za roky, v omezených veřejných službách, v odložených investicích, v rostoucím úrokovém účtu, který spolkne stále větší díl rozpočtu.
Moment prozření pravděpodobně přijde při skládání rozpočtu na rok 2027. Tehdy se konsolidační tlak stane tak silným, že ho nepůjde schovat za žádný marketingový slogan. Otázka nezní, jestli se účet dostaví. Otázka zní, kdo u toho bude sedět v premiérském křesle, a jestli bude mít odvahu říct, že král je nahý, místo aby si půjčil na nový plášť.
Osmdesát sedm tisíc na hlavu za jedno premiérské období a nový schodek 310 miliard za druhé. Čísla nemají stranickou legitimaci, nelze je přehlasovat a nezmizí po tiskové konferenci. Zmizí jen z veřejné debaty, a přesně na to Babiš sází.