Jak řekli, tak udělali. Neziskovky začínají kvůli škrtům lapat po dechu a Motoristé mohou slavit
Humanitární pomoc minus 70 %, Program Ukrajina zrušen celý. Tohle není úsporné opatření, tohle je politický manifest.
Obsah článku
Když ministryně financí Schillerová v lednu mluvila o pěti až deseti procentech provozních úspor napříč kapitolami, znělo to jako rozumná dieta po letech přejídání. Jenže rozpočet ministerstva zahraničí, které vede Petr Macinka z Motoristů, dostal zásah sedminásobně až čtrnáctinásobně hlubší, než jaký Schillerová prezentovala jako normu. Humanitární pomoc spadla ze 165 na 50 milionů korun, transformační spolupráce ze sta na třicet, rozvojová spolupráce z 562 na 334 milionů. A půlmiliardový Program Ukrajina? Ten prostě přestal existovat. Kdo tvrdí, že jde o plošné utahování opasků, buď neumí počítat, nebo nechce.
Úspora jako politická hierarchie
Pojďme si přestat lhát do kapsy. Slovo „úspora“ předpokládá, že škrtáte rovnoměrně, že bolest je sdílená, že jde o technické cvičení bez ideologického podtextu. Nic z toho se tady neděje. Když jedna rozpočtová linie přijde o deset procent a jiná o sedmdesát, není to rozpočtová disciplína. Je to rozhodnutí o tom, co je zbytné. A zbytná se ukázala být právě ta agenda, kterou Motoristé roky rámovali jako výdaje na „progresivistické neziskovky“ a zahraniční dobrodružství.
Jejich oficiální program sice neobsahuje větu „zrušíme humanitární pomoc Ukrajině“. Obsahuje ale všechno, co k takovému výsledku vede: rétorika úsporného státu, nedůvěra k neziskovému sektoru, důraz na to, že peníze se mají hledat ve škrtech, ne v daních. Macinka dostal ministerstvo zahraničí a rozpočet dopadl přesně tak, jak by člověk čekal. Žádné překvapení, žádný skandál. Jen důsledné provedení ideového programu, který voliči Motoristů koupili.
Obrat o sto osmdesát stupňů uvnitř státu
Nejabsurdnější na celé věci je, že ještě v září 2025 samo MZV předložilo materiál, který počítal s pokračováním Programu Ukrajina na roky 2026 až 2030 s roční alokací miliardy korun. Miliarda. O pár měsíců později tatáž kapitola dostane nulu. To není změna kurzu, to je otočka na místě, při které se z palubní desky vysypou všechny přístroje.
A zbylých padesát milionů na humanitární pomoc? Z nich MZV už v únoru poslalo deset milionů na generátory do Dnipropetrovské oblasti. Pro zbytek roku tedy zůstává čtyřicet milionů na celý svět. Čtyřicet milionů pro zemi, která se ráda hlásí k hodnotové zahraniční politice. To je částka, za kterou v Praze koupíte slušný byt.
Kdo lapá po dechu a proč to není metafora
Člověk v tísni hlásí zastavený projekt vzdělávání a duševního zdraví na Ukrajině za 33 milionů na tři roky. Charita ČR přišla o centra podpory duševního zdraví v nemocnicích, o rekvalifikace pro vnitřně vysídlené a o pomoc uprchlíkům v Moldavsku. ADRA zastavuje projekty pitné vody, odpadového hospodářství a distribuce potravin. Podle Seznam Zpráv jde o desítky tisíc lidí, kteří přijdou o konkrétní podporu.
Tady nejde o abstraktní „zahraniční pomoc“, která se českého voliče netýká. Organizace jako Diakonie, ADRA nebo Charita fungují i v českých regionech. Senátorka Seitlová na červnovém briefingu varovala, že škrty ohrožují základní služby pro občany. Vládní programové prohlášení slibuje posílení civilní obrany a krizového řízení, ale konkrétní plán, kdo nahradí terénní kapacity neziskovek při další povodni nebo krizi, v něm nenajdete. Protože neexistuje.
Slavit je snadné, nahradit je těžké
Motoristé mohou být spokojeni. Rozpočet odpovídá jejich světonázoru, jejich ministr ho podepsal, jejich koaliční většina ho protlačila Sněmovnou. Otevřený dopis, který FoRS a desítky organizací poslaly v únoru premiérovi, zůstává bez odpovědi. Ticho je taky odpověď.
Jenže politická spokojenost má expiraci. Víceleté týmy odborníků, terénní koordinátoři, know-how budované dekádu se nedají obnovit rozpočtovou položkou v příštím roce. Až přijde další krize, ať už doma, nebo za hranicemi, stát zjistí, že škrtl nejen peníze, ale i schopnost reagovat. A to se na žádném volebním plakátu slavit nebude.