Bonus pro důchodce k nízké valorizaci zní hezky. Jenže každá stovka navíc stojí miliardy korun, a to už tak pěkné není
Politicky nejvýhodnější je o bonusu mluvit dřív, než se musí ukázat jeho trvalá rozpočtová faktura. A přesně to se teď děje.
Obsah článku
Ministr práce Aleš Juchelka na jaře přiznal, že zákonná valorizace důchodů od ledna 2027 vyjde v průměru na pouhých tři sta korun. Tři sta korun, to je částka, za kterou si v Praze nekoupíte ani slušný oběd. Jenže místo aby vláda řekla „ano, je to málo, ale rozpočet víc nedovolí“, otevřela debatu o bonusu. O přilepšení. O gestu, které má seniorům ukázat, že na ně někdo myslí. Problém je v tom, že nikdo zatím neřekl, kolik přesně, v jaké formě a hlavně za co. K 6. srpnu 2026 neexistuje jediný zveřejněný oficiální materiál, který by parametry bonusu definoval. Existuje jen politická debata. A ta je zadarmo, na rozdíl od důchodů.
Cena jedné stokoruny: tři různé účty
Když politik řekne „přidáme stovku“, zní to nevinně. Sto korun měsíčně, co to je. Jenže záleží na tom, komu počítáte. Podle červnových dat MPSV pobírá starobní důchod 2,42 milionu lidí, u nich stovka navíc stojí 2,91 miliardy korun ročně. Rozšíříte-li záběr na všechny sólo příjemce důchodů (invalidní, pozůstalostní), dostáváte se na 2,82 milionu lidí a 3,39 miliardy. A pokud počítáte všechny vyplácené důchody včetně souběhů, je to 3,52 milionu dávek a 4,22 miliardy ročně.
Tři různé ceny za jednu stovku. Politici si vybírají tu, která se jim zrovna hodí. Ale rozpočet si vybírat nemůže.
A pozor, to je cena za sto korun. Pokud by vláda chtěla přidat tři sta navíc k zákonné valorizaci, bavíme se o 8,7 až 12,7 miliardy ročně. Ne jednorázově. Ročně. Protože trvalé měsíční navýšení se propíše do základu důchodu, na kterém se počítají všechny budoucí valorizace. Každý rok znovu, každý rok dráž.
Jednorázovka, nebo trvalý závazek, a proč na tom záleží
Vláda má teoreticky dvě cesty. Buď vyplatí jednorázový příspěvek, politicky efektní, rozpočtově ohraničený, ale pro seniora bezcenný v horizontu delším než jeden měsíc. Nebo trvale zvýší měsíční důchod, dražší, ale jediné řešení, které se promítne do budoucích let.
Jednorázovka je laciný trik. Vypadá jako pomoc, ale nezvýší základ, ze kterého se počítá příští valorizace. Senior dostane peníze jednou a pak se vrátí tam, kde byl. Pro politika je to ideální: viditelný efekt, minimální dlouhodobý závazek. Pro důchodce je to kapesné, ne systémová změna.
Trvalé navýšení je poctivější, ale taky bolestivější. Státní rozpočet skončil ke konci července 2026 ve schodku 176,6 miliardy korun. Není to kolaps, ale rozhodně to není prostor pro velkorysá gesta. Každá přidaná miliarda musí odněkud přijít, buď z vyššího deficitu, nebo na úkor jiných výdajů. Peníze nevznikají uvnitř předvolební kampaně.
ANO jede na schématu, které samo odsoudilo
Tady se příběh stává opravdu ironickým. Hnutí ANO roky označovalo Fialovo „zbrzděné“ valorizační schéma za okrádání důchodců. Schillerová o tom mluvila v každém rozhovoru, Babiš na každém mítinku. A co se stalo, když ANO převzalo vládu?
MPSV v březnu 2026 prezentovalo změnu vzorce: místo jedné třetiny růstu reálných mezd by se do valorizace započítávala polovina. Znělo to jako splněný slib. Jenže Juchelka v létě sám přiznal, že se to od ledna 2027 nemusí stihnout. A červencová novela důchodového pojištění? Ta řeší pracující důchodce a věkové navýšení od osmdesáti let, přičemž první automatické navýšení v tomto režimu přijde až v lednu 2028.
Výsledek je průhledný: ANO fakticky jede podle zděděného schématu, které politicky kritizuje. Vlastní náhradu nedotáhlo. A místo systémové změny nabízí „bonus“, slovo, které nezavazuje k ničemu konkrétnímu.
Proč se o bonusu mluví právě teď
Načasování není náhoda. V létě jsou známa inflační data rozhodná pro lednovou valorizaci. V září se láme rozpočtové vyjednávání. V říjnu jsou volby. Tři ingredience dokonalého politického receptu: slib, který je okamžitě srozumitelný, účet, který ještě není podepsán, a volební urna, která se blíží.
Proti průměrné starobní penzi 21 839 korun po lednové valorizaci 2026 představuje zákonných tři sta korun navýšení o 1,37 %. To není ani inflační dorovnání, to je statistický šum. Pro srovnání: v lednu 2026 šel průměrný starobní důchod nahoru o 668 korun. V inflačních letech 2022 a 2023 byly valorizace násobně vyšší. Tři sta korun v roce 2027 je politická fikce štědrosti.
A přesto, právě na této částce se staví celá debata o bonusu. Protože tři sta korun vypadá tak málo, že se nabízí řečnická otázka: copak nemůžeme přidat víc? Můžeme. Ale za 3,4 až 4,2 miliardy za každou stovku ročně. A to už nikdo na plakát nepíše.
Definitivní výši valorizace stanoví vládní nařízení, politicky rozhodující střet přijde při zářijové přípravě rozpočtu. Do té doby je každý slib o bonusu jen kampaň v převleku za sociální politiku.