Cesta na Ukrajinu? Babiš je opatrný, ať si to nerozhází u voličů, a tak vysílá Havlíčka
Andrej Babiš provozuje nejprůhlednější politický trik roku 2026, a zatím mu vychází.
Obsah článku
Premiér, který v listopadu 2019 osobně přiletěl do Kyjeva s devadesátkou podnikatelů a nechal se fotografovat po boku ukrajinského prezidenta, dnes tvrdí, že na Ukrajinu nepojede. Ne proto, že by neměl co řešit. Ne proto, že by nebylo s kým jednat. Ale proto, že jedna fotka z válečného Kyjeva by mu mohla stát víc hlasů, než kolik by mu přinesla. A tak místo sebe posílá Karla Havlíčka, ministra, jehož resort obsluhuje export, energetiku a průmyslovou obnovu. Formálně bezchybné. Politicky geniálně zbabělé.
Dvě místnosti, jedny dveře
Babišova ukrajinská politika není chaotická. Je chirurgicky rozdělená na dvě oddělené místnosti. V první sedí premiér, který se tváří opatrně, odmítá cestu do Kyjeva a se Zelenským se raději potkává na neutrální půdě, v Paříži u Macrona, na summitu v Arménii. V druhé místnosti běží miliardový byznys: Program Ukrajina 2030 s alokací miliardy korun ročně, záruční program Národní rozvojové banky s úvěrovou kapacitou 4,2 miliardy korun, rozšířený Fond Ukrajina u EGAP, který už pomohl realizovat sto obchodních případů za více než dvě miliardy.
Mezi oběma místnostmi stojí Havlíček. Dveřník, který zajistí, aby z jedné do druhé nepronikl ani závan symboliky.
Řekněme si to přímo: tohle není zahraniční politika. Je to volební inženýrství.
Čísla, která mluví za voliče
Proč se Babiš chová právě takhle? Protože umí počítat. Průzkum STEM z října 2025 ukázal, že více než tři pětiny voličů ANO by ukončily přímou finanční podporu Ukrajiny. Odmítají dodávky munice, vojenské techniky i výcvik ukrajinských vojáků. Červnový STEM 2026 přidal další vrstvu: 65 procent české veřejnosti preferuje rychlý konec války i za cenu územních ústupků a 40 procent lidí považuje českou vojenskou pomoc za příliš velkou.
V tomhle prostředí je osobní návštěva Kyjeva politická sebevražda. Jedna tiskovka vedle Zelenského, jeden společný snímek před budovou poznamenanou ostřelováním, a sociální sítě to roztrhají na kusy. Babiš to ví. A tak dělá přesně to, co dělal vždycky: minimalizuje riziko a maximalizuje zisk.
Jenže tady je ta ironie. Zatímco premiér hraje na opatrnost, jeho vláda ukrajinskou agendu nejen drží, ale rozšiřuje. Program Ukrajina 2030 zdvojnásobil roční alokaci oproti letům 2023–2024, z půl miliardy na celou miliardu. EGAP snížil přirážky, prodloužil pojistnou dobu na dva roky a potvrdil angažovanost 639 milionů na nové případy. NRB chystá záruční program s investičním efektem kolem šesti miliard. To není politika státu, který se od Ukrajiny odtahuje. To je politika státu, který na Ukrajině vydělává, jen o tom nechce moc nahlas mluvit.
Havlíček jako politický tlumič
Karel Havlíček je pro tuhle roli ideální obsazení. Má resort, který energetické mise, exportní služby a průmyslovou obnovu přímo řídí. CzechTrade drží kanceláře v Kyjevě a Lvově, výhledově otevře Dnipro. Business klub Ukrajina propojuje české firmy s ukrajinskými partnery. Projekty Aid for Trade Ukraine 2026 zahrnují konkrétní věci: rekonstrukci kogenerační elektrárny v Kamjanském, dodávky energie do školy v Dobrotviru, bateriová úložiště, ostrovní systémy.
Na varšavském veletrhu ReBuild Ukraine 2025 český pavilon prezentoval firmy jako TEDOM, Coral Construction Technologies, KUBÍČEK VHS nebo GRITEC. Kogenerace, 3D tisk staveb, vodohospodářství, digitalizace sítí. Tohle není abstraktní diplomacie, jsou to kontrakty, referenční zakázky, peníze.
A právě proto Havlíčkova mise dává resortní smysl. Jenže kdo věří, že jde čistě o resort, věří asi i tomu, že Babiš nejezdí do Kyjeva kvůli nabitému diáři. Havlíček odvede obchodní práci. Premiér zůstane doma. Voliči ANO uvidí ministra průmyslu na pracovní cestě, ne předsedu vlády v objetí s ukrajinským prezidentem. Průhledný manévr? Bezpochyby. Účinný? Zatím ano.
Kontrast, který Babiše usvědčuje
Stačí se podívat přes hranice. Donald Tusk přiletěl do Kyjeva v únoru 2026 osobně, jednal se Zelenským o obranné spolupráci a rovnou oznámil rekonstrukční konferenci v Gdaňsku. Slovenská diplomacie v červnu 2026 dohodla příští společné jednání vlád přímo ve Lvově. I Robert Fico, jehož vztah k ukrajinské věci je přinejmenším komplikovaný, pracuje s formátem přímého institucionálního kontaktu na ukrajinském území.
A Babiš? Ten se se Zelenským chce potkat v Arménii. V zemi, která s ukrajinskou válkou nemá nic společného, na summitu, kde se fotka ztratí mezi desítkami dalších bilaterálních schůzek. Žádné riziko, žádná symbolika, žádný závazek.
Přitom sám Babiš dokazuje, že se vrcholné zahraniční politice osobně nevyhýbá. Do Paříže za Macronem jel. Na summit Evropského politického společenství jel. Selektivní je právě a výhradně Kyjev. Právě to místo, kde by návštěva měla největší symbolický dopad, a největší volební cenu.
Politická fikce jménem „pragmatismus“
Babišovi obhájci řeknou: je to pragmatik, ne symbolik. Důležité jsou činy, ne gesta. Miliarda ročně, záruční programy, exportní mise, to přece mluví samo za sebe.
Jenže politika není účetnictví. Premiér demokratické země uprostřed největšího evropského bezpečnostního konfliktu od roku 1945 nemůže donekonečna delegovat symboliku na resortního ministra a tvářit se, že tím vyřešil svůj postoj. Buď Ukrajinu podporujete, a pak to řeknete nahlas a osobně, nebo ji nepodporujete, a pak to řeknete taky. Babišova třetí cesta, podporuji, ale nechci, aby to bylo moc vidět, je politická fikce. Funguje, dokud ji nikdo nahlas nepojmenuje.
Miliardové programy běží, firmy exportují, Havlíček létá. Babiš zatím počítá hlasy.