Jak naštvat úplně všechny? Lidovci přišli s nápadem, který nikoho nepotěší. Řekl jim někdo, že takhle volby nevyhrají?
KDU-ČSL chce zavřít velké obchody na všechny státní svátky. Strana s 2,4 procenta v průzkumech tak místo hledání nových voličů obkresluje starou identitu pro publikum, které se vejde do jednoho autobusu.
Obsah článku
Lidovci si vybrali téma, které jim nepřidá jediného voliče — a s velkou pravděpodobností odradí ty, které ještě mají. Stačí v létě 2026 předložit návrh zákona, který rozšiřuje zákaz prodeje ve velkých obchodech na všechny státní svátky, a tvářit se přitom, jako byste právě zachránili českou rodinu. Lidovci to zvládli s grácií hodnou lepší věci. Jejich sněmovní tisk 243 přidává k dnešním zavřeným dnům ještě Velký pátek, 1. květen, oba červencové svátky a 17. listopad. Štědrý den by zůstal otevřený jen do poledne. Výjimky pro lékárny, pumpy a malé prodejny zůstávají. A Sněmovna, která nemá nejmenší chuť to schválit, si může návrh založit vedle opačného návrhu ODS na úplné zrušení celého zákona.
Regulace, která nikoho neuspokojí
Problém lidoveckého návrhu není v tom, že by byl morálně špatný. Problém je v tom, že je systémově nedotažený a politicky mrtvý ještě před prvním čtením. Chcete chránit zaměstnance maloobchodu? Fajn. Ale proč jen ty ve velkých prodejnách nad 200 metrů čtverečních? Číšník, který v neděli roznáší obědy, si může o svátečním klidu nechat zdát. Zdravotní sestra taky. Novinář rovněž. Zákon chrání selektivně jednu profesi v jednom segmentu trhu a tváří se přitom, jako by šlo o univerzální princip.
Zákazníci, kteří si zvykli nakupovat 1. května nebo 17. listopadu, přijdou o možnost zajít do supermarketu. Velké řetězce přijdou o provozní dny. A zaměstnanci malých prodejen, kteří stojí za kasou ve stejný svátek jen o pár metrů dál? Ti se mohou dívat, jak jejich kolegové z hypermarketu slaví doma. Tohle není ochrana pracujících. Tohle je legislativní záplata, která rozšiřuje omezení, aniž by rozšiřovala spravedlnost.
Stará písnička pro prázdný sál
Kdo sleduje českou politiku déle než jedno volební období, ten ví, že zavírání obchodů o svátcích je pro lidovce totémové téma. Už v roce 2016, když se v Senátu rodil zákon 223/2016 Sb., zaznívaly hlasy požadující uzávěru na všechny svátky bez výjimky. Tehdejší kompromis zredukoval seznam, Senát jej pak částečně vrátil zpět a výsledkem je dnešní chaotický mix, ve kterém 8. května musíte mít zavřeno, ale 1. května ne. Matoucí? Bezpochyby. Ale řešení není přihodit další svátky do stejného děravého systému.
Lidovci to přitom vědí. Marek Výborný mluví o „srozumitelných pravidlech“, jenže srozumitelnost by vyžadovala buď úplné zrušení zákona, nebo jeho důsledné rozšíření na všechny profese a všechny dny. Ani jedno z toho KDU-ČSL nenavrhuje. Místo toho předkládá kosmetickou úpravu existujícího kompromisu a balí ji do rétorického celofánu rodinných hodnot.
Dvě a půl procenta hledají smysl života
A tady se dostáváme k jádru věci, které je drsnější než jakýkoli spor o otevírací dobu. Červnový volební model NMS měří KDU-ČSL na 2,4 procenta. Volební jádro, tedy lidé, kteří stranu volí stabilně a s jistotou, tvoří šest desetin procenta. Potenciál je 5,4 procenta, což zní nadějně, dokud si neuvědomíte, že potenciál znamená „za ideálních podmínek by nás možná zvážili“. Ideální podmínky přitom nevypadají jako předkládání úzce zaměřené legislativy pro publikum, které už dávno máte.
Návrh na rozšíření sváteční uzávěry neosloví žádného nového voliče. Neosloví liberála, který chce nakupovat, kdy se mu zachce. Neosloví pragmatika z ANO, který řeší ceny, a ne kalendář. Neosloví ani frustrovaného zaměstnance, protože ten vidí, že zákon chrání jen část jeho kolegů. Osloví hodnotové jádro KDU-ČSL, tedy lidi, kteří stranu volili, volí a budou volit bez ohledu na to, co předloží. Je to signál dovnitř, ne ven. Identitární gesto, ne růstová strategie.
Střet dvou fikcí
Ve Sněmovně se teď potkávají dva neslučitelné návrhy. ODS chce zákon o prodejní době zrušit úplně, Motoristé to podporují, ANO je vlažné a Piráti mluví o debatě, což v politickém slovníku znamená „nechceme se vyjádřit“. Proti tomu stojí lidovecký návrh na maximální rozšíření. Ani jeden nemá předem připravenou většinu. Ani jeden neřeší skutečný problém, kterým je absence jednotného principu.
Německo má restriktivní neděle a funguje. Polsko zavřelo neděle a funguje. Ale obě země mají čitelný systém, ne mozaiku výjimek a arbitrárních hranic. Český zákon o prodejní době je od začátku politický hybrid a lidovecký návrh z něj nedělá nic lepšího. Jen přidává další vrstvu omezení na stavbu, která už deset let stojí na vratkých základech.
Pokud chce KDU-ČSL přežít jako samostatná parlamentní strana, potřebuje téma, které osloví těch chybějících tři a půl procenta k pětiprocentní hranici. Zavírání obchodů o svátcích to téma není. Nikdy nebylo. A čím hlasitěji ho opakují, tím zřetelněji je slyšet ticho kolem nich.