Jaká je hlavní kvalifikace pro politiky ANO? Loajalita. Senátní kandidát Gerloch a jeho sliby o zahraniční politice jsou jasným důkazem
Profesor ústavního práva slibuje voličům, že nebude jezdit na Tchaj-wan. Není to program senátora, je to přísaha věrnosti.
Obsah článku
Aleš Gerloch je bezpochyby vzdělaný muž. Profesor Univerzity Karlovy, advokát, člověk, který celý profesní život strávil v blízkosti ústavního práva. Jenže právě proto je jeho kandidatura za ANO v kladenském senátním obvodu tak výmluvná. Ne tím, co o něm říká, ale tím, co říká o hnutí, které ho vyslalo. ANO si nevybralo odborníka proto, aby odborně oponoval. Vybralo si odborníka, který veřejně slibuje, že oponovat nebude.
Slogan jako přísaha
„Pokud mě v říjnu zvolíte vaším senátorem, budu jezdit na Kladensko, a ne na Tchaj-wan.“ Tahle věta z Gerlochova kampaňového webu nemá nic společného s prací senátora pro kladenský region. Je to politická fikce, jako by hlavním problémem horní komory bylo, že její členové tráví příliš času v Tchaj-peji místo na Kladně. Senátor ratifikuje mezinárodní smlouvy, hlasuje o vyslání vojsk, pracuje v zahraničním výboru. Cesta na Tchaj-wan není turistický výlet, je to akt parlamentní diplomacie, který se v české politice stal jedním z nejčitelnějších hodnotových ukazatelů. A právě proto ten slib nezní jako věcný závazek. Zní jako signál dovnitř, do ANO, do Babišova okruhu, do prostředí, kde se „pragmatická zahraniční politika“ stala eufemismem pro ústup od nepohodlných gest.
Gerloch na svém webu navíc sám píše, že by za ANO nekandidoval, kdyby se „neztotožňoval s jeho základními cíli“ konkretizovanými v programovém prohlášení vlády. To není nezávislý kandidát, který se rozhodl využít stranickou infrastrukturu. To je člověk, který veřejně stvrzuje podřízenost vládnímu programu a považuje to za argument pro svou volbu.
Od nezávislosti k poslušnosti
Nejpikantnější na celém příběhu je, jak daleko Gerloch ušel od svých vlastních slov. V roce 2018, když kandidoval do Senátu v Praze 12, zdůrazňoval, že nechce vstupovat do stranické politiky. Mluvil o nezávislé roli senátora, o komunikaci s různými stranami, o hodnotě autonomie. O osm let později kandiduje za ANO a slibuje naplňovat cíle vládního programu. To není evoluce. To je kapitulace.
A není to kapitulace nová. Už v roce 2019, když ho Miloš Zeman nominoval na Ústavní soud, Senát jeho kandidaturu smetl; podpořilo ho jen 19 z 64 přítomných senátorů. Výhrady se tehdy točily kolem otázky nezávislosti. Právník Jiří Přibáň byl citován s výrokem, že Gerloch přednášel teorii socialistického státu „neostalinistickým dialektem“ ještě v době perestrojky. Česká justice připomněla jeho členství v KSČ. Senát tehdy řekl ne. ANO dnes říká: přesně takového člověka potřebujeme.
Odborník bez vzdoru
Průhledný manévr ANO nespočívá v tom, že by nasazovalo nekompetentní lidi. Spočívá v tom, že vybírá kompetentní lidi, kteří svou kompetenci dobrovolně zapřahují do stranického vozu. Gerloch má tituly, publikace, desítky let akademické praxe. Ale nic z toho v kampani nefunguje jako protiváha, funguje to jako dekorace. Odbornost, která neklade odpor, je pro politické hnutí cennější než odbornost, která myslí vlastní hlavou. Legitimizuje rozhodnutí, aniž by je komplikovala.
Stačí se podívat na protikandidáty v obvodu č. 30 Kladno. Adéla Suchardá Šípová obhajuje mandát jako společná kandidátka Pirátů, STAN, TOP 09, Zelených a SEN 21. Petr Paták jde do voleb jako ředitel kladenské střední školy a komunální politik za ODS. Oba staví na jiném typu legitimity, na lokální vazbě, stranické pluralitě, vlastní politické stopě. Gerloch proti nim nabízí celostátní právnický kredit svázaný s jedinou podmínkou: že ho použije ve prospěch ANO.
Tchaj-wan jako lakmusový papírek
Proč zrovna Tchaj-wan? Protože v české politice neexistuje jednodušší způsob, jak se hodnotově zařadit. Návštěva Tchaj-wanu není exekutivní rozhodnutí, je to gesto. A právě proto je tak užitečná jako test loajality. Nemusíte vysvětlovat složitou legislativu, nemusíte rozumět rozpočtovým tabulkám. Stačí říct jednu větu a všichni vědí, kam patříte. Gerlochův slib „nepojedu na Tchaj-wan“ je politicky totéž co „budu poslouchat“. Jen to zní líp na billboardu.
Kladenští voliči půjdou k urnám 9. a 10. října. Budou si vybírat senátora, člověka, jehož ústavní rolí je brzdit, kontrolovat a myslet nezávisle. Gerloch jim nabízí profesora, který se předem zavázal, že brzdit nebude.