Babišova slova o schodku jsou výsměch do tváří českých občanů. Zadluží zemi na další dekády a ještě se tím chlubí
Premiér neprodává rozpočtovou disciplínu. Prodává nový normál, ve kterém je schodek za stovky miliard důvodem k potlesku.
Obsah článku
Když se 28. července 2026 Andrej Babiš postavil před kamery po jednání vlády a oznámil, že deficit rozpočtu na rok 2027 bude „významně pod 400 miliardami korun“, tvářil se u toho jako člověk, který právě zachránil státní pokladnu. Jenže číslo, které má budit úlevu, je ve skutečnosti přiznáním kapitulace. Ještě v dubnu 2025 počítala národní rozpočtová strategie pro rok 2027 se strukturálním schodkem 1,25 % HDP. Dnes vláda Evropské komisi hlásí trajektorii 2,8 až 2,9 % HDP, víc než dvojnásobek. A premiér to balí do celofánu odpovědnosti.
Slib, který se rozplynul dřív, než zaschl inkoust
Programové prohlášení Babišova kabinetu z ledna 2026 obsahuje formulaci, která by zasloužila zarámovat a pověsit nad dveře každého zasedání vlády: veřejné finance mají směřovat „blízko vyrovnané bilance“ a stát má chránit občany před „skrytým zadlužováním budoucích generací“. Krásná slova. Jenže od slov k činům uplynulo sotva pár měsíců a ministryně financí Schillerová v rozhovoru pro Hospodářské noviny prohlásila, že starý fiskálně-strukturální plán vyjednaný Fialovou vládou je „absolutně nereálný“. Pracovní číslo? 2,8 % HDP. Evropská komise v jarní prognóze pro Česko jde ještě dál, 2,9 %, a výslovně mluví o fiskální expanzi.
Tady nejde o technickou korekci. Jde o záměrnou volbu žít na dluh a tuto volbu prodat jako rozumný kompromis. Rozpočtová strategie z dubna 2025 stanovila pro rok 2027 limit 1,25 % HDP. Nová vládní linie ho zdvojnásobila. A premiér u toho mluví o disciplíně.
Instituce křičí, vláda mává rukou
Národní rozpočtová rada, nikoli opoziční politik, nikoli komentátor na sociální síti, ale zákonem zřízená fiskální autorita, už u rozpočtu na rok 2026 konstatovala přímý rozpor se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Schodek 310 miliard korun, který Sněmovna v březnu 2026 schválila místo původních 286 miliard z Fialovy éry, podle NRR porušoval mantinely, které si stát sám nastavil.
Prezident Pavel šel ještě dál. Rozpočet sice podepsal, z ústavních důvodů nemohl jinak, ale 22. července 2026 vetoval novelu zákonů v oblasti veřejných rozpočtů. Důvody? Rozvolnění národních pravidel pod evropskou úroveň, možnost překročit výdaje až o deset procent bez souhlasu Parlamentu, vyjmutí části infrastrukturních výdajů z výdajových rámců. Jinými slovy: vláda se pokusila změkčit brzdy, aby mohla jet rychleji. Prezident to v dopise označil za ohrožení dlouhodobé udržitelnosti a připomněl, že nastavení dluhu dopadá „na roky až desetiletí dopředu“.
Reakce vlády? Premiér dál mluví o tom, jak ministři mají šetřit na provozu. Průhledný manévr: škrtněte kancelářské sponky, zatímco dluh roste o stovky miliard ročně.
Účet, který zaplatí všichni
Čísla jsou nemilosrdná. Státní dluh ke konci roku 2025 činil 3 677,6 miliardy korun, meziročně o 312 miliard víc. K polovině roku 2026 už přesáhl 3 726 miliard. NRR projektuje náraz na dluhovou brzdu v roce 2037. To není abstraktní horizont; to je jedenáct let.
Kde se to projevuje už teď? Na ceně dluhu. Výdaje na dluhovou službu vyskočily z necelých 50 miliard v roce 2021 na 98 miliard v roce 2025. V rozpočtu na rok 2026 je kapitola Státní dluh téměř 110 miliard korun. Každá koruna, která odejde na úroky, chybí jinde, ve školství, zdravotnictví, na silnicích. Schodek „významně pod 400 miliardami“ přepočtený na hlavu znamená zhruba 36 600 korun na každého obyvatele Česka. Včetně kojenců.
Pro srovnání: v roce 2016 měl stát přebytek 61,8 miliardy. V roce 2018 hospodařil téměř vyrovnaně. Dnes se schodek 310 miliard prezentuje jako úspěch a 400 miliard jako hranice, pod kterou se „musí“ zůstat. Laciný trik se změnou měřítka: posunete stupnici a najednou vypadáte střízlivě.
Kouřová clona jménem EET 2.0
Vláda má odpověď na otázku, odkud vezme peníze: EET 2.0 a boj s nelegálním zaměstnáváním. Ministerstvo financí slibuje 14 až 15 miliard ročně jen na DPH a dani z příjmů. Zní to dobře. Jenže NKÚ už dříve zpochybnil údaje ministerstva o dopadech původní EET na daňové inkaso. Tvrdá data? Za roky 2017 až 2019 finanční správa díky EET doměřila 652 milionů korun. Ne miliard, milionů.
U nelegální práce je situace ještě výmluvnější. NKÚ odhaduje ztrátu státu kolem 92 miliard ročně, problém je reálný. Ale fiskální efekt dosavadních kontrol? V letech 2021 až 2023 pouhý jeden milion korun. Jeden. Milion. Stavět na těchto nástrojích příběh o rozpočtové odpovědnosti je politická fikce, ne hospodářská strategie.
Kdo Babišovi zabrání?
Řečnická otázka, na kterou existuje nepříjemná odpověď: prakticky nikdo, dokud má sněmovní většinu. NRR může konstatovat rozpor se zákonem, a vláda pokrčí rameny. Prezident může vetovat doprovodnou novelu, a Sněmovna ji přehlasuje. Evropská komise může hlídat plnění fiskální trajektorie, ale dokud je deficit pod třemi procenty HDP, nemá páku na tvrdý zásah. Občan může vládu trestat jednou za čtyři roky u volební urny. Ne v reálném čase, ne účetně.
Babišova věta o schodku „významně pod 400 miliardami“ není projev odpovědnosti. Je to přesun laťky tak nízko, aby ji šlo překročit vestoje, a ještě se u toho tvářit jako atlet.