Babiš zase slibuje dvě procenta HDP na obranu. Jak dlouho mu to vydrží tentokrát? Dokud nebude mít zdroj peněz, není důvod mu věřit
Andrej Babiš prodává českým občanům stejný slib potřetí za sedm let, a potřetí bez účtenky.
Obsah článku
8. července 2026 stojí premiér na summitu NATO v Ankaře a oznamuje, že příští rok navýší výdaje na obranu o 36 miliard korun, čímž Česko „poprvé dosáhne dvou procent HDP“. Jenže kdo sleduje českou obrannou politiku déle než jeden zpravodajský cyklus, slyší ozvěnu. Tutéž melodii hrál Babišův tábor v roce 2019, pak v roce 2020, a v roce 2021 ji jeho vlastní ministryně financí vypnula s tím, že je nereálná. Změnila se kulisa, změnil se termín. Nezměnilo se jediné: nikdo neukázal, odkud se ty miliardy vezmou.
Slib jako politická recyklace
Říct na aliančním summitu „dosáhneme dvou procent“ nestojí nic. Stačí mikrofon a ochota. Problém nastává ve chvíli, kdy se slovo má proměnit v rozpočtový řádek, a právě tam Babišův blok opakovaně selhává. V srpnu 2019 tehdejší ministryně financí Alena Schillerová a ministr obrany Lubomír Metnar společně oznámili cestu na 1,4 procenta HDP v roce 2021 a dvě procenta v roce 2024. Metnar to ještě v lednu 2020 potvrdil: vláda závazek nezpochybňuje. A pak přišel červen 2021 a Schillerová sama řekla České televizi, že dvě procenta do roku 2024 jsou nereálná.
Žádná omluva, žádné vysvětlení, kam se peníze ztratily. Prostě to nešlo. A teď, o pět let později, tentýž politický tábor přichází se stejným číslem, jen s posunutým datem a přidanou částkou 36 miliard. Pokud tohle není politická recyklace, pak ten pojem nemá smysl.
36 miliard bez adresy
Položme si otázku, kterou by měl klást každý poslanec rozpočtového výboru: odkud? Babiš v Ankaře sám přiznal, že i pro letošní rok vláda teprve „uvidí, zda se podaří najít dodatečné zdroje“. To je pozoruhodná formulace od předsedy vlády, který právě na mezinárodním fóru slíbil konkrétní částku.
Zákon o financování obrany přitom jasně definuje, co se do obranných výdajů počítá a jak se rozpočtují i kapitoly mimo ministerstvo obrany. Mechanismus existuje. Co neexistuje, je veřejně předložená kombinace škrtů, nových příjmů, vyššího deficitu nebo přesunů mezi kapitolami, která by těch 36 miliard pokryla. Bez toho je slib rozpočtová rétorika, ne rozpočtový plán. Říct „navýšíme o 36 miliard“ bez jediného konkrétního řádku je jako slíbit stavbu dálnice a zapomenout zmínit, kudy povede.
Opozice na to upozorňuje po svém. Martin Kupka z ODS mluví o „nafukování“ obranných výdajů a sporném započítávání dopravní infrastruktury. Ať už je jeho motivace jakákoli, jádro argumentu sedí: pokud vláda do obranného koláče napočítá položky, které s obranou souvisejí jen volně, dvě procenta na papíře nemusejí znamenat dvě procenta ve skutečné bojeschopnosti.
Dvě procenta jsou už staré minimum
Celý Babišův slib navíc zastarává v reálném čase. Na summitu v Haagu v červnu 2025 NATO přijalo nový závazek: pět procent HDP do roku 2035, z toho 3,5 procenta na jádrové obranné výdaje a 1,5 procenta na obranně-bezpečnostní oblast. Dvě procenta jsou po Haagu podlaha, ne ambice.
Srovnání s aliančními partnery je výmluvné. Polsko pro rok 2025 počítá s 4,48 procenta HDP na obranu, Litva se 4,00, Lotyšsko s 3,73, Estonsko s 3,38 procenta. Česko? Podle aliančních tabulek přesně 2,00 procenta pro rok 2025. Nejsme pod čarou, ale stojíme na ní. Premiér, který se na summitu chlubí tím, že příští rok možná dosáhne minima, které ostatní překonali před lety, nevyjednává z pozice síly. Vyjednává z pozice omluvy.
Co je v sázce
Podfinancování obrany není účetní detail. Rozpočet ministerstva obrany na rok 2025 počítá s více než 66 miliardami na investice a výslovně říká, že víceleté akvizice nelze řídit bez kontinuálního financování. Na seznamu strategických projektů jsou bojová vozidla pěchoty CV90, stíhačky F-35, hlavní bojové tanky, střední transportní letoun a univerzální kolová platforma ženijního vojska. Každý z těchto projektů má dopad na obranyschopnost země a na plnění aliančních cílů.
Když Babiš slíbí peníze a nedodá je, nezpomalí se jen tabulka v Excelu. Zpomalí se dodávky techniky, výcvik, infrastruktura, servis a interoperabilita s aliančními partnery. A to v době, kdy válka zuří pár set kilometrů od českých hranic.
Mimochodem, rekordní nábory do armády, které vláda ráda zmiňuje? Armáda je oznámila v srpnu 2025, tedy ještě za Fialova kabinetu, a sama je připsala vyšším příjmům vojáků, náborovým příspěvkům a novele zákona. Babišova vláda na trend naskočila. Nevytvořila ho.
Kdy přijde test
Prvním tvrdým testem Babišova slibu bude okamžik, kdy vláda předloží návrh státního rozpočtu a v něm konkrétní obranné výdaje, nejen souhrnné procento, ale rozpis kapitol, investic a projektů. Kdo chce premiéra kontrolovat, měl by sledovat nejen rozpočet ministerstva obrany, ale i obranné výdaje v jiných kapitolách, které zákon dovoluje započítat. A pak porovnat domácí vykázání s číslem, které uzná NATO. Tam se ukáže, co bylo skutečné a co bylo jen summit.
Dokud Babiš neukáže rozpočtovou konstrukci, jeho slib dvou procent zůstává tím, čím byl v roce 2019 a 2020: politickou větou s expirací kratší než volební období.