Češi jsou z vlády zmatení. Vodí je za nos, nikdo neví, co přijde
Tři čísla stačí: 32, 36 a 32 rozbíjejí představu jednotného zmatku. Březnová data neukazují jednu vzteklou masu, ale veřejnost, která se rozchází v tom, co od vlády čeká.
Obsah článku
Českou vládu nezboří opozice — zboří ji vlastní voliči, kteří přestali věřit, že vůbec něco změní. Po stu dnech fungování dostala Babišova koalice průzkumy, které tuto ambici tiše pohřbily — a nikdo to nechce nahlas pojmenovat.
Stagnace je pro vládu horší než hněv
Průzkum STEM ukázal: 32 % lidí čeká zlepšení, 36 % žádnou výraznou změnu a 32 % zhoršení. Největší skupina nečeká nic — ani zlepšení, ani pohromu, jen prázdno. To je tvrdší verdikt než hněv. Rozzlobený volič vládu sleduje a reaguje na ni. Lhostejný volič o ní přestal přemýšlet.
Vláda si to může číst jako úspěch — žádná panika, nikdo nevychází do ulic. Bylo by to sebeklamání. Politická energie nevzniká čekáním. Tvoří se z přesvědčení, že se věci pohybují správným směrem. A právě to přesvědčení vláda po stu dnech nebyla schopna vzbudit. Jde o absenci příběhu, který by lidem vysvětlil, proč by se měli těšit na zítřek.
Kde straší nejsilněji: dluh a zdražování
Nejtvrdší čísla přicházejí z oblastí, které lidi tíží každý den. 53 % čeká horší vývoj státního dluhu, 48 % horší tempo zdražování. Tyto obavy nejsou abstraktní — dluh se promítá do pocitu, zda stát ví, co dělá, a zdražování každý pozná v obchodě ještě dřív, než otevře zprávy.
Jenže vláda na tyto obavy nereaguje tím, co lidé potřebují slyšet. Reaguje tiskovou konferencí a slibem, že „situaci sleduje.“ Sledování není řízení situace. Lidé to cítí intuitivně a průzkumy to potvrzují čísly. Stát, který monitoruje místo aby jednal, postupně ztrácí kredit — a ten se nevrátí sám od sebe.
Podle CVVM nedůvěra vládním institucím roste. To nepřichází jen z opozičních táborů — přichází od lidí, kteří vládě dali šanci a teď si skládají účty z toho, co vidí. Jsou to voliči, kteří chodí nakupovat a platí účty. A co vidí, se jim nelíbí.
39 % je drtivý výsledek
Jen 39 % lidí si myslí, že vláda má jasnou představu o směřování země. To je méně než polovina. Vláda, která si nedokáže svůj vlastní kurz vysvětlit tak, aby mu rozuměla většina, nemá komunikační problém — má problém obsahu. Buď plán uvnitř koalice jasný není, nebo ho záměrně schovává. Ani jedna varianta není přijatelná.
A nejostřejší číslo: 55 % lidí nevěří, že vláda bude dobře řešit problémy a zájmy lidí jako oni. Babišově vládě věří méně lidí než kdysi kabinetu Petra Fialy — vlády terčem rozsáhlé nespokojenosti. To je zrcadlo, do něhož ANO nechce nahlédnout. Jenže průzkumy se ignorovat nedají — dají se jen změnit činy.
Vládní problém není hněv, ale vyprchávající víra
Hněv se dá přečkat. Lhostejnost a nevěra se nedají. Vláda, které lidé přestali věřit, ztratila nejcennější politický kapitál — a ten se neobnovuje tiskovou konferencí ani oznámením o novém průzkumu. Obnovuje se činy, viditelnými výsledky. Změnou, kterou člověk pocítí dřív, než si ji přečte.
Babišova vláda stojí před úkolem, který si sama vytvořila: slíbila vrátit lidem jistotu a důvěru. Propast důvěry se po stu dnech nezmenšila. Koalice může tato čísla zpochybnit nebo vysvětlit metodikou — ale nemůže změnit fakt, že lidé cítí to, co cítí. Takový terén volební kampaň nevyhraje.
