Důchodcům rozdávat a šetřit na dětech. Babiš chce zrušit 9. ročník základní školy, jen aby ušetřil 50 miliard
Padesát miliard, které nikdo nedokáže spočítat, má zachránit rozpočet země, která své školy systematicky vyhladovuje.
Obsah článku
Když politici hledají, kde seškrtat, obvykle míří tam, kde se oběti nemohou bránit u volební urny. Čtrnáctileté děti nevolí. Senioři ano, a je jich přes dva miliony. V červenci 2026 Andrej Babiš veřejně podpořil návrh, který ve veřejné debatě tlačí jeho koaliční partner Tomio Okamura a argumentačně podkládá Petr Mach, politický náměstek ministryně financí nominovaný za SPD: zrušit devátý ročník základní školy a ušetřit prý až 50 miliard korun ročně. Zní to jako reforma. Ve skutečnosti je to rozpočtová fikce zabalená do školské politiky.
Padesát miliard, které neexistují
Číslo 50 miliard obíhá mediálním prostorem jako hotový fakt. Jenže veřejně dostupná metodika k němu neexistuje. Žádná vládní studie, žádný rezortní audit, žádná recenzovaná analýza. Podle Karla Garguláka z PAQ Research je přímo uchopitelný efekt zrušení jednoho ročníku základní školy něco přes 12 miliard korun ročně. I sám Mach připouští, že plná částka by nabíhala postupně, až devět let po zavedení reformy. Devět let. To je horizont, ve kterém se vystřídají minimálně dvě vlády a ve kterém dnešní prvňáčci budou dávno po maturitě.
A teď ta nejlepší ironie: první roky by systém vůbec neušetřil. Střední školy by přechodně pojaly jeden ročník navíc, výuka na středních je dražší než na základkách, takže účet za „úsporu“ by zpočátku narostl. Kdo tohle voličům vysvětlí? Nikdo, protože to se do facebookového videa nevejde.
Stejné číslo, opačný směr
Padesát miliard. Přesně tutéž částku, jen s opačným znaménkem, používají EDUin, PAQ Research a think-tank IDEA, když popisují, kolik peněz české školství potřebuje navíc, aby vůbec splnilo už přijaté závazky. Rozpočet na rok 2027 by podle nich měl ve vzdělávání dosáhnout minimálně 334 miliard korun, tedy o zhruba 50 miliard víc, než kolik systém dostává dnes.
Jedna strana politického spektra tedy říká: „Ušetříme 50 miliard tím, že školu zkrátíme.“ Druhá, odborná strana říká: „Potřebujeme 50 miliard přidat, aby školy fungovaly.“ Obě strany mluví o stejném systému, o stejných dětech, o stejných učitelích. Rozdíl je v tom, kdo se dívá na čísla a kdo na volební průzkumy.
Ministr školství Plaga, člen téže vládní koalice, návrh veřejně odmítl. Dívat se na už tak podfinancované školství optikou úspor je podle něj krátkozraké. Okamura není člen vlády, připomněl Plaga. Koalice se tak hádá sama se sebou, což o kvalitě návrhu vypovídá víc než jakýkoli expertní posudek.
„Jinde mají osm let“, a co dál?
Zastánci zkrácení rádi ukazují na Polsko, Německo nebo Maďarsko. Mají osmiletou základku, tak proč ne my? Jenže tahle věta bez dovětku je čistá manipulace.
- Polsko má osmiletou základní školu, ale povinné vzdělávání trvá do 18 let; po základce žák pokračuje na vyšším stupni.
- Německo vyžaduje podle spolkové země 12 až 13 let povinného vzdělávání, zpravidla do 18 nebo 19 let věku.
- Maďarsko startuje povinnou docházku už ve třech letech a celkem ji natahuje na 13 let.
Česko podle Eurydice patří se svými deseti lety povinného vzdělávání (od pěti do patnácti let) spíš k zemím s relativně časným koncem. Zkrátit ho ještě o rok by neznamenalo přiblížení se Evropě. Znamenalo by to vzdalování.
Účet zaplatí ti, kdo se nemohou bránit
Průhledný manévr má jednu oběť, o které se v politické debatě nemluví: děti ze sociálně slabších rodin. OECD ve své zprávě o Česku opakovaně varuje, že český systém silně znevýhodňuje žáky bez rodinné opory. Příliš časné rozřazování do vzdělávacích drah zvyšuje váhu toho, do jaké rodiny se dítě narodilo, a snižuje váhu jeho talentu. OECD výslovně doporučuje odložit výběr dráhy až na konec povinné docházky.
Zrušení devátého ročníku by udělalo pravý opak. Posunulo by rozhodování o střední škole o rok dřív, do věku třinácti let. Přijímací zkoušky v nižším věku, menší zralost, větší závislost na tom, jestli doma někdo pomůže s přípravou. Děti z rodin, kde rodiče maturitu nemají, by na to doplatily nejvíc. Ale ty nevolí a jejich rodiče většinou nechodí na demonstrace.
Reforma, nebo laciný trik?
Celý návrh nevznikl na ministerstvu školství. Nepředcházela mu odborná debata, kulatý stůl s řediteli škol ani pilotní projekt. Vznikl na sociálních sítích, v okruhu SPD, a Babiš ho převzal jako „velké téma“. Směr je obrácený: nejdřív politický marketing, pak hledání argumentů. Programové prohlášení téže vlády přitom akcentuje důchody, valorizace, zastropování důchodového věku, tedy témata s okamžitou volební návratností. Škrtat se má tam, kde se politický účet předloží až za generaci.
Není to reforma vzdělávání. Je to pokus převléct rozpočtový škrt za modernizaci a poslat fakturu dětem, které ještě neumějí číst.