Další malá domů pro Motoristy. Do státní agentury si Klempíř dosadil vlastního syna – protekce v přímém přenosu
Když se otevřený konkurz tiše promění v telefonát správnému člověku, veřejná služba přestává být veřejná.
Obsah článku
Český stát má pozoruhodný talent na procedurální alchymii: vezme výběrové řízení, které vypadá transparentně, nechá ho bez vítěze skončit a vzápětí z klobouku vytáhne kandidáta, jehož příjmení náhodou sdílí člen vlády. Případ Davida Klempíře, syna ministra kultury Oty Klempíře z Motoristů sobě, a jeho nástupu do agentury CzechTrade není skandál proto, že by porušoval zákon. Je skandál proto, že zákon porušovat nepotřebuje. Stačí mu mezera v systému a trocha dobré vůle na správných místech.
Konkurz, který nebyl konkurzem
Celý příběh stojí a padá na jednom klíčovém obratu. V březnu 2026 CzechTrade vypsala výběrové řízení na pozici specialisty pro jednotný trh. Přihlásili se čtyři kandidáti. Nikdo nevyhověl. Řízení skončilo bez vítěze. A teprve potom agentura sáhla po telefonu a začala „oslovovat další potenciální kandidáty“. Mezi nimi Davida Klempíře, který v červnu 2026 nastoupil a dnes je na webu CzechTrade veden jako Export Consultant v programu EEN Czechia. Celou věc rozkryly Seznam Zprávy v červenci 2026.
Všimněte si té choreografie. Nejdřív existuje otevřená soutěž, která legitimizuje proces. Pak se prohlásí za neúspěšnou. A následně se obsadí místo cestou, kterou už nikdo zvenčí nekontroluje. Není to chyba systému. Je to jeho funkce.
Kariéra, která mluví sama za sebe
Pozice vyžadovala expertizu v oblasti jednotného trhu EU a mezinárodního obchodu. Podívejme se, co David Klempíř podle veřejně dostupného profilu přináší: bakalář mezinárodních vztahů z Anglo-American University, praxe na zákaznické lince MPSV, recepce v hotelu Hilton, nábor ve firmě CoolPeople. Řečnická otázka se nabízí sama: kolik z těchto zkušeností vás kvalifikuje radit českým firmám, jak proniknout na evropské trhy?
Agentura odmítla zveřejnit i anonymizované srovnání s ostatními uchazeči. Prý by při malém počtu kandidátů mohlo dojít k jejich identifikaci. Argument je formálně obhajitelný. Prakticky ale znamená jediné: veřejnost nemá šanci ověřit tvrzení, že právě Klempíř junior byl tím nejvhodnějším člověkem. A to je přesně ten bod, kde transparentnost přechází v karikaturu.
Systémová díra jménem „databáze uchazečů“
Nejcyničtější detail celého příběhu se skrývá na kariérní stránce CzechTrade. Agentura tam výslovně uvádí, že si může osobní údaje uchazečů ponechat pět let pro účely budoucího oslovení na jinou pozici. To je procedurální okno, kterým projede kamion. Zrušíte konkurz, otevřete databázi, zavoláte komu potřebujete a celé to zabalíte do formulace „oslovili jsme další vhodné kandidáty“. Formálně čisté. Reputačně devastující.
Důležité je říct, proč to vůbec projde. CzechTrade není služební úřad ve smyslu zákona o státní službě. Je to státní příspěvková organizace pod Ministerstvem průmyslu a obchodu. Pracovní poměry se řídí zákoníkem práce, ne tvrdým režimem služebních konkurzů. Ministr kultury Oto Klempíř k agentuře nemá žádnou formální řídicí linku. Nemusel nikomu volat, nemusel nic podepisovat. Stačilo, že jeho syn existuje v prostředí, kde příjmení otevírá dveře tišeji než jakýkoli životopis.
Vzorec, ne náhoda
Kauza Klempíř junior nestojí ve vzduchoprázdnu. Seznam Zprávy už v červnu 2026 popsaly nástup Marka Rejmana na Ministerstvo životního prostředí i případ influencera Adama Šejny. Motoristé sobě budují personální síť ve státních institucích tempem, které by obdivoval i zkušený stranický aparátčík. Každý jednotlivý případ se dá vysvětlit, omluvit, procedurálně obhájit. Dohromady ale tvoří obraz strany, která chápe veřejnou správu jako rozšířenou nástupní plochu pro vlastní lidi.
A co s tím? Automatický sankční mechanismus pro „podezřele vypadající příbuzenský nástup“ v českém právu neexistuje. Odmítnutý uchazeč by musel podat podnět k inspekci práce nebo antidiskriminační žalobu. Bez takového kroku zůstane celá věc tam, kde ji Motoristé nejspíš chtějí mít: v rovině mediální kauzy, která za dva týdny vyšumí.
Jenže právě na tom je ten příběh tak jedovatý. Nepotřebuje důkaz o telefonátu z ministerstva. Nepotřebuje přistiženého kurýra s obálkou. Stačí mu systém, který umožňuje proměnit otevřenou soutěž v neveřejný úplatek podaný rukou, a politická kultura, která to považuje za normální provoz. Dokud se to nezmění, každý další konkurz ve státní agentuře bude jen divadlo s předem obsazenou hlavní rolí.