Důchodci trpí za nižší penze a stejně je to k ničemu. Nevyvážený poměr pracujících a seniorů nás stejně dožene
Česká vláda předvádí učebnicový příklad politické fikce: škrtne seniorům na valorizaci a tváří se, že tím zachránila penzijní systém.
Obsah článku
Lednový slib, červencový ústup, rozpočtový účet, který nikam nezmizel. Kabinet na začátku roku slavnostně oznámil návrat k vyšší valorizaci důchodů navázané na polovinu růstu reálných mezd. O půl roku později tentýž bod tiše vyškrtl z připravované novely. Zůstaly jen kosmetické bonusy pro seniory nad osmdesát a automatický přepočet pro ty, kdo v penzi dál pracují. Kdo si myslí, že tohle je reforma, ten si plete účetnictví s řešením. Stát přesunul číslo z jedné kolonky do druhé a doufá, že si toho nikdo nevšimne.
Laciný trik s valorizací
Odložit vyšší valorizaci je politicky nejpohodlnější manévr, jaký si lze představit. Dnešní důchodci nemají lobbistickou sílu odborů ani mediální páku korporací. Jsou tiší, rozptýlení a závislí. Podle průzkumu Generali penzijní společnosti spoléhá 98 % dotázaných na státní důchod jako na hlavní zdroj příjmů ve stáří. Třetina se bojí, že jí peníze nebudou stačit. A 72 % těch, kdo si v penzi přivydělávají, to dělá z holé nutnosti, ne z lásky k práci.
Takže když vláda přibrzdí valorizaci, nepřibrzdí abstraktní rozpočtovou položku. Přibrzdí peníze na léky, na energie, na jídlo. A přitom ví, že tím systémově nevyřeší vůbec nic. Protože účet za stárnutí populace nepřijde jen přes důchody.
Účet, který přijde jinudy
Tady se odhaluje celá průhlednost tohoto manévru. Vláda šetří na penzích, ale výdaje na příspěvek na péči jí mezitím explodují pod rukama. Za rok 2025 stát vyplatil na příspěvku na péči 46,4 miliardy korun. V lednu 2026 činil samotný měsíční objem 4,1 miliardy, což odpovídá ročnímu tempu téměř 49,2 miliardy. Meziroční nárůst za první čtyři měsíce roku 2025 byl přes 23 procent.
Kdo tohle vidí a stále tvrdí, že odklad valorizace je „moudré hospodaření“, buď neumí počítat, nebo doufá, že to neumíme my. Úspora na jedné straně rozpočtu se vrací přes péči, přes sociální služby, přes rodinné rozpočty lidí, kteří se o své rodiče starají sami, protože systém na ně nestačí. Stát problém neřeší. Jen mění adresu, na kterou dorazí složenka.
Demografie nepočká na volební cyklus
Jádro celého problému je brutálně jednoduché a žádný politik ho nechce vyslovit nahlas. Dnes připadají na jednoho seniora zhruba 2,9 člověka v produktivním věku. Do roku 2050 to bude asi 1,7. Evropská komise výslovně varuje, že poměr závislosti starší populace v Česku poroste rychle zejména po roce 2030. OECD k tomu dodává, že pokud by se politicky vrátil strop důchodového věku na 65 let, musely by se buď zvýšit odvody, nebo dál snížit penze. Třetí cesta neexistuje.
A přesně tady je ta politická fikce v plné kráse. Vláda v lednu slíbila strop 65 let i štědřejší valorizaci. V červenci obojí odložila. Ale nikomu neřekla, co místo toho. Protože říct pravdu znamená přiznat, že každé poctivé řešení někomu bere: voličům jistotu, politikům popularitu, rozpočtu prostor. Národní rozpočtová rada už v dubnu 2025 napsala, že hlavní náklady reformy nesou generace narozené od poloviny sedmdesátých let a mladší. Jinými slovy: ti, kdo dnes pracují a platí odvody, se nedočkají ani díků, ani srovnatelné penze.
Past bez bezbolestného východiska
Řešení existují. Jsou ale nepříjemná všem. Delší setrvání na trhu práce. Parametrická disciplína, kterou žádná vláda nechce uzamknout, protože by přišla o volební páku. Posílení soukromého spoření, kde 41 % lidí nemá vůbec žádnou přípravu na penzi. A hlavně oddělené, poctivé financování dlouhodobé péče, která roste rychleji než cokoli jiného v sociálním rozpočtu.
Jinde v Evropě se tyto věci zamykají do automatických pravidel. Finsko, Švédsko, Portugalsko i Nizozemsko mají vazbu důchodového věku na očekávanou délku života. V Česku se totéž téma vrací každé čtyři roky jako předvolební rétorika. Jednou se přidá, podruhé se ubere. Systém mezitím stárne rychleji, než politici stíhají měnit sliby.
Současná vláda neudělala nic jiného než to, co dělaly vlády před ní: koupila si čas za peníze důchodců. Jenže čas je přesně to, co nám demografická křivka nedává.