Generace, na kterou vláda zapomněla: Senioři a mladí dárky dostali, na ekonomické tahouny země ale nikdo nemyslí
Česká politika umí být štědrá, ale jen k těm, kdo se jí vyplatí. Třicátníci a čtyřicátníci, kteří tahají ekonomiku, vlastní politickou adresu nemají.
Obsah článku
Existuje skupina lidí, která platí nejvyšší daně, splácí nejdražší hypotéky v historii, živí děti a zároveň financuje důchody svých rodičů. A přesto, když si otevřete programové prohlášení vlády, nenajdete pro ni jedinou kapitolu, jediný nadpis, jediný slib adresovaný přímo jí. Senioři mají strop důchodového věku, valorizace, věkové příplatky. Mladé rodiny mají zvýhodněné půjčky na bydlení a bonus za narozené dítě. Studenti mají koleje. Třicátníci a čtyřicátníci mají ticho. Ne proto, že by na ně nikdo nezapomněl omylem. Ale proto, že se politikům nevyplatí na ně myslet.
Klientelismus jako rozpočtová disciplína
Podívejme se na čísla, protože ta lžou hůř než programová prohlášení. Státní rozpočet na rok 2026 vyčleňuje na dávky důchodového pojištění 739,6 miliardy korun. Na bydlení a územní rozvoj jde 32,6 miliardy. Poměr je dvacet tři ku jedné. Řádná valorizace zvýšila průměrný starobní důchod o 3,1 procenta a jen za prvních pět měsíců roku 2026 byly výplaty důchodů meziročně vyšší o 9,8 miliardy korun. To není sociální politika, to je investice do volebního výsledku.
A funguje to. Věková skupina 65+ patří k nejdisciplinovanějším voličům v zemi. Naproti tomu lidé mezi 25 a 44 lety vykázali ve sněmovních volbách 2025 nejslabší účast ze všech kohort; podle společné povolební studie STEM/SIMAR jen 63 procent u skupiny 25–34 let a 65 procent u 35–44 let. Proč by politik dával dárky někomu, kdo si pro ně ani nepřijde?
Jazyk, který vás vymazává
Průhledný manévr současné vlády nespočívá v tom, že by třicátníkům aktivně škodila. Spočívá v tom, že je rozpustila do kategorií, které zní lépe v tiskovce. V programovém prohlášení najdete „mladé rodiny“, „zaměstnance“, „klíčové profese“, „rodiče malých dětí“. Nikde nenajdete „lidé 30–45 let“. Jako by neexistovali.
Přitom právě tato skupina nese na zádech celou architekturu slibů pro ostatní:
- Senioři dostávají strop odchodu do důchodu na 65 letech, obnovený valorizační vzorec, věkové příplatky pro 80+, dřívější důchod pro náročné profese a automatické navyšování za práci ve stáří.
- Mladé rodiny dostávají státní podporu financování bydlení, zvýhodněnou půjčku na akontaci, podporu úroků hypoték pro rodiny s dítětem do šesti let a bonus za narozené dítě.
- Studenti dostávají podporu výstavby kolejí.
- Třicátníci bez dětí, s odrostlými dětmi nebo bezdětní páry? Nic. Žádná kategorie, žádný jazyk, žádná adresa.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ve svém přehledu za prvních sto dní vlády komunikovalo změny pro seniory a rodiny. Ani slovo o mladším středním věku. Když vás stát neumí pojmenovat, nemůže vás ani obdarovat.
Politická fikce jménem „rodičovský příspěvek pro všechny“
Zastánci vlády namítnou: ale vždyť se chystá zvýšení rodičovského příspěvku z 350 na 400 tisíc korun od ledna 2027. Jenže to je laciný trik. Rodičovský příspěvek není benefit pro třicátníky, je to benefit pro rodiče malých dětí. Třicátník, který děti nemá, nechce nebo už je má ve škole, z toho nedostane ani korunu. Přesto se tato položka v mediálním provozu pravidelně prodává jako „pomoc mladým“. Komu přesně?
Stejná logika platí pro zvýhodněné hypotéky. Podmínkou je dítě do šesti let. Bezdětný pár ve třiceti, který si chce pořídit první byt, na podporu úroků nedosáhne. Stát mu říká: nejdřív se rozmnoži, pak ti pomůžeme. To není rodinná politika. To je demografický nátlak zabalený do sociálního programu.
Genderová trhlina, o které se nemluví
V celém příběhu zapomenuté generace je ještě jedna vrstva, kterou politici přehlížejí s obzvláštní elegancí. Ženy ve věku 35–44 let měly ve volbách 2025 o třináct procentních bodů nižší účast než muži stejného věku. Třináct bodů. To není statistická odchylka, to je propast.
A dává to smysl. Právě ženy v tomto věku nesou největší pečovatelskou zátěž: malé děti, stárnoucí rodiče, domácnost. Nemají čas chodit k volbám, nemají čas sledovat politiku, nemají čas se organizovat. A protože nevolí, politici k nim nemluví. Protože k nim politici nemluví, nemají důvod volit. Kruh se uzavírá.
Řešení existuje, ale vyžaduje něco, co politici nesnášejí
Důkaz, že mobilizace funguje, leží přímo v datech. Nejmladší voličská kohorta se ve volbách 2025 dostala na 68 procent účasti, tedy na celospolečenský průměr. Stačil silný impuls. Podle STEM je těžiště podpory STAN i Pirátů se Zelenými jednoznačně u voličů do 45 let. Potenciál tam je. Chybí odvaha ho oslovit přímo, ne přes zástupné kategorie rodin a zaměstnanců.
Třicátníci a čtyřicátníci nepotřebují soucit. Potřebují, aby je někdo pojmenoval jako politický subjekt, s vlastními tématy, vlastním jazykem a vlastním rozpočtovým řádkem. Dokud se tak nestane, zůstanou tím, čím jsou dnes: generací, která platí účty za dárky, které dostávají jiní.