Babiš sliboval levnější život Čechům. Výsledek? Služby zdražují a pocit drahoty přetrvává. Kdy to voliči ANO uvidí?
Andrej Babiš prodává politickou fikci, a zatím mu to prochází, protože číslo 1,7 % vypadá na titulní stránce krásně.
Obsah článku
Jenže to číslo je průměr, který skrývá bolest. Ceny zboží v červenci meziročně klesly o dvě desetiny procenta, takže statistiku táhnou dolů levnější elektronika a potraviny. Služby ale zdražily o 4,7 %, nájemné o 6,1 %, ubytování o 6,4 %. A právě služby a bydlení jsou položky, které domácnost platí každý měsíc, bez možnosti je „odchodit do levnějšího supermarketu“. Premiér, který vyhrál volby s heslem „Program pro váš lepší život“, teď stojí před nepříjemnou aritmetikou: život je levnější jen na papíře.
Slogan za 4,7 procenta
Babišův kampaňový slib nikdy nebyl o plošném zlevnění života. Kdo si přečetl program ANO celý, a to udělal málokdo, našel tam státní podporu hypoték pro mladé rodiny s dítětem, bezúročné půjčky na akontaci prvního bydlení a pomoc „klíčovým profesím“. Cílené nástroje pro vybrané skupiny. Jenže rétorika kampaně pracovala s mnohem širším rámcem: levnější hypotéky, lepší život, konec drahoty. A právě v té mezeře mezi úzkým nástrojem a širokým slibem se dnes láme důvěra.
Červencová data ČSÚ jsou v tomto ohledu nemilosrdná. Stravovací služby zdražily o 4 %, vodné o 3,9 %, stočné o 3,8 %, materiály a služby pro údržbu bydlení o 5,3 %. Pohonné hmoty vyskočily meziročně o 16,8 %. Jádrová inflace podle ČNB drží na 3 %. Tohle není obraz „levnějšího života“. Tohle je obraz ekonomiky, kde se drahota přesunula z regálů do složenek a výpisů z účtu.
Třináct a půl tisíce měsíčně za střechu nad hlavou
Průhledný manévr s celkovou inflací funguje jen do chvíle, než si volič sedne k účtům. Průměrná česká domácnost vydává za bydlení 8 897 korun měsíčně. Ale kdo bydlí v nájmu, a těch přibývá, platí v průměru 13 572 korun. To je 30,1 % čistého příjmu domácnosti. Skoro třetina výplaty zmizí dřív, než si člověk koupí chleba.
Spočítejme to jednoduše. Nájemné tvoří asi 45 % celkového účtu za bydlení nájemní domácnosti, tedy zhruba 6 100 korun. Při meziročním růstu nájemného o 6,1 % to znamená navýšení přibližně o 370 korun měsíčně, jen na holém nájmu. Přidejte vodné, stočné, teplo, energie. Přidejte inflaci služeb. A teď si představte, že vám premiér říká, že inflace je pod dvěma procenty. Řečnická otázka: komu z toho bude líp?
ČNB nespolupracuje, a nemá proč
Babišův laciný trik s levnějšími hypotékami naráží na zeď jménem Česká národní banka. 6. srpna bankovní rada jednomyslně ponechala dvoutýdenní repo sazbu na 3,75 %. Letní prognóza ČNB počítá s přibližnou stabilitou krátkodobých sazeb a s inflací mírně nad dvouprocentním cílem po většinu horizontu. Žádné rychlé uvolnění. Žádný dárek pro kampaň.
V červnu činila průměrná sazba nových úvěrů na bydlení 4,73 %, u čistě hypotečních úvěrů 4,65 %. Nové hypotéky se stabilně pohybují v pásmu 4–5 %. A analytický box ČNB z srpna upozorňuje, že změny repo sazby se do hypotečních úvěrů propisují výrazně pomaleji než do firemních půjček. I kdyby centrální banka zítra sazby snížila, na splátce to volič pocítí s měsíčním, možná čtvrtletním zpožděním. Před podzimními volbami se žádný hypoteční zázrak nekoná.
Trumpův bratr v Čechách
Babiš není jediný, kdo prodává „kvalitu života“ jako politický produkt. Donald Trump rámuje své druhé funkční období stejným způsobem, a čelí stejnému problému. V USA byl v červnu CPI 3,5 %, bydlení zdražilo o 3,3 %, služby bez energií o 3,2 %. Americká čísla jsou v absolutní hodnotě vyšší, ale česká drahota má jednu vlastnost, která je pro Babiše nebezpečnější: sedí přesně v těch položkách, které volič nemůže obejít. Americký spotřebitel může přejít na levnější značku benzinu. Český nájemník nemůže přejít na levnější nájem, protože levnější nájem neexistuje.
Rozdíl mezi Babišem a Trumpem je i v nástrojích. Trump má fiskální páky federálního rozpočtu. Babiš má cílené dotace pro úzké skupiny a centrální banku, která mu neslouží. Výsledek: politický slib visí ve vzduchoprázdnu mezi kampaní a realitou.
Kdy to praskne
Volič nevyhodnocuje slib podle tiskové zprávy statistického úřadu. Vyhodnocuje ho ve třech momentech: když mu přijde nový nájemní dodatek, když refixuje hypotéku a když zaplatí účet za služby. Právě v těchto okamžicích se celková inflace 1,7 % rozpadá na kusy a zbývá jen holá zkušenost, že život rozhodně nezlevnil.
Dokud ANO dokáže udržet narativ „inflace klesla, máme to pod kontrolou“, marketing přežívá. Ale každý měsíc přibývají domácnosti, které refixují za 4,65 %, platí nájem o stovky korun vyšší a u kadeřníka nechají víc než loni. Politicky rozhodující nejsou grafy, ale složenky. A ty mluví jiným jazykem než kampaň.