Babiš si z dotací udělal politický nástroj: Neziskovky, které vládě ideologicky nepůjdou na ruku, nedostanou ani korunu
Přepisovat pravidla hry tak, aby kritici automaticky prohrávali, je nejstarší autoritářský trik v učebnici. Andrej Babiš ho právě aplikuje na české neziskovky.
Obsah článku
Politická moc v Česku vždycky měla k neziskovému sektoru ambivalentní vztah, ale to, co předvádí Babišova vláda od ledna 2026, je kvalitativně jiná disciplína. Nejde o škrty z rozpočtové nouze ani o racionalizaci dotačních titulů. Jde o pokus předefinovat, které občanské aktivity si zaslouží označení „veřejně prospěšné“ a které už spadnou do škatulky „politický aktivismus„, a tudíž na ně stát nedá ani korunu. Kdo rozhoduje o tom, kde leží hranice? Ten, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii.
Slovník jako zbraň
Nejnebezpečnější na celém manévru není konkrétní škrt v rozpočtu. Je to jazyk. Programové prohlášení vlády z 5. ledna 2026 pracuje s pojmy, které znějí rozumně, dokud si člověk neuvědomí, kdo je bude interpretovat. Organizace „blokující rozvoj a investice“ mají přijít o dotace. „Politická činnost“ financovaná ze zahraničí má být povinně označována. Stát chce zřídit veřejný registr všech dotací pro neziskovky a vynutit zveřejňování konkrétních výdajů. Každý jednotlivý bod zní jako transparentnost. Dohromady tvoří ideologické síto, kterým projde jen ten, kdo vládě nezavazí.
Kdo je „aktivista“ a kdo „veřejně prospěšný“? Ekologická organizace, která napadne stavební povolení pro dálnici? Protikorupční spolek, který upozorní na střet zájmů premiéra? Právní klinika, která zastupuje oznamovatele? Ve vládních dokumentech žádná přesná definice neexistuje. A právě ta vágnost je záměr, ne nedopatření.
Protikorupční titul jako první oběť
Rétorika by sama o sobě nestačila. Jenže Babišova vláda už má na kontě první tvrdý dopad. Na Ministerstvu spravedlnosti po dvou dekádách zmizel dotační titul Prevence korupčního jednání. Ještě v roce 2025 z něj čerpaly organizace jako Oživení, Transparency International ČR, Arnika nebo Frank Bold Society. Pro rok 2026 titul prostě není vypsán. Žádné zdůvodnění, žádná veřejná debata. Přitom Akční plán boje proti korupci na roky 2025 a 2026, schválený ještě za Fialovy vlády, s pokračováním programu výslovně počítal.
Ironie je dokonalá: vláda vedená mužem, jehož střet zájmů řešily evropské instituce, ruší program na prevenci korupce. Kdyby to napsal scenárista, editor by mu to vrátil jako příliš prvoplánové.
Osm miliard a iluze nestrannosti
Celkový objem dotací pro neziskovky na rok 2026 činí podle vládního dokumentu přes 8,4 miliardy korun v 89 programech u šestnácti poskytovatelů. A ano, v programu pro střešní sítě neziskovek bylo podpořeno všech pět žadatelů. Jenže právě tohle je součást politické fikce nestrannosti. Podpoříte zastřešující organizace, které nikomu přímo nelezou do zelí, a současně potichu zlikvidujete watchdogový titul za 4,3 milionu. Statisticky to vypadá skvěle. Systémově je to selektivní čistka maskovaná štědrostí.
Veřejné zdroje přitom tvoří v průměru 37,4 % financování českých neziskovek. U malých advokačních a protikorupčních organizací je závislost ještě vyšší. Stačí zavřít jeden kohout a organizace, která dvacet let poskytovala bezplatnou právní pomoc obětem korupce, přestane existovat. Ne proto, že by špatně hospodařila. Proto, že vládě ideologicky nevyhovuje.
Maďarský scénář českou cestou
Kdo sledoval vývoj v Maďarsku a Polsku, vidí známý vzorec. Orbánova vláda v roce 2017 zavedla povinnou registraci organizací přijímajících zahraniční podporu, zveřejňování dárců a sankce. Soudní dvůr EU celý model v roce 2020 smetl jako diskriminační. V Polsku Rada Evropy popsala ideologicky selektivní přerozdělování vládních i unijních peněz přes loajální National Institute of Freedom. Česko zatím nemá přijatý zákon, ale pracovní verze normy o „zahraničních vazbách“ už koluje po vládních výborech, a vlastní poradní orgány Rady vlády pro NNO ji kritizují jako vágní, stigmatizační a potenciálně ohrožující čerpání evropských fondů.
Proti rozhodnutí o dotaci navíc neexistuje odvolání ani rozklad. Poskytovatel je soudce, porota i kat v jedné osobě. Když ministr spravedlnosti nevypíše titul, není se kam obrátit. Formálně je vše v pořádku. Fakticky jde o průhledný manévr, jak umlčet kritické hlasy bez jediného zákazu.
Kam to směřuje
Nejde jen o neziskovky. Jde o princip. Pokud se z pojmu „politický aktivismus“ stane reálné hodnoticí kritérium pro přidělování veřejných peněz, nic nebrání jeho přenosu do kultury, vědy nebo médií. Dnes je nepohodlná protikorupční organizace, zítra divadlo s nesprávným repertoárem, pozítří výzkumný tým s nepohodlnými závěry. Mechanismus je tentýž: kdo platí, ten určuje, co je veřejný zájem.
Babišova vláda zatím nevydala žádný oficiální blacklist. Nepotřebuje ho. Stačí nejistota, stačí signál, stačí jeden zrušený titul. Zbytek zařídí autocenzura.