Důchodci se nemohli dočkat, až přijde Babiš a zvýší jim důchody. Teď si musí přiznat, že zase jednou naletěli
Andrej Babiš prodává seniorům politickou fikci už tak dlouho, že by si na to mohli zvyknout, jenže naděje umírá poslední, a u důchodců umírá nejpomaleji ze všech.
Obsah článku
Stačilo pár měsíců ve vládě a z velkolepého čtyřbodového slibu zbyly dva body, které stojí málo a vypadají hezky. Zbytek, to podstatné, to drahé, to, kvůli čemu senioři házeli lístek do urny, se tiše odsunul na neurčito. Kdo čekal zastropování důchodového věku na 65 letech a návrat ke štědřejší valorizaci, ten se dočkal příplatku pět stovek pro osmdesátníky a automatického přepočtu pro hrstku pracujících penzistů. Není to málo? Je to málo. Ale hlavně je to něco úplně jiného, než co bylo slíbeno.
Čtyři sliby, dvě drobky
Vláda ANO vstupovala do funkce s programovým prohlášením, které seniorům nabídlo jasný balík: strop důchodového věku na 65 letech, návrat valorizace zohledňující polovinu růstu reálných mezd, věkové příplatky od 80 let a zvýšení penze pracujícím důchodcům o 1,5 % ročně. Čtyři body, čtyři konkrétní čísla, žádný prostor pro interpretaci. Jenže právě ta konkrétnost se teď obrací proti autorům slibu, protože červencová novela obsahuje jen poslední dva body, ty levnější, ty symboličtější, ty, které rozpočet sotva ucítí.
Není náhoda, co v novele zůstalo a co vypadlo. Je to učebnicový příklad politické kalkulace: ponechat to, co se vejde do tiskové zprávy a nestojí moc peněz, a odložit to, co by skutečně změnilo životní úroveň milionů lidí. Pět set korun měsíčně pro osmdesátníka je milé gesto. Návrat k valorizaci, která by se promítla do každého důchodu v zemi, je systémová změna za desítky miliard. Hádejte, co přežilo.
Fiskální brzda jako alibi
Ministerstvo financí údajně zablokovalo štědřejší valorizaci s argumentem, že se má řešit v komplexnějším balíku. Propočty přitom mluví jasně: dodatečné náklady by narostly z asi dvou miliard v roce 2029 až ke 102 miliardám ročně v roce 2060. Číslo, které vypadá děsivě, a přesně tak má vypadat, protože slouží jako průhledný manévr k ospravedlnění nečinnosti.
Jenže tady je podstatné něco jiného. Babiš ta čísla znal, když slib dával. Ministerské podklady existovaly, propočty byly k dispozici, fiskální realita se od podzimu nezměnila. Přesto šel do voleb s maximalistickým příslibem a teď se tváří překvapeně, že rozpočet nespolupracuje. To není kompromis. To je laciný trik: slíbit všechno, dodat zlomek a za zbytek vinit okolnosti.
A co odbory? ČMKOS podala připomínky do meziresortního řízení, neprosadila ani vyšší valorizaci, ani strop věku v první novele. Takže ani ta údajně proodborová vláda ANO nedokázala, nebo nechtěla, ustát tlak vlastního ministra financí. Odbory posloužily jako kulisa, nic víc.
Komu vlastně vláda pomohla
Podívejme se na to střízlivě. Průměrný starobní důchod činí zhruba 21 839 korun. Pracující důchodce si podle nových pravidel polepší asi o 254 korun měsíčně za každý celý odpracovaný rok, a první automatické navýšení přijde nejdřív v lednu 2028. To není revoluce, to je kosmetika. Navíc stát počet potenciálně zasažených pracujících seniorů v otevřených podkladech k novele explicitně nevyčíslil, takže ani nevíme, kolika lidí se ta částka reálně dotkne.
Věkové příplatky? Pět set korun v 80, 85, 90 a 95 letech, tisícovka ve sto. Oproti dosavadním tisíci korunám v 85 letech a dvěma tisícům ve sto je to přeskládání balíčku, ne jeho zvětšení. Člověk, který se dožije sta let, dostane ve výsledku stejnou tisícovku jako dosud, jen po cestě nasbírá pár menších dávek navíc. Opticky víc, reálně skoro totéž.
A ten slíbený strop 65 let? Odsunut do druhé novely s plánovanou účinností od ledna 2028. Jenže kdo dnes garantuje, že druhá novela vůbec vznikne v této podobě? Nikdo. Ministerstvo práce ještě v březnu 2026 veřejně prezentovalo první fázi i s vyšší valorizací a druhou fázi se stropem věku. O čtyři měsíce později obojí zmizelo z první novely. Pokud se plán mění každé čtvrtletí, má smysl brát jakýkoli harmonogram vážně?
Vzorec, který se opakuje
Nejde o ojedinělý incident. Jde o systémový vzorec, který je bezpečně doložitelný už v tomto volebním cyklu: maximalistický slib na začátku, postupné ořezávání v legislativním procesu, nakonec dodání symbolického minima zabalené do triumfální tiskové zprávy. Resort financí hraje roli špatného policisty, premiér roli toho, kdo by rád, ale nemůže. Senioři hrají roli vděčného publika, které má tleskat za to, že dostalo alespoň něco.
Téměř 2,4 milionu příjemců starobního důchodu v Česku si zaslouží víc než recyklované sliby a přeskládané příplatky. Zaslouží si politiky, kteří řeknou pravdu ještě před volbami: kolik to bude stát, odkud se to vezme a co se za to musí obětovat. Místo toho dostávají Babišovu metodu: velká slova, malé činy a věčný příslib, že to nejlepší teprve přijde.
Přijde. Určitě. Možná v druhé novele. Možná v dalším volebním období. Možná nikdy, ale to už bude problém někoho jiného.