Jak se zbavit Pavla? Rajchl má skvělý nápad: Zrušme přímou volbu prezidenta. Dokud byl ale na Hradě Zeman, nikomu to nevadilo
Máloco odhalí politika spolehlivěji než okamžik, kdy začne měnit pravidla hry přesně ve chvíli, kdy prohrává.
Obsah článku
Jindřich Rajchl, poslanec zvolený na kandidátce SPD a předseda strany PRO, přišel v televizním pořadu s nápadem, který zní jako ústavněprávní seminář, ale čte se jako osobní účet: zrušme přímou volbu prezidenta. Načasování je přitom průhledné až trapné. Dokud na Hradě seděl Miloš Zeman, nikdo z Rajchlova politického okruhu nepožadoval změnu systému. Naopak, SPD v lednu 2019 veřejně obhajovala, že bylo správné podpořit Zemana právě v prezidentské volbě. Přímá volba tehdy nebyla problém. Byla nástroj. Problémem se stala až tehdy, když z ní vzešel Petr Pavel.
Princip, který se objeví na objednávku
Rajchlova argumentace má jednu slabinu, kterou žádná ústavní rétorika nezakryje: načasování. Kdyby šlo o dlouhodobou reformní linii, čekali bychom ji v letech 2013, 2018 nebo aspoň 2023. Nic takového se v otevřených archivech nenašlo. Rajchl v Zemanově éře veřejně neotevíral zrušení přímé volby. Jeho dnešní tábor naopak z přímé volby těžil a chválil ji.
A pak přišel Pavel. A najednou je přímá volba systémová chyba.
Rajchl přitom neoperuje ve vzduchoprázdnu. Už 25. června 2026 v debatě na CNN Prima NEWS popisoval Pavlovu účast na summitu NATO jako „osobní trucovný projekt“ a zpochybňoval jeho motivace. Srpnový návrh na zrušení přímé volby není izolovaná ústavní meditace. Je to další dílek mozaiky, která má jediný cíl: delegitimizovat konkrétního prezidenta. Že se to balí do hávu principiální debaty o ústavním uspořádání? Politická fikce prvního řádu.
Ústava není taktická zbraň
Buďme féroví k samotnému problému, ne k Rajchlovi. Napětí v české Ústavě skutečně existuje. Prezident volený přímo šesti miliony hlasů má silný symbolický mandát, ale jeho reálné pravomoci jsou omezené a zčásti vázané na kontrasignaci premiéra. Článek 54 Ústavy zakotvuje přímou volbu, článek 56 upravuje její proceduru. To je legitimní téma pro akademický sál i pro seriózní politickou debatu.
Jenže seriózní debata vypadá jinak. Vyžaduje konzistenci, člověk ji vede za Zemana i za Pavla. Vyžaduje konkrétní návrh ústavního textu, ne televizní bonmot. A především vyžaduje politickou realitu, ve které má šanci projít. Rajchlův nápad nesplňuje ani jedno z toho.
Senátní matematika jako studená sprcha
Ústavní zákon v Česku potřebuje souhlas třípětinové většiny všech poslanců, tedy minimálně 120 hlasů, a třípětinové většiny přítomných senátorů. Podívejme se na složení Senátu k únoru 2026:
- ODS a TOP 09: 30 senátorů
- STAN: 18
- ANO: 15
- KDU-ČSL a nezávislí: 12
- SEN 21 a Piráti: 5
- Nezařazení: 1
Celkem 81 křesel. Třípětinová většina přítomných znamená, že i při plné účasti musí pro hlasovat nejméně 49 senátorů. Kluby ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL dohromady drží 60 křesel. Představa, že by tyto kluby, vesměs provládní nebo prokoaliční, odhlasovaly zrušení přímé volby na popud opozičního poslance, který vede otevřenou kampaň proti prezidentovi, patří do žánru politické sci-fi. A to jsme ještě neřešili Sněmovnu, kde 120 hlasů pro takový projekt není na obzoru ani v nejdivočejším koaličním scénáři.
Rajchl to ví. Každý, kdo umí počítat do šedesáti, to ví. Návrh není myšlený jako legislativní projekt. Je myšlený jako signál vlastnímu elektorátu: podívejte, já bych vás Pavla zbavil, kdyby mi ti ostatní nechali.
Pravidla se mění, když se prohrává
Česká politika má s tímto vzorcem bohaté zkušenosti. Systém je dobrý, dokud z něj těží naši. Jakmile vyhraje protivník, systém je najednou vadný. Rajchlův manévr je jen nejnovější variací na staré téma, a jednou z nejprůhlednějších.
Kdyby Rajchl v roce 2018 řekl: „Zeman vyhrál, ale přímá volba je špatný model a měli bychom ji zrušit, i když nám teď vyhovuje,“ to by byla odvaha. To by byl princip. Jenže nic takového se nestalo. SPD Zemana v přímé volbě podpořila a pochválila se za to. A Rajchl, tehdy ještě člen širšího orbitu téhož hnutí, mlčel.
Dnes nemluví proto, že by objevil ústavní pravdu. Mluví proto, že na Hradě sedí člověk, kterého nesnáší.
Přímá volba prezidenta má své problémy. Ale řešit je tím, že je vytáhne politik s osobní vendettou ve chvíli, kdy mu výsledek nevyhovuje, není reforma. Je to laciný trik, a zaslouží si být viděn přesně jako takový.