Je levnější jízdné pro důchodce další slib, který zůstane jen na papíře? Dokud to nebude politicky nutné, nic se nestane
Vláda slíbila seniorům návrat 75% slevy na jízdné. Půl roku poté premiér i ministr dopravy přiznávají, že to „záleží na rozpočtu“. Dvě miliardy korun ročně prý nejsou jisté.
Obsah článku
Kdo věří, že rozpočtová překážka je v tomhle případě objektivní zeď, a ne politický filtr, ten buď nečte programová prohlášení vlád, nebo je čte příliš důvěřivě. Stát, který dokáže v lednu 2026 schválit dopravní rozpočet přes 169 miliard korun, nemá problém s penězi. Má problém s prioritami. A senioři v regionálních vlacích a autobusech zjevně mezi ty skutečné priority zatím nepatří. Celý příběh kolem slíbené slevy je učebnicová ukázka toho, jak české vlády zacházejí se svými vlastními závazky: hlasitě je představí, tiše je podmíní a nakonec je odloží s výrazem upřímné lítosti.
Slib jako politická dekorace
Závazek „vrátíme slevy na jízdné pro studenty a seniory ve výši 75 procent“ stojí černé na bílém v programovém prohlášení vlády. Není to opoziční interpretace, není to novinářská zkratka. Je to vládní slovo dané veřejnosti. A přesto stačilo pět měsíců, aby se z kategorického závazku stal podmíněný příslib. Na jaře ministr dopravy Ivan Bednárik ještě sebevědomě mluvil o datu 1. ledna 2027. V červnu už premiér Babiš v rozhovoru pro Blesk připouštěl, že to „možná příští rok nebude“. Tahle proměna rétoriky není náhoda. Je to systém.
Vláda totiž dobře ví, že programové prohlášení nemá právní závaznost. Je to politický dokument, jehož síla závisí výhradně na tom, jestli za jeho neplnění někdo zaplatí. A dokud senioři nepřestanou volit koaliční strany kvůli padesátikorunové jízdence, politická cena nesplnění zůstane nižší než rozpočtová cena zavedení.
Dvě miliardy jako průhledná výmluva
Pojďme si ten rozpočtový argument rozebrat, protože právě na něm celá vládní obrana stojí. Ministr Bednárik odhaduje náklady navýšení slevy na zhruba dvě miliardy korun ročně. Stát už dnes na kompenzacích slev ve veřejné dopravě vyplácí přes pět miliard. Po navýšení by šlo o sedm miliard. Hodně? Vedle rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, který na rok 2026 činí 169,3 miliardy korun, představují dvě miliardy asi 1,2 procenta. To není nepřekonatelná bariéra. To je položka, kterou vláda buď chce najít, nebo nechce.
A tady je jádro věci. Co vláda opravdu potřebuje, to si do rozpočtu prosadí. Vždycky. Ať jde o obranné výdaje, dotace pro průmysl, nebo mimořádné investice do dálnic. Nikdo neříká „uvidíme podle rozpočtu“, když jde o strategickou prioritu. Říká se to jen tehdy, když slib sloužil primárně jako volební lákadlo a jeho splnění může počkat.
Historický vzorec, který se opakuje
Kdo má pocit déjà vu, má ho oprávněně. V lednu 2018 Babišova první vláda slibovala bezplatné cestování vlakem pro seniory a studenty. O osm měsíců později zavedla „jen“ 75% slevu. Silnější slib, měkčí realizace. Přesně tentýž vzorec se rýsuje i teď, jen s tím rozdílem, že dnes se neoslabuje ambice slibu, ale odsouvá se jeho termín. Výsledek je stejný: veřejnost dostane méně, než jí bylo přislíbeno, a vláda to prezentuje jako zodpovědné hospodaření.
Přitom v Rakousku si senior koupí kartu Vorteilscard za 31 eur ročně a má stabilní 50% slevu. Ve Španělsku existuje Tarjeta Dorada pro cestující nad 60 let od šesti eur se slevami 25 až 40 procent. Jsou to předvídatelné tarifní produkty, ne sliby čekající na podzimní rozpočtové jednání. Český senior oproti tomu žije v systému, kde mu jedna vláda slevu dá, druhá ji sebere a třetí slíbí, že ji vrátí, ale „záleží na rozpočtu“.
Politická nutnost jako jediný motor
Řečnická otázka na závěr každé debaty o vládních slibech zní: kdy se nesplnění stane dražším než splnění? Odpověď je prostá. Ve chvíli, kdy seniorská voličská skupina začne vnímat odklad jako podvod. Ve chvíli, kdy opozice z toho udělá hlavní téma. Ve chvíli, kdy koaliční partneři potřebují slevu jako vyjednávací páku při rozpočtových jednáních. Dokud nic z toho nenastane, vláda bude opakovat mantru o rozpočtové odpovědnosti a senior bude dál platit dvojnásobek toho, co mu bylo slíbeno.
K červenci 2026 platí stále 50% sleva zavedená Fialovou vládou v dubnu 2022. Žádná schválená změna na obzoru není. Nejčasnější termín, o kterém se mluvilo, je leden 2027, ale i ten visí ve vzduchu. Dva a půl milionu českých důchodců tak zatím nemá v ruce nic víc než větu v dokumentu, který nikdo nekontroluje.
Sliby v české dopravní politice mají jednu společnou vlastnost: jsou hlasité při vzniku a tiché při zániku. Tahle sleva se od vzorce zatím neodchýlila ani o milimetr.