Babiš byl v Ankaře akorát pro smích. Chtěl se kamarádit s Trumpem, ten se na něj ani nepodíval
Česká zahraniční politika se právě smrskla na spor o to, která fotka z podání ruky vypadá líp.
Obsah článku
Když se vrcholem summitového výkonu premiéra středoevropské země stane pár vteřin letmého kontaktu za chůze a následný boj o narativ na Facebooku, není to diplomacie. Je to politická fikce hraná pro domácí publikum, které má uvěřit, že osobní blízkost k nejmocnějšímu muži Aliance existuje, i když pro ni neexistuje jediný hmatatelný důkaz. Andrej Babiš odjel do Ankary s příběhem o svém výjimečném vztahu k Donaldu Trumpovi. Vrátil se s obrannou větou „žádný kartáč nebyl“. A právě ta věta prozrazuje víc než jakákoli momentka.
Nafouklé očekávání jako past na sebe sama
Celý ankarský trapas si Babiš připravil vlastníma rukama. Ještě před odletem na summit mával na Facebooku starými společnými fotkami s Trumpem, nahlas se ptal, jestli si ho americký prezident bude pamatovat, a setkání s ním líčil jako „vždycky skvělý zážitek“. To není příprava na diplomatické jednání. To je budování kulisy pro domácí show, ve které má premiér vypadat jako někdo, koho Trump zná jménem a zdraví jako starého přítele.
Jenže realita summitů NATO funguje jinak. Trump měl v Ankaře bilaterální schůzku s Erdoğanem, měl bilaterál se Zelenským, měl agendu postavenou na obranných investicích a sdílení břemene. Česko v tomto pořadí priorit prostě nefigurovalo. A proč by mělo? Země, která opakovaně nesplní dvouprocentní cíl výdajů na obranu a do Ankary přijede po ostudné domácí rozepři o to, kdo vůbec delegaci povede, není partnerem, kvůli kterému si americký prezident blokuje čas v diáři.
Pár vteřin optiky místo diplomacie
Co je tedy onen slavný moment? Reuters popisuje agenturní snímek jednoznačně: Trump si s Babišem podává ruku „za chůze“. Nikoli při zastaveném setkání, nikoli při rozhovoru, nikoli při čemkoli, co by se dalo nazvat věcným kontaktem. Na záběru je Trump už napůl otočený jinam. Říct, že se na Babiše „ani nepodíval“, je publicistická zkratka. Ale funguje proto, že přesně vystihuje energii toho momentu: letmost, nezájem, pohyb dál.
Babiš samozřejmě tvrdí víc. Prý s Trumpem mluvil už na úterní večeři, ptal se na Melanii, zmínil nějaký film. Obsah, který sám zveřejnil, je osobní a lehký jako konverzace u bufetu. V otevřených zdrojích se nepodařilo dohledat žádný samostatný česko-americký bilaterál, žádný společný výstup, žádné prohlášení. Srovnejte si to s tím, co je doložené u Erdoğana nebo Zelenského, a máte odpověď na otázku, kde stojí Česko v Trumpově hierarchii.
Obranný PR servis místo výsledků
Nejodhalující je to, co přišlo po summitu. Žádný konkrétní závazek, žádná dohoda, žádný signál posílené česko-americké spolupráce. Místo toho přerámování. Babiš na sítích zveřejnil jiné, lichotivější záběry než ty, které zvirálněly. Vybral si snímek, ve kterém kontakt s Trumpem vypadá přímější a vstřícnější. Průhledný manévr, který ovšem funguje jen na ty, kdo neviděli agenturní verzi.
A pak ta klíčová věta: „Žádný kartáč nebyl, prezident Trump byl spokojený.“ Když nejlepší výsledek summitu NATO zní jako úleva, že vás šéf nepokáral, máte problém. Petr Fiala to shrnul po svém: „Donald Trump si Andreje Babiše všiml asi tolik, co si mezinárodní expres všimne vlakové zastávky v malé obci.“ Kousavé? Ano. Nepřesné? Ne tak docela.
Skutečná ostuda není fotka, ale čísla
Ironií celého příběhu je, že nejsilnější symbol české slabé pozice v Ankaře není sporná momentka s Trumpem. Je to fakt, který Babiš sám přiznal po jednání: Česko na summitu vystupovalo jako poslední, protože mělo za rok 2025 nejhorší výsledek ve výdajích na obranu v poměru k HDP. Poslední. Ze všech spojenců.
Zatímco summitová deklarace řeší obranu, průmysl a Ukrajinu, Babišův veřejný slovník po Ankaře stojí na větách o Trumpově příjemnosti a na přepírání fotografií. Česko přijelo do Ankary už předem oslabené domácím sporem o delegaci, odjelo s potvrzením, že v aliančním žebříčku je na chvostu, a doma se o tom bavíme jako o soutěži ve fotogeničnosti. To není laciný trik opozice. To je stav české zahraniční politiky v roce 2026.
Když se diplomacie musí doma prodávat větou „kartáč nebyl“, neznamená to, že summit dopadl dobře. Znamená to, že premiér odjel pro fotku a přivezl důkaz, že ji nepotřeboval. Potřeboval výsledky.