Bude vládní kandidát na prezidenta? Jeden samozvaný adept by tady byl, a Babiš to není
Česká politika má nového předkandidáta na Hrad, kterého nikdo oficiálně nenominoval, ale nikdo z ANO ho ani nezastavil.
Obsah článku
Radek Vondráček hraje hru, kterou česká politika dobře zná: být na očích, ale ještě ne na střelnici. Začátkem července ho Miloš Zeman označil za „optimálního kandidáta“ na prezidenta. Vondráček neřekl ano. Neřekl ale ani ne. Místo toho předvedl klasický manévr politika, který si chce nechat otevřená zadní vrátka: rozhodnutí prý musí padnout uvnitř ANO, případně koalice. Jenže ANO žádné rozhodnutí nechystá, koalice téma neřeší a Babiš opakuje, že kandidovat nebude. Do vzniklého vakua se tak tiše vsouvá právě Vondráček, a zatím je jediný, kdo to dělá nahlas.
Předkandidát bez mandátu, ale s požehnáním
Zemanovo doporučení v létě 2026 není gesto starého státníka. Je to kalkulovaný tah do otevřeného prostoru. Babiš svou kandidaturu odmítl v lednu, zopakoval to v červenci a pro jistotu to řekl ještě jednou ve svém podcastu Sorry jako: „Já kandidovat nebudu.“ Současně přiznal, že hnutí nemá kandidáta. Koalice společnou variantu neřeší. A do tohoto ticha přichází Zeman a klade na stůl jedno jméno.
Jenže jakou váhu má dnes Zemanovo slovo? STEM/MARK ho v květnu 2026 zařadil až na čtvrté místo mezi porevolučními prezidenty a označil ho za silně polarizující postavu. Jeho podpora funguje jako vstupenka do debaty uvnitř táboru ANO, SPD a Motoristů, ale celostátní kandidaturu z ní nevyrobíte. Vondráček to nejspíš ví. Proto mluví opatrně. Proto říká, že si „neumí představit, že by ANO nepostavilo svého kandidáta“, ale zároveň zdůrazňuje, že „nejde o jeho ambice“. Obě věty vedle sebe zní jako rozpor. Ve skutečnosti jsou to dvě strany téže strategie.
Proč ne Babiš, a proč to nestačí
Babišovo odmítnutí kandidatury je racionální. Po porážce s Petrem Pavlem v roce 2023 (rozdíl téměř milion hlasů) by přímá repríza nesla obrovské riziko. Babiš to zabalil do věty o tom, že „změny se dělají ve vládě a ve Sněmovně, ne na Hradě“. Zní to státnicky. Ve skutečnosti je to pojistka: proč riskovat další osobní prohru, když můžete poslat někoho jiného a zůstat v pozici toho, kdo tahá za nitky?
Problém je, že ANO zatím neumí říct, kdo ten někdo jiný bude. Babiš jednou mluví o „občanském kandidátovi“, podruhé o potřebě „vládního kandidáta v roce 2027″. CNN Prima NEWS v červenci shrnula, že z kabinetu zaznívá „neřešíme to“, a experti to označují za chybu. Sázkové kanceláře zatím favorizují Pavla, na druhém místě vidí spíš Havlíčka než Vondráčka. Hnutí, které ovládá vládu, Sněmovnu i většinu krajů, nemá dva roky před prezidentskou volbou ani proceduru výběru kandidáta. To není strategická trpělivost. To je strategická prázdnota.
Vondráček jako elegantnější obal
Advokát, bývalý předseda Sněmovny, dnes šéf zahraničního výboru. Vondráček má institucionální životopis, který Babiš nikdy neměl, a který ANO zoufale potřebuje, pokud chce nabídnout prezidentskou tvář jinou než polarizující souboj z roku 2023. Veřejnost podle STEM/MARK hledá na Hradě spíš sjednocující autoritu se zkušeností v diplomacii nebo ekonomii. Vondráček do toho profilu zapadá stylem lépe než Babiš. Ale hůř než kdokoli, kdo by přišel bez stranického loga na klopě.
A právě tady je jádro problému. Vondráček může být pro ANO elegantnější varianta, ale ne nutně silnější. Chybí o něm jakýkoli veřejný průzkum v přímém souboji s Pavlem. Jeho celostátní volitelnost je hypotéza, ne změřený fakt. A pokud ANO hledá kandidáta, který nebude jen tišší kopií babišovské polarizace, musí najít někoho, kdo dokáže oslovit i voliče mimo vlastní bublinu. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Vondráček tuto schopnost prokázal.
Hodiny tikají, ale pomalu
Kdo čeká rozuzlení v létě 2026, bude zklamán. Petr Pavel oznámí rozhodnutí o obhajobě mandátu až v roce 2027. Formální kandidatura vstupuje do ostré fáze teprve po vyhlášení volby; podle harmonogramu z minulého cyklu končí podání kandidátních listin 66 dnů před prvním kolem. Rok 2027 bude mít mnohem větší váhu než dnešní mediální šum.
Mezitím ale běží jiná hra. Konflikt mezi Hradem a Babišovou vládou eskaluje: neobnovené koordinační schůzky, spor o delegaci na summit NATO v Ankaře, vzájemné veřejné osočování. Pokud se vztahy neuklidní, prezidentská volba 2028 nebude jen otázka „kdo proti Pavlovi“. Stane se referendem o tom, zda má Hrad vládu brzdit, nebo krýt. A v takovém referendu potřebujete kandidáta, který umí nabídnout víc než opatrné lavírování mezi „nejde o mé ambice“ a „neumím si představit, že bychom nikoho nepostavili“.
Vondráček zatím sklízí výhody předkandidáta: roste mu jméno, aniž by nesl náklady závazného „ano“. Je to pohodlná pozice. Ale pohodlné pozice nevyhrávají prezidentské volby.