Čeští důchodci si nemají na co stěžovat. Jinde v Evropě by se státní penzí ani nepřežili, u nás se mají jak v bavlnce
Český důchod v evropském srovnání pokrývá běžné seniorské výdaje s přebytkem 18 %. Ve 24 z 30 sledovaných zemí státní penze na totéž nestačí.
Obsah článku
Česká debata o důchodech je jednou velkou kolektivní sebelítostí, která ignoruje jednu nepohodlnou pravdu: v kontextu Evropy patříme mezi šťastlivce. Není to o tom, že by český senior žil v luxusu. Je to o tom, že jeho státní penze ještě stačí na zaplacení toho, co potřebuje k životu, zatímco v naprosté většině evropských zemí tohle dávno neplatí. Kdo si myslí, že dvacet tisíc měsíčně je bída, měl by se podívat, co si za svůj důchod koupí penzista v Záhřebu, Lublani nebo paradoxně v bohatém Oslu.
Čísla, která boří české stěžování
Poměr penze k reálným nákladům je jediné měřítko, které dává smysl. Ne nominální výše důchodu, ne to, kolik eur přistane na účtu. Soukromá analytická firma DataPulse Research zveřejnila letos v lednu srovnání třiceti evropských zemí a výsledek je pro české nářky zdrcující: Česko skončilo na druhém místě s přebytkem 18 % před zdaněním. Státní penze tu modelované běžné seniorské výdaje nejen pokryje, ale ještě něco zbude. Při průměrném starobním sólo důchodu kolem 21 175 Kč měsíčně to v hrubé aproximaci znamená rezervu zhruba tři tisíce korun nad základním měsíčním košem. Není to na dovolenou v Řecku, ale je to polštář, který většina Evropy nemá.
Před Českem stojí jen Rumunsko s přebytkem 21 %. Za námi Polsko a Španělsko. Čtyři země z třiceti. Zbytek je v minusu. Chorvatsko má deficit 40 %, Slovinsko 39 %, Maďarsko 38 %, Norsko 37 %. Norsko! Země, kterou si Češi dávají za vzor civilizačního pokroku, nedokáže svým seniorům z čistě státní penze pokrýt průměrné výdaje. To není polemická nadsázka, to je aritmetika.
Iluze bohatého Západu
Oblíbený český argument zní: „Podívejte se, kolik berou v Dánsku.“ Ano, podívejme se. Dánská cenová hladina spotřeby domácností je podle Eurostatu na 140 % průměru EU. Dánský senior si za svůj nominálně vyšší důchod koupí relativně méně, protože všechno kolem něj stojí o čtyřicet procent víc než evropský průměr. DataPulse řadí Dánsko „těsně pod čáru“, penze tam na modelované výdaje mírně nestačí. A to mluvíme o zemi, která si na důchodový systém nechává poradit od nejdražších konzultantů na světě.
Rakousko? Země, kde značná část seniorů bydlí v nájmu a bydlení jim z penze ukusuje podstatně víc než českému vlastníkovi panelákového bytu. Přesné číslo deficitu studie v otevřené verzi neuvádí, ale zařazení mezi problematické země mluví jasně. Lucembursko vyplácí průměrně přes 34 tisíc eur ročně, Bulharsko necelých 4 500 eur. Jenže nominální částka je laciný trik pro politické debaty. Rozhoduje, co si za ni koupíte tam, kde žijete.
Česko těží z kombinace, která se v Evropě moc nevyskytuje: relativně nižší cenová hladina a zároveň silně redistributivní veřejný penzijní systém. OECD popisuje český model jako systém s paušální základní složkou a zásluhovou částí, která výrazně zvýhodňuje nižší výdělky. Příjmy do 42 % průměrné mzdy mají ve výpočtu penze mnohem vyšší váhu než cokoliv nad tímto prahem. Právě tahle solidární konstrukce drží chudobu ve stáří nízko a zajišťuje, že průměrná státní penze základní životní náklady utáhne.
Politická fikce jménem „mizerné důchody“
Každá česká vláda posledních dvaceti let postavila kus své politické identity na slibu, že důchody „konečně spraví“. Opozice zase spolehlivě křičí, že senioři trpí. Obojí je účelová konstrukce, která ignoruje mezinárodní kontext. Český senior není evropský rentiér, to ne. Ale sedí v systému, který je k dnešním penzistům pořád mimořádně štědrý ve srovnání se zeměmi, kde státní penze funguje jen jako základ a zbytek musí dorovnat úspory, soukromé fondy nebo rodina.
Řečnická otázka, která by měla zaznít v každé předvolební debatě: proč se bavíme o tom, jestli přidat pět set korun, místo abychom nahlas řekli, že český systém dnes funguje líp než většina Evropy, ale za patnáct let fungovat přestane? Protože to druhé se špatně prodává na billboardech.
A tady je jádro problému. DataPulse měří současnost. Pracuje s důchody z roku 2023 a modelovanými výdaji přepočtenými do cen téhož roku. Fotka, ne film. A ta fotka vypadá pro Česko dobře. Jenže film, který se za ní odehrává, je jiný příběh.
Hodiny tikají a nikdo neposlouchá
Evropská komise ve své letošní zprávě o Česku varuje, že poměr seniorů k pracujícím se po roce 2030 začne rapidně zhoršovat. OECD odhaduje nárůst veřejných penzijních výdajů z dnešních zhruba 8 % HDP na 11 % kolem roku 2060. Český statistický úřad čeká nejsilnější nápor kolem roku 2040, kdy do důchodového věku vstoupí silné ročníky sedmdesátých let.
Reforma z roku 2024 už zpřísnila předčasné důchody a upravila výpočet nových penzí. Ale nová vláda současně signalizuje, že nechce pokračovat ve zvyšování důchodového věku na 67 let. To je přesně ten typ politického manévru, který vypadá vstřícně k voličům a zároveň podkopává jedinou páku, která by systém dlouhodobě udržela. OECD navíc upozorňuje, že český třetí pilíř má sice relativně vysokou účast, ale aktiva jsou nízká a reálné výnosy historicky mizerné. Spoléhat na něj jako na záchrannou síť je přání, ne strategie.
Pro dnešní seniory platí: státní penze na základní standard většinou stačí. Pro ty, kteří do důchodu půjdou za patnáct dvacet let, je spoléhání jen na stát stále riskantnější sázkou. Manévrovací prostor je omezený, povinné odvody už dnes patří k nejvyšším v OECD a každý funkční zásah sahá na politicky toxickou proměnnou: buď věk odchodu, nebo tempo růstu penzí, nebo výši odvodů.
Vděčnost místo nářku, ale ne naivita
Poctivý závěr musí přiznat dvě věci najednou. DataPulse pracuje s hrubými penzemi před zdaněním, s národními průměry a s modelovanými výdaji. Nezachytí rozdíl mezi vlastníkem bytu v Klatovech a nájemníkem na pražském Žižkově. Studie není evangelium, je to analytický rámec. Ale i s těmito výhradami platí, že česká politická fikce o „mizerných důchodech“ neobstojí ve chvíli, kdy se podíváte přes hranice. Dvacet čtyři z třiceti evropských zemí by za náš problém dalo cokoliv.
Český senior si nezaslouží soucit. Zaslouží si pravdivou informaci: dnes je na tom v evropském kontextu dobře. Ale hodiny tikají a každý rok bez skutečné reformy ukrajuje z polštáře, který mu zatím zbývá.