Doprava měla být Babišova priorita. Realita? Na opravy krajských silnic nedá vláda ani korunu. A hejtmani ANO radši mlčí
Když politická strana udělá z vlastního slibu odpadkový koš, nezaslouží si shovívavost. Zaslouží si, aby jí to někdo připomněl.
Obsah článku
5. ledna 2026 podepsal Andrej Babiš programové prohlášení, v němž stojí černé na bílém: „rychlá, bezpečná a dostupná dopravní infrastruktura“ jako základ „rovnoměrného rozvoje všech regionů“. O pár měsíců později jeho vlastní ministerstvo dopravy přiznává, že v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 není na opravy krajských silnic II. a III. třídy ani koruna. Ne polovina. Ne třetina. Nula. A hejtmani, kteří ještě loni za Fialovy vlády křičeli o „ráně pro regiony“, teď řeší problém v komisích a pracovních skupinách, jako by šlo o spor o barvu fasády na krajském úřadě.
Slib, který se rozpustil v rozpočtové tabulce
Babišův tábor měl v otázce krajských silnic jasnou historii. Už v roce 2018 jeho první vláda výslovně slíbila pravidla pro dofinancování silnic II. a III. tříd ze SFDI ve výši čtyř miliard ročně. Nebyla to opoziční fantazie, byl to vlastní vládní závazek. V různých letech se částka pohybovala mezi 1,9 a 6 miliardami, ale vždy tam něco bylo. Vždy stát alespoň symbolicky přiznal, že krajské silnice nejsou jen krajský problém.
Rok 2026 je první, kdy stát říká: vaše silnice, vaše starost. A neříká to šeptem. Ministerstvo dopravy to obhajuje veřejně: příspěvky na údržbu krajských komunikací byly „nenárokové a doplňkové“, zákonným zdrojem financování má být rozpočtové určení daní a stát musí upřednostnit klíčové dopravní projekty. To není technická chyba. To je vědomá politická volba vydávaná za rozpočtovou nutnost.
Tři miliardy, které nespraví jedinou díru v silnici
Ministerstvo dopravy si přitom nechává zadní vrátka. Tvrdí, že do „krajské dopravní infrastruktury“ pošle 3,2 miliardy. Zní to slušně, dokud se člověk nepodívá, kam ty peníze skutečně míří. Ne na plošné opravy rozbitých okresek. Na přivaděče k dálnicím, návozové trasy k průmyslovým zónám, silnice napojené na Dukovany a Temelín.
Problém tedy není v tom, že by vláda na dopravu nedávala nic. Problém je, že za „regionální dopravu“ vydává něco úplně jiného než údržbu sítě, po které denně jezdí statisíce lidí do práce, k lékaři, do školy. Čtyři miliardy na běžné opravy odpovídají podle odhadů Centra dopravního výzkumu zhruba 1 600 kilometrům oprav narušeného povrchu. U těžších rekonstrukcí včetně mostů, kde Královéhradecký kraj počítal průměr přes 16 milionů za kilometr, by šlo o necelých 250 kilometrů. Nula v rozpočtu znamená, že se tyto kilometry prostě neudělají.
A konkrétní čísla jsou tvrdá. V Libereckém kraji evidují 787 kilometrů silnic v nevyhovujícím nebo havarijním stavu a 174 mostů v nejhorších kategoriích. Ve Zlínském kraji, tedy v kraji předsedy Asociace krajů Radima Holiše, bylo ke konci září 2025 přes 800 kilometrů silnic ve stavu nevyhovujícím nebo havarijním z celkových 1 770. Při nulovém státním příspěvku se tyto kilometry budou jen prodlužovat.
Když křičíte na cizí vládu a šeptáte na vlastní
Tady se dostáváme k politicky nejodpornější části celého příběhu. V roce 2025 Fialova vláda poslala krajům na silnice dvě miliardy místo čtyř. Polovinu. Reakce? Asociace krajů vydávala ostré tiskové zprávy, Holiš mluvil o „další ráně pro regiony“, hejtmani veřejně vyčíslovali desítky odložených staveb a zásahy do jiných investic.
Babišova vláda jde o celý krok dál, z poloviny na nulu, a co se děje? Ticho. Přesněji řečeno: diplomatické ticho. Asociace krajů, jejíž vedení drží Radim Holiš a Richard Brabec, oba z ANO, problém formálně řeší. Jedná se s ministrem Bednárikem, zakládají se pracovní skupiny, probíhají bilaterální konzultace. Jenže kde jsou ty tiskové konference? Kde jsou ty citáty o „ráně pro regiony“? Kde je veřejný tlak, který by donutil vládu změnit rozpočet?
Nikde. A důvod je průhledný jako čerstvě umyté čelní sklo: křičet na vlastní vládu je politicky drahé. Hejtman z ANO, který by veřejně napadl Babišův rozpočet, riskuje víc než hejtman, který napadal Fialu. Takže se vyjednává v zákulisí, kde nikdo nevidí a nikdo nepočítá body. A silnice zatím dál praskají.
Politická fikce jménem „priorita dopravy“
Řečnická otázka na závěr: jak nazvat situaci, kdy strana v opozici označí poloviční příspěvek za skandál, a po návratu k moci ho vynuluje? Slovo „pokrytectví“ je slabé. Přesnější je „politická fikce“, konstrukce reality, v níž nula na krajské silnice a 3,2 miliardy na příjezdovky k jaderným elektrárnám dohromady tvoří „prioritu dopravy a rovnoměrný rozvoj regionů“.
Středočeský kraj by při dřívějším klíči přišel o téměř 340 milionů, Jihočeský o 213 milionů, Vysočina o 178 milionů. Nejde o abstraktní čísla. Jde o konkrétní úseky, které se letos neopraví, o mosty, jejichž uzavírka se přiblíží o další rok, o objízdné trasy, které se stanou trvalým stavem.
Kraje mají vlastní rozpočty, to je pravda. Ale už při loňské polovině příspěvku mluvily o bolestivých škrtech. Při nule budou muset vybírat: havarijní most, nebo školka? Oprava průtahu, nebo dotace na dopravu? A vláda, která tohle způsobila, bude z Prahy vysvětlovat, že doprava je její priorita.
Nejsilnější pointa celého příběhu není samotná nula v jedné rozpočtové položce. Je to proměna, kterou ANO provedlo beze studu a bez vysvětlení: z opozičního „útoku na regiony“ udělalo po návratu k moci legitimní rozpočtovou strategii. A hejtmani, kteří by měli stát na straně svých krajů, stojí na straně své strany.