Babiš má byznysové impérium, kterému jde stát na ruku: Lex Babiš je zákon pro jednoho člověka – pro Babiše
Žádný jiný zákon v české historii nebyl pojmenován po žijícím politikovi dvakrát, pokaždé proto, že stát nedokáže vyřešit tentýž problém.
Obsah článku
Česká politika právě předvádí disciplínu, v níž nemá konkurenci: legislativní alchymii, při které se obecně znějící paragraf promění v klíč od trezoru pro jednoho konkrétního člověka. Sněmovní tisk 221, podaný 8. června 2026 poslanci Vondráčkem, Pražákem, Pošarovou a Turkem, nepřepisuje zákon o střetu zájmů kvůli nějakému abstraktnímu principu spravedlnosti. Přepisuje ho proto, aby premiér s holdingem rozkročeným přes půlku české ekonomiky mohl v klidu čerpat veřejné peníze, aniž by mu v tom cokoli formálně bránilo. Důvodová zpráva nikoho nejmenuje. Nemusí. Parametry novely sedí na jedinou adresu v zemi.
Obecný zákon, jediný adresát
Celý trik je elegantně průhledný. Dosavadní zákon staví plošnou bariéru: jsi člen vlády a ovládáš firmu, tvoje firma nedostane dotaci ani zakázku od státu. Tečka. Tisk 221 tuhle logiku převrací. Nově má záležet na tom, zda politik stojí v čele právě toho úřadu, který o penězích rozhoduje. Premiér ale nestojí v čele ministerstva zemědělství, ministerstva průmyslu ani žádného z fondů, přes které do Agrofertu tečou stovky milionů ročně. Premiér řídí Úřad vlády. A Úřad vlády zemědělské dotace nerozděluje. Formálně tedy premiér s holdingem přestává být problém. Materiálně zůstává přesně tím, čím byl: mužem, který vládne zemi a zároveň vlastní jejího největšího příjemce veřejných peněz.
Řečnická otázka, která se nabízí: existuje v české politice jiný premiér s konglomerátem přes dvacet tisíc zaměstnanců, téměř osmdesát zemědělských podniků a sto třicet tři tisíc hektarů půdy? Neexistuje. „Lex Babiš“ je politická zkratka, ale tentokrát je přesnější než kdy dřív.
Vláda, která si sama píská na poplach a pak pokrčí rameny
Nejpozoruhodnější kapitolou celého příběhu je neutrální stanovisko vlády z 29. června 2026. Neutrální. Ne souhlasné, ne nesouhlasné. Vláda Andreje Babiše se k zákonu, který materiálně odblokuje cestu veřejných peněz do Babišova holdingu, prostě nevyjádřila. To samo o sobě je politická fikce hodná Kafky.
Jenže i v tom neutrálním stanovisku se skrývá věta, kterou by si měl přečíst každý, koho zajímá osud českých evropských peněz. Vláda sama výslovně upozorňuje, že Evropská komise návrh právě posuzuje a že změna by mohla být čtena jako oslabení reformy přijaté v rámci Národního plánu obnovy. Jinými slovy: vláda ví, že riskuje miliardy z evropského rozpočtu pro celou zemi, a přesto nezvedne ruku ani pro, ani proti. Tohle není neutralita. Tohle je kalkulovaná pasivita člověka, který sedí na obou stranách stolu.
Brusel počítá jinak
Evropské rozpočtové pravidlo, konkrétně článek 61 finančního nařízení, nezná český trik s „vlastním poskytovatelem“. Střet zájmů podle Bruselu vzniká už tehdy, když je nestranný výkon funkce ohrožen hospodářským zájmem, přímým i nepřímým. Evropský parlament v roce 2021 shrnul závěry auditu Komise jednoznačně: Babišův střet zájmů trvá. Nejvyšší správní soud letos potvrdil, že Babiš zůstal skutečným majitelem Agrofertu i po vložení akcií do svěřenských fondů, protože si ponechal možnost jmenovat a odvolávat klíčové osoby.
Tisk 221 na tohle odpovídá laciným trikem: v textu nahrazuje pojem „ovládající osoba“ pojmem „skutečný majitel“ a zužuje zákaz tak, aby na premiéra prakticky nedopadal. Jenže Komise nečte český zákon. Komise čte svůj článek 61. A ten je širší, přísnější a hlavně nepodléhá hlasování české Sněmovny. Pokud Brusel vyhodnotí novelu jako faktické zvrácení reformy, nesplněný milník v NPO neznamená problém jen pro Agrofert. Znamená zablokované peníze pro obce, kraje, univerzity a firmy, které s Babišem nemají nic společného.
Obžaloba místo prověřování
Debata o střetu zájmů se navíc odehrává na pozadí, které je ostřejší než kdykoli dřív. Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) 22. června 2026 podal v Praze obžalobu na dvě fyzické osoby a jednu firmu kvůli dotačnímu podvodu za 4,1 milionu eur spojenému s projektem toastové linky firmy Penam. Současně OLAF začal prověřovat širší otázku Babišova střetu zájmů při čerpání evropských peněz. Nejde o totožné procesy, ale o souběžné roviny evropské kontroly, které se sbíhají k jednomu jménu.
A právě v tomhle momentu přichází do Sněmovny návrh, který říká: uvolněme pravidla. Načasování je buď projevem mimořádné politické drzosti, nebo důkazem, že předkladatelé žijí v paralelní realitě. Obojí je znepokojivé.
Zákon pro jednoho, účet pro všechny
Formálně obecná novela, materiálně osobní legislativní servis. Tak by se dal shrnout tisk 221 jednou větou. Ale důsledky nejsou osobní. Pokud český parlament schválí zákon, který Brusel přečte jako demontáž protikorupční pojistky, účet nepřijde Babišovi. Přijde České republice. A zaplatí ho ti, kteří žádný holding nevlastní.