Babišova vláda důchodců a nejnižší valorizace za 10 let: Jak jde tohle dohromady?
Žádná jiná česká vláda si tak okázale nepřivlastnila seniory jako svou klientelu a současně jim nenabídla tak málo peněz navíc.
Obsah článku
Tři sta korun měsíčně. Tolik by podle odhadu ministra Aleše Juchelky z března 2026 činila řádná valorizace důchodů v lednu 2027. Na průměrný starobní důchod 21 839 korun je to přibližně 1,37 procenta, méně než kterákoli lednová valorizace za poslední dekádu. A přichází to od kabinetu, který se ve svém programovém prohlášení zaklíná „spravedlivými důchody“ a „obnovou důstojného valorizačního vzorce“. Rétorika a realita se tu míjejí tak výrazně, že to vyžaduje pojmenování.
Značka štědrosti, výplata skromnosti
Politická fikce má své zákonitosti. Nejprve se vybuduje příběh, pak se doufá, že ho nikdo nepoměří s čísly. Babišova vláda vsadila na seniory jako ústřední cílovou skupinu: strop důchodového věku na 65 letech, věkové příplatky po osmdesátce, návrat poloviny růstu reálných mezd do valorizačního vzorce. Zní to velkolepě. Jenže sám Juchelka pro Českou televizi přiznal, že se efekt těchto změn v řádné valorizaci projeví nejspíš až kolem roku 2029. Tři roky. Tři roky budou senioři žít z příslibu, zatímco na účtu uvidí částku, za kterou si v obchodě sotva koupí týdenní nákup navíc.
Vláda důchodců, která důchodcům přidá nejméně za deset let. Není to selhání, je to průhledný manévr. Marketingová výhoda slibu přichází okamžitě, penzijní efekt se odsouvá za horizont, kde ho volič přestane měřit.
Čísla, která neklamou
Srovnání s předchozími lednovými valorizacemi odhaluje propast mezi slovy a penězi. V lednu 2020 si důchodci polepšili průměrně o 900 korun, v lednu 2021 o 839 korun, v lednu 2023 o 825 korun; tehdy se do vzorce propsala inflační vlna. I v lednu 2018, kdy šlo o relativně klidné období, činilo navýšení 475 korun. Dokonce i Fialova vláda, kterou Babiš roky pranýřoval za „okrádání seniorů“, dokázala v lednu 2025 doručit alespoň 358 korun a v lednu 2026 pak 668 korun.
A teď přijde kabinet, který se prohlašuje za nejpřátelštější vládu vůči seniorům v moderní historii, a nabídne odhad tři sta korun. Řečnická otázka se nabízí sama: pokud tohle je spravedlnost, jak vypadala nespravedlnost?
Zákonný vzorec jako politický štít
Juchelka se samozřejmě brání tím, že za nízké číslo nemůže vláda, ale zákonný mechanismus: sto procent růstu životních nákladů domácností důchodců plus třetina růstu reálných mezd. Reálné mzdy propadly v letech 2022 a 2023, a dokud se tento propad nezahojí, vzorec prostě víc nevyprodukuje. Technicky vzato má pravdu. Jenže právě tady se odhaluje laciný trik celé komunikace.
Vláda přece nezdědila vzorec jako přírodní zákon. Sama aktivně hlásá, že ho mění: zavádí do něj polovinu růstu reálných mezd místo třetiny, přidává věkové příplatky. Současně ale říká, že se to projeví „někdy později“. Jinými slovy: zákonný vzorec je dobrý jako výmluva pro nízkou valorizaci dnes, a zároveň je špatný natolik, aby ospravedlnil reformu, jejíž plody sklidí až budoucí volební cyklus. Obojí najednou nejde, ledaže jde o politiku.
Dvacet miliard v přebytku a tři stovky na přidanou
Zvlášť ironicky vyznívá rozpočtový kontext. Podle květnového odhadu MPSV by důchodový systém mohl letos skončit v přebytku kolem dvaceti miliard korun, zatímco schválený rozpočet počítal s přebytkem 15,6 miliardy. Systém tedy generuje víc peněz, než se čekalo. A přesto vláda nechává na stole odhad tři sta korun a opatrně naznačuje, že koalice teprve „bude řešit, co s řádnou valorizací udělá“.
To není zodpovědné hospodaření. To je politická kalkulace. Nejprve se nastaví co nejnižší očekávání, pak se jakékoli navýšení nad minimum prodá jako velkorysý dar. Klasická technika: snížit laťku, aby i malý skok vypadal jako triumf. Senioři si zaslouží víc než být rekvizitou v tomto divadelním představení.
Slib jako měna s odloženou splatností
Celá strategie stojí na předpokladu, že čas pracuje pro vládu. Věkové příplatky (pět set korun při osmdesátce, tisícovka při stých narozeninách) jsou symbolicky silné a mediálně vděčné. Jenže se týkají úzké skupiny nejstarších seniorů. Pro většinu důchodců zůstává relevantní právě ta řádná lednová valorizace, a ta v příštím roce slibuje historické minimum.
Babišův kabinet prodává identitu štědrosti na dluh. Splátky odkládá do roku 2029, kdy už může být u moci někdo jiný. Pokud senioři přijmou tuto směnku bez protestu, potvrdí tím, že v české politice stačí mluvit o důchodech hlasitě; platit za ně už tak důležité není.