Co zatím přinesl Kupka skomírající ODS? Snaží se, ale v průzkumech to vidět není
Martin Kupka léčí ODS rychleji, než strana stíhá uzdravovat svou pověst, a voliči si zatím nevšimli ani jednoho.
Obsah článku
Pět měsíců v čele strany, která sama o sobě píše, že „dlouhodobě nevzkvétá“, je málo na zázrak, ale dost na to, aby se ukázalo, jestli nový předseda aspoň ví, kde ho bota tlačí. Kupka ví. Stínová vláda stojí, ideová konference proběhla, programové obrysy existují. Jenže průzkumy od ledna do června 2026 se pohybují mezi 12 a 15,5 procenty podle agentury, a to je pásmo, ve kterém ODS spíš přežívá, než žije. Problém není v tom, že by Kupka nic nedělal. Problém je v tom, že dělá správné věci pro stranu, která má poškozený motor.
Organizační sprint bez diváků
Kupkovi nelze upřít tempo. 17. ledna 2026 získal předsednický mandát už v prvním kole, 327 hlasů z 508 platných, tedy pohodlná dvoutřetinová většina. Do 9. března postavil stínovou vládu, což je v českém prostředí krok, který většina opozičních stran slibuje a málokterá dotáhne. 13. června pak proběhla ideová konference s bloky o daních, školství, energetice i zdravotnictví. Na papíře je to vzorový plán prvních sto dní.
Potíž je, že papír nevolí. STEM v lednu měřil ODS na 14 procentech, v březnu už jen na 12,2. Kantar se pohyboval od únorových 14,5 přes dubnových 15 po červnových 15,5 procenta. MEDIAN v květnu naměřil rovných 12. Žádné z těchto čísel není kolaps, ale žádné není ani odraz ode dna. Je to boční pohyb, přesně ten druh stagnace, který zabíjí naděje pomalu a tiše.
Značka, kterou neopravíš tiskovkou
Kupka na kongresu slíbil konec politiky postavené na rámci „anti-Babiš“, vlastní agendu a systematický průzkum mezi voliči i nevoliči ODS přes agenturu IPSOS. Zní to rozumně. Jenže kdo si přečte interní strategický dokument Projekt ODS 2028+, připravený ještě před kongresem, ten pochopí, proč samotná aktivita nestačí.
Strana v něm sama přiznává:
- Pokles členské základny z 34 tisíc v roce 2009 na 11 tisíc v roce 2024.
- Ztrátu pozice „kompetenčního lídra“ české pravice.
- Poškození značky ODS uvnitř koalice SPOLU.
- Programovou mělkost, která voličům nedává důvod k návratu.
To není diagnóza jedné špatné kampaně. To je reputační dluh naběhlý za dekádu, který žádná stínová vláda nesmaže za jedno pololetí. Kupka ho pojmenoval, ale pojmenovat problém a vyřešit ho jsou dvě různé disciplíny.
Kam odcházejí ti, kteří odešli
Nejbolestivější číslo pro Kupku neleží v absolutních preferencích, ale v tom, kam mizí bývalí voliči ODS. Podle únorového modelu Kantaru část z nich přešla ke STAN a k Našemu Česku Martina Kuby. Důvody? „Osobnější přístup“, „změna tváří“, „jiný styl.“ Všimněte si, co v tom výčtu chybí: ideologie, program, daňová sazba. Lidé neodcházejí proto, že by ODS byla příliš pravicová nebo málo pravicová. Odcházejí proto, že jim ODS připadá vyčerpaná.
A tady narážíme na paradox Kupkova vedení. Může předložit sebelepší daňovou reformu (Jan Skopeček jako stínový ministr financí načrtl snížení zdanění práce kompenzované změnou daňového mixu směrem ke spotřebním daním), ale dokud voliči nevěří, že ODS je schopna reformu skutečně prosadit, zůstane to akademické cvičení. Řečnická otázka se nabízí sama: kolik lidí si přečte programový blok na webu strany, která prohrála několikery volby po sobě?
Školství, daně a vzdálenost od reality
Programové návrhy z červnové konference nejsou hloupé. Školský model 8+2, osm let základní školy, jednotná výstupní zkouška, dva roky povinného nižšího středního vzdělávání, má logiku a řeší reálný problém „čekárny“ v deváté třídě. Daňová reforma se snaží posunout zátěž z práce na spotřebu, což je směr, který doporučuje většina ekonomických učebnic.
Jenže mezi tezí a zákonem leží propast. K červnu 2026 neexistuje parametrický dokument s konkrétními sazbami, distribučními dopady ani legislativním návrhem. Víme, že ODS chce snížit daně z práce. Nevíme, o kolik. Víme, že chce zvýšit podíl spotřebních daní. Nevíme, kterých a jak. Pro ilustraci: když stát letos snížil spotřební daň na naftu o necelé dvě koruny na litr, na plné nádrži to dělalo asi 118 korun. Každá změna daňového mixu má konkrétní cenu pro konkrétní peněženku, a tu ODS zatím nesdělila.
Nutná podmínka, která nestačí
Kupkova ambice dostat ODS „dlouhodobě nad 20 procent“ do roku 2028 je z dnešního pohledu politická fikce, ne proto, že by byla nemožná, ale proto, že mezi současnými dvanácti až patnácti procenty a dvacítkou leží právě ti voliči, kteří odešli a hledají „jiný styl“, ne jiný program. Organizační restart Kupka zvládl. Programové obrysy dodal. Co zatím nedodal, je důvod, proč by se zklamaný pravicový volič měl vrátit právě k ODS, a ne zůstat u STAN nebo zkusit Kubu.
Strana má nového předsedu, stínovou vládu i konferenční sborník. Nemá ale odpověď na jedinou otázku, která rozhodne její budoucnost: proč zrovna my, a proč zrovna teď?