Bude Naše Česko politická kometa příštích voleb? Hnutí míří vysoko, ale s Babišem to bude mít těžké
Česká pravice si znovu vyrábí naději z regionálního hejtmana, a znovu si přitom odmítá přiznat, jak málo kyslíku jí na hřišti zbývá.
Obsah článku
Martin Kuba je bezpochyby nejúspěšnější pravicový politik v současném Česku, pokud měřítkem úspěchu rozumíme schopnost vyhrávat volby tam, kde kandidujete. Jenže přesně v tom tkví problém. Jihočeský kraj není Česká republika. Čtyřicet sedm procent v jednom regionu neznamená pět procent celostátně, a červnový Median to potvrzuje s chirurgickou přesností: Naše Česko stojí na čtyřech procentech. Pod čarou. Pod prahem. Pod iluzí, kterou kolem hnutí vytvořil mediální provoz posledních měsíců.
Čtyři procenta nejsou kometa, jsou zárodek otázky
Říkat hnutí se čtyřmi procenty „kometa“ je jako prohlásit zápalku za požár. Může se jí stát. Ale taky může zhasnout, než si toho někdo všimne. Naše Česko se v květnu drželo na 4,5 %, o měsíc později spadlo na čtyři procenta. To není růstová trajektorie, to je statistický šum v pásmu odchylky ±1,5 procentního bodu. Kdo z toho vyvozuje nástup nové síly, buď neumí číst průzkumy, nebo nechce.
Přesto by bylo intelektuálně nečestné Kubův projekt odmávnout. Vstoupit do celostátních modelů okamžitě po založení, bez parlamentní historie, bez celoplošné kampaně, jen se značkou postavenou na jihočeském výsledku 47,51 % a 34 z 55 krajských mandátů? To dokáže málokdo. Únorový STEM mu naměřil 3,5 procenta a explicitně popsal, odkud voliči přicházejí: od SPOLU, konkrétně od ODS a TOP 09. Kuba tedy není zjevení z ničeho. Je to produkt rozkladu, který česká pravice sama způsobila.
Babiš není soupeř, Babiš je počasí
Největší iluze kolem Našeho Česka zní: „Kuba vyzve Babiše.“ Ne, nevyzve. Nevyzve ho ze čtyř procent, nevyzve ho z osmi a pravděpodobně ho nevyzve ani z dvanácti, pokud by se tam někdy dostal. ANO s 34 procenty v modelu, s volebním potenciálem 41 % a jádrem 27,5 % není politický soupeř. Je to tektonická deska, na které se všichni ostatní jen třesou a snaží se udržet rovnováhu. Ve sněmovních volbách 2025 Babiš získal 34,51 % a 80 mandátů. Tři čtvrtiny jeho voličů si jsou jisté účastí i volbou. Tohle se neporáží charismatem jednoho hejtmana.
Kuba to podle mého soudu ví. A právě proto je zajímavější otázka jiná: kolik politického prostoru ještě existuje napravo od ANO a vedle trosek bývalého SPOLU? Protože Naše Česko není pokus o svržení Babiše. Je to test, jestli se na pravém středu dá ještě vůbec dýchat.
Test kyslíku na pravici
Podívejme se na to střízlivě. ODS je po volbách 2025 oslabená. TOP 09 balancuje na hraně existence. KDU-ČSL je v chronické krizi identity. STAN si drží vlastní prostor, ale bez jasného ideového profilu. A do tohoto přeplněného, fragmentovaného pole vstupuje Kuba s nabídkou, která zní: „Nejsme levice ani pravice, jsme funkční stát.“ Ve stanovách hnutí najdete proevropské a proatlantické ukotvení, důraz na veřejné služby, bydlení, zdravotnictví, odpovědné hospodaření. Žádná euroskeptická revolta, žádný kulturní boj. Čistá technokratická nabídka s regionálním důkazem funkčnosti.
Je to chytrá pozice. A současně mimořádně křehká. Protože voliči, které Kuba potřebuje, jsou ti samí, o které bojuje zbytek pravostředového spektra. Median sám upozorňuje, že 47 % voličů není pevně zakotvených. To je současně příležitost i prokletí: v tak volatilním prostředí se dá rychle růst, ale ještě rychleji zmizet.
Tři roky jsou věčnost i okamžik
Řádné sněmovní volby připadají na podzim 2029. Tři roky a čtvrt. Pro nové hnutí je to teoreticky dost času vybudovat celostátní struktury, prosadit Kubovo jméno za hranice jižních Čech, stabilizovat se nad pěti procenty. Prakticky je to ale tři roky bez parlamentní tribuny, bez poslaneckých dotazů, bez přístupu k legislativnímu procesu. Tři roky, během nichž musíte udržet mediální pozornost čistě silou vlastní relevance.
Srovnání s jinými „kometami“ je poučné. Motoristé byli v říjnu 2024 na šesti procentech, v lednu 2025 na osmi. Naše Česko je v červnu 2026 na čtyřech. Přísaha měla v létě 2021 potenciál přes jedenáct procent, a přesto se nakonec do Sněmovny nedostala. Historie českých nových hnutí je hřbitov nadějí, které vypadaly přesvědčivěji než Kubovy současné čtyři procenta.
Co Kuba skutečně mění
Přesto bych Naše Česko nepodceňoval. Ne proto, že by Kuba měl šanci porazit Babiše. Ale proto, že samotná existence jeho projektu mění dynamiku pravostředového prostoru. Každé procento, které Naše Česko ukousne ODS nebo TOP 09, je procento, které chybí při skládání jakékoli budoucí koalice proti ANO. A každé procento, které zůstane pod prahem, je propadlý hlas, který paradoxně posiluje Babišovu dominanci.
Kuba stojí před klasickým dilematem nových stran: buď se stane součástí širšího bloku a ztratí vlastní identitu, nebo půjde sám a riskuje, že skončí jako drahý experiment s nulovým mandátovým výnosem. Obojí je legitimní strategie. Obojí může selhat.
Naše Česko není kometa. Je to zkušební sonda vyslaná do prostoru, o kterém nikdo přesně neví, jestli v něm ještě zbývá dost gravitace na to, aby udržela nové těleso na oběžné dráze. Odpověď neznáme. Ale otázka za to stojí.