Babiš byl na Lysé hoře jako slon v porcelánu. Hlučný a ještě trhal chráněné květiny, jako malé dítě
Premiér země, který v chráněné přírodní rezervaci trhá zákonem chráněné rostliny, není kuriozita. Je to demonstrace toho, že pravidla jsou pro ostatní.
Obsah článku
Andrej Babiš si z Lysé hory udělal kulisu pro kampaňový výšlap, a při tom se choval způsobem, za který by běžný turista dostal pokutu. Vrcholová část nejvyšší hory Beskyd není žádná louka u silnice. Je to přírodní rezervace, která integrovala dříve oddělená chráněná území včetně Národní přírodní rezervace Mazák, a žijí tu druhy, kvůli kterým existuje zákonný zákaz cokoliv trhat. Violka dvoukvětá, vranec jedlový, plavuň pučivá, pětiprstka žežulník; to nejsou dekorace, ale důvod, proč sem stát poslal paragraf 49 zákona o ochraně přírody. A premiér si tam trhal kytky. Omluva přišla až poté, co se na internetu objevily fotografie. Spontánní sebereflexe, nebo hašení požáru? Odpověď si může tipnout každý sám.
Chráněné území není kulisa pro selfie
Lysá hora přitahuje ročně odhadem 400 až 450 tisíc návštěvníků. Je to nejnavštěvovanější místo celé CHKO Beskydy, a zároveň jedno z botanicky nejcennějších. Právě proto tu platí režim přírodní rezervace, právě proto tu stojí informační tabule, právě proto se školním výpravám i běžným turistům vysvětluje, co se smí a co ne.
A pak přijde předseda vlády s doprovodem, psy a fotoaparáty a chová se, jako by byl na vlastní zahradě. Problém není „kytka navíc“. Problém je, že člověk v nejvyšší exekutivní funkci v zemi ignoruje pravidlo, které je tak elementární, že ho chápe každý prvňák na školním výletě. Přirovnání k malému dítěti je vlastně lichotivé; dítě aspoň neví, co dělá.
Babišovy výšlapy na Lysou mají tradici. Už v srpnu 2025 šel nahoru s poslancem Alešem Juchelkou, desítkami příznivců a cestou se zastavoval kvůli fotografiím. Hora pro něj není příroda. Je to jeviště. A na jevišti se rekvizity trhají, když to vypadá dobře na záběr.
Zákon nezná výjimku pro premiéra
Pojďme si říct, co přesně zákon říká, protože právě tady končí prostor pro bagatelizaci. Paragraf 49 zákona č. 114/1992 Sb. chrání zvláště chráněné rostliny ve všech jejich částech, nadzemních i podzemních. Zakazuje je sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat i ničit. Bez výjimky. Bez poznámky pod čarou „neplatí pro ústavní činitele“.
Paragraf 87 téhož zákona stanoví za přestupek fyzické osoby pokutu do 100 tisíc korun. A pozor: ve zvláště chráněném území, což přírodní rezervace bezpochyby je, se sazba může zdvojnásobit. Strop tedy činí 200 tisíc korun. Pro srovnání: průměrný český důchodce by za takovou pokutu platil víc než tři měsíce.
Otázka zní: bude se to řešit? Od ledna 2024 platí změna kompetencí; Česká inspekce životního prostředí už nekontroluje nepodnikající fyzické osoby. Podněty postupuje příslušnému orgánu ochrany přírody, v tomto případě regionálnímu pracovišti AOPK. A ten má zákonnou povinnost se podnětem zabývat. Omluva na sociálních sítích správní řízení nevypíná. Ani „dobrovolná pokuta“ bez řízení není mechanismus, který by věc uzavřel. Zákon běží z moci úřední.
Skutečný test tedy není, jestli Babiš řekl „promiňte“. Test je, jestli příslušný orgán zahájí řízení i proti nejviditelnější osobě v zemi. Pokud ne, máme odpověď na otázku, zda v Česku platí zákon stejně pro všechny.
Omluva jako krizový management, ne lítost
Babiš se omluvil v nedělním videu na sociálních sítích. Načasování je výmluvné: omluva přišla až poté, co se na internetu rozšířily fotografie z výšlapu. Kdo se omlouvá pod tlakem důkazů, neprojevuje lítost, řídí škody.
Součástí omluvy byl údajně pietní motiv, příběh o zemřelé dívce. I kdyby byl upřímný, právně nic nemění. Zvláště chráněné rostliny se nesmějí trhat ani z nejušlechtilejších pohnutek. Zákon nezná výjimku pro dobré úmysly, stejně jako nezná výjimku pro premiéry. Emocionální vysvětlení může fungovat na sociálních sítích. Před správním orgánem je to nanejvýš polehčující okolnost, ne důvod k zastavení řízení.
A pak je tu ještě otázka doprovodu. Premiér nechodí na hory sám. Má tým, má ochranku, má poradce. Nikdo z nich ho nezastavil? Nikdo neřekl „pane premiére, tohle je chráněné území“? Pokud ne, vypovídá to o prostředí, kde se u vrcholného politika spíš asistuje než odporuje, i když jde o pravidlo, které zná každý turista s mapou.
Jedna kytka, čtyři sta tisíc svědků
Nejhorší na celé kauze není samotná utržená rostlina. Je to signál, který premiérovo chování vysílá čtyřem stům tisícům lidí, kteří Lysou horu navštíví každý rok. Když pravidla porušuje člověk, který je má garantovat, normalizuje představu, že „jedna kytka nic neznamená“. Jenže z přesně takových drobných výjimek (jedna kytka tu, jeden zkrácený krok přes louku tam) se skládá tlak, který chráněná území ničí.
Babiš na Lysé hoře neudělal omyl. Udělal to, co dělá vždycky: přišel hlučně, zabral prostor a zachoval se, jako by pravidla platila jen pro ostatní. Rozdíl je v tom, že tentokrát to nafotili.
Přírodní rezervace Lysá hora tu byla dávno před ním. Bude tu i potom. Otázka je, v jakém stavu, a jestli orgány ochrany přírody dokážou, že zákon platí i tehdy, když ho poruší premiér.