Jak chytře zakrýt, že vláda nemá kandidáta proti Pavlovi? Podle Macinky by to rozdělovalo společnost, sám to přitom dělá neustále
Ministr zahraničí Petr Macinka v lednu říkal, že společný kandidát na Hrad „dává smysl“. O půl roku později mluví o sjednocování. Co se změnilo? Nic, kromě toho, že jméno pořád chybí.
Obsah článku
Když politik v lednu aktivně hledá kandidáta a v létě už vysvětluje, proč ho vlastně hledat nemusí, nestojíme před státnickým prozřením. Stojíme před průhledným manévrem člověka, který zjistil, že v šuplíku nic není, a místo přiznání přehodil výhybku na vznešenější kolej. Macinka nepřestal chtít porazit Petra Pavla. Přestal věřit, že na to má čím.
Lednový Macinka versus letní Macinka: dvě verze jednoho politika
V lednu 2026, dva dny po sněmu ANO, seděl Macinka před kamerami a bez zaváhání prohlásil, že společný kandidát vládní koalice na prezidenta dává smysl. Babiš tehdy mluvil o startu „seriózní debaty“ na začátku roku 2027, připouštěl i variantu prezidentky, testoval terén. Atmosféra byla ofenzivní, koalice ANO, SPD a Motoristů se tvářila, že Hrad je projekt, ne sen.
A pak přišlo léto. Macinka v Interview ČT24 najednou rámuje Pavla jako prezidenta, který společnost nespojuje, a celou debatu posouvá od otázky „koho postavíme“ k otázce „zda vůbec chceme další polarizaci“. Jako by někdo přepsal scénář uprostřed natáčení. Jenže scénář nikdo nepřepsal. Jen se ukázalo, že obsazení hlavní role je problém.
Personální poušť za fasádou velkých slov
Podívejme se na data, protože ta jsou neúprosná. STEM/MARK v květnovém trackingu staví Pavla na první místo a za jediného vážnějšího soupeře označuje Andreje Babiše. Nikoli Havlíčka. Nikoli Schillerovou. Nikoli žádné překvapivé jméno z druhé řady. Babiše, tedy muže, který s Pavlem už jednou prohrál, který vlastní kandidaturu opakovaně vylučuje a kterého momentálně chrání poslanecká imunita v kauze Čapí hnízdo.
Šest z deseti lidí přitom v témže průzkumu nemá preferovaného kandidáta na příštího prezidenta. To znamená, že prostor pro nové jméno existuje. Ale koalice ho neumí zaplnit. A právě tady nastupuje Macinkova rétorika o „nerozdělování“, je to politická fikce, která má zakrýt fakt, že za oponou je prázdno.
STEM/MARK navíc výslovně říká, že kdo chce v prezidentské volbě uspět, měl by budovat známost a image alespoň dva roky předem. Píšeme léto 2026. Volba bude na přelomu 2027 a 2028. Hodiny tikají a koalice místo představování kandidáta filozofuje o společenském smíru.
Sjednocovatel s šedesátiprocentní nedůvěrou
A teď ta nejpikantnější část. Macinka argumentuje tím, že prezident má společnost spojovat. Dobře, jak si v tomto ohledu stojí on sám? Lednová čísla CVVM jsou výmluvná: Macinkovi důvěřuje 24 procent veřejnosti, nedůvěřuje 60 procent. To je identický poměr jako u Tomia Okamury. Filip Turek je na tom ještě hůř, 70 procent nedůvěry.
Řečnická otázka se nabízí sama: kdo tu vlastně rozděluje společnost? Člověk, který volá po smíru a přitom patří k nejméně důvěryhodným tvářím české politiky? Nebo prezident Pavel, jemuž totéž CVVM naměřilo 62 procent důvěry?
Ještě pikantněji vyznívá detail, který snadno přehlédnete: i mezi voliči Motoristů sobě má Pavel důvěru 48 procent, Babiš 45. Ani vlastní elektorát Macinkovy strany není automaticky proti úřadujícímu prezidentovi. Představa, že celý vládní tábor stojí semknutý proti Pavlovi a jen čeká na správné jméno, je laciný trik. Data říkají něco jiného.
Babišovo mlžení a cena za druhou prohru
Zbývá otázka, proč se koalice tak křečovitě vyhýbá přiznání, že prostě nemá koho postavit. Odpověď je strategická i osobní. Strategicky by takové přiznání potvrdilo Pavlovu výhodu v momentě, kdy je ještě dost času ji nahlodávat. Osobně je to hlavně Babišův problém.
Babiš je podle dat jediný, kdo Pavlovi vůbec „dýchá na záda“. Zároveň je to muž, který s ním v roce 2023 prohrál přímý souboj. Druhá porážka od stejného soupeře by nebyla jen volební neúspěch, byla by definitivním potvrzením stropu, za který se Babiš mimo jádro ANO nedostane. A pak je tu kauza Čapí hnízdo: Babiš je obžalovaný, podle iROZHLAS ho bude pravděpodobně možné znovu stíhat až po skončení mandátu Sněmovny. Prezidentský úřad přitom zahrnuje pravomoc milosti včetně abolice. Není důkaz, že právě tohle je Babišův motiv. Ale je legitimní se ptát, proč je kolem jeho případné kandidatury tak husté mlčení.
Co zbývá voličům koalice
Macinkova rétorika o sjednocování společnosti není principiální postoj. Je to nouzový únik z místnosti, kde chybí nábytek. V lednu byl ochoten hledat kandidáta. V létě vysvětluje, proč ho hledat nemusí. Mezi těmito dvěma body se nezměnil svět, změnila se jen míra, v jaké si koalice uvědomila vlastní prázdnotu.
Voliči ANO, SPD a Motoristů si zatím mohou vybrat mezi Babišem, který kandidovat nechce, Havlíčkem a Schillerovou, kteří v datech zaostávají, a vznešenými řečmi o tom, že důležitější než jméno je společenský smír. Šest z deseti lidí zatím neví, koho by na Hrad chtěli. Koalice jim v tom ochotně sekunduje, protože to sama neví taky.