Co nakonec bude s koncesionářskými poplatky? Po velké bouři je najednou ticho po pěšině, Klempíř se zbaběle vymlouvá na opozici
Ministr kultury Oto Klempíř slíbil konec koncesionářských poplatků od ledna 2027. Je srpen 2026 a zákon nemá ani první čtení.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické odvahy, která se vyčerpá u mikrofonu. Klempíř ji předvedl učebnicově: 9. července na tiskové konferenci sebejistě oznámil, že ministerstvo „připravilo zákony, které umožní od příštího roku zrušit platbu za koncesionářské poplatky“. Znělo to kategoricky. Znělo to hotově. Jenže stačí otevřít sněmovní tisk 231 a zjistíte, že návrh leží ve Sněmovně od 19. června bez jediného projednání v plénu. Mezi slibem a realitou je propast, kterou žádná tiskovka nepřekročí.
Slib, který předběhl vlastní nohy
Klempířův problém není opozice. Jeho problém je kalendář. Aby poplatky skutečně skončily 1. ledna 2027, musí návrh projít prvním, druhým i třetím čtením ve Sněmovně, přežít Senát, kde opoziční kluby drží většinu, a dostat prezidentský podpis. To vše za necelých pět měsíců, u zákona, který dosud neprošel ani bodem „první čtení“. Kdo má základní ponětí o legislativním procesu, ví, že tohle není ambiciózní harmonogram. Je to politická fikce.
A přitom vláda sama sobě cestu zkomplikovala. Ještě na jaře se pracovalo na široké reformě médií veřejné služby. Po stovkách připomínek a kritice koalice v květnu couvla a z ambiciózního mediálního zákona zbylo užší finanční torzo. Tehdy se tomu říkalo „zjednodušení“. Upřímnější slovo by bylo ústup.
Průhledný manévr s opozicí jako strašákem
Koaliční tábor jako překážky pojmenovává opoziční obstrukce, hrozbu senátního veta a nepředvídatelnost Hradu. Zní to logicky, dokud si neuvědomíte, že opozice dělá přesně to, co opozice dělat má. Blokovat sporné zákony je její práce. Skutečný problém je jinde: proč vláda předložila návrh až 19. června, když o zrušení poplatků mluvila od ledna?
Odpověď je nepříjemně prostá. Půl roku se přešlapovalo mezi širokou a úzkou verzí zákona, půl roku se ladily koaliční kompromisy, a když konečně přišel hotový tisk, zbývalo na celý legislativní maraton sotva šest měsíců. Svádět zpoždění na opozici je za těchto okolností laciný trik. Klempíř nedodal včas legislativně připravený a politicky průchodný návrh, a teď se tváří překvapeně, že mu ho někdo nechce odkývat přes noc.
Prezident Pavel situaci ještě přiostřil. Ministra si pozval, žádal vysvětlení dopadů i garancí nezávislosti médií a veřejně řekl, že na současném systému nevidí nic nefunkčního. Veto sice výslovně nepotvrdil, ale ani nevyloučil. Každé další kolo, ať už senátní vrácení, nebo prezidentské veto, přitom znamená týdny navíc. A týdny Klempíř nemá.
Co to znamená pro vaši peněženku
Řekněme to přímo: pokud máte doma televizi nebo rádio, počítejte s tím, že poplatky budete platit i po Novém roce 2027. Současný zákon o rozhlasových a televizních poplatcích je platný a účinný, dokud ho nenahradí nový. A nový zatím existuje jen jako papír ve sněmovní databázi.
Ještě důležitější detail: návrh neobsahuje žádný mechanismus automatického vracení peněz při zpoždění účinnosti. Přechodné ustanovení výslovně říká, že poplatkové povinnosti vzniklé před účinností nového zákona se řídí starým zákonem. Pokud tedy novela nabude účinnosti třeba až v červenci 2027, poplatky zaplacené do té doby vám nikdo nevrátí. Žádná retroaktivita, žádná vratková klauzule. Nic.
Kdo skutečně zaplatí účet
Pokud zákon nakonec projde, přímou platbu domácností nahradí financování z kapitoly Ministerstva kultury. Jenže navržené částky (5,74 miliardy pro ČT a 2,065 miliardy pro ČRo) jsou výrazně nižší než současné příjmy z poplatků. Česká televize letos plánuje z poplatků inkasovat 6,73 miliardy. Český rozhlas hospodaří s rozpočtem 2,736 miliardy, z toho poplatky tvoří 2,476 miliardy.
Dopady podle propočtů ČT:
- Propad rozpočtu v roce 2027 může dosáhnout 1,75 miliardy korun, v roce 2028 přes 2,4 miliardy.
- Ohroženo je zpravodajství, sportovní přenosy, dramatická a dokumentární tvorba, dětský obsah i regionální vysílání.
- Hrozí propuštění 450 až 700 zaměstnanců z celkových zhruba 4 250.
- Investice do nového zpravodajského studia v Praze a studia v Ostravě by šly k ledu.
Vláda přitom veřejně nepředložila žádnou srovnávací analýzu evropských zemí, které od poplatků ustoupily. Vedení ČT a ČRo naopak v otevřeném dopise premiérovi připomnělo, že poplatkový model stále funguje v Británii, Německu, Švýcarsku, Rakousku, Polsku, Itálii a dalších zemích. Klempíř argumentuje modernizací. Čím ji podložil, zůstává nejasné.
Slib bez krytí
Celý příběh kolem koncesionářských poplatků má jednu červenou linii: komunikace vždy předbíhala legislativu. Lednový slib, dubnové představení, květnové zúžení, červnové schválení vládou, červencové kategorické ujištění, a přesto k 1. srpnu ani první čtení. Klempíř se chová, jako by stačilo zákon oznámit, a on se sám schválí.
Domácnosti by měly dál počítat s poplatky. A ministr kultury by měl počítat s tím, že silná slova bez odpracovaného procesu nejsou odvaha. Je to jen hluk.